Směrem k úplné sionizaci křesťanství?

Sionističtí křesťané opakovaně prohlašují, že Bible jim přikazuje podporovat Izrael (jeden z pastorů pozvaných tento měsíc do Jeruzaléma dokonce prohlásil , že Izrael je důkazem Boží existence). Carlson jim vyhlašuje válku tím, že myšlenku, že „ Bůh upřednostňuje určité lidi na základě jejich DNA “, nazývá „ nejstarší křesťanskou herezí “, protože „ samotným základem křesťanství je, že to už není pravda “ . Tím Carlson implicitně uznává, že „ to bývalo pravda “ . V tomto bodě se sionističtí i antisionističtí křesťané shodují. Starý zákon říká, že Bůh si vybral Jákobův rod, aby zachránil svět. To se vztahuje na DNA, kterou si Bůh vybral. O tom se nediskutuje.

To je celý problém křesťanství. A je to hlavní důvod, proč se už nepovažuji za křesťana. Naprosto odmítám víru, že Židé (Židé, Izraelité, Hebrejci – na tom mi nezáleží) byli vyvoleni Bohem, ať už včera, dnes nebo zítra. Současný Stát Izrael, tato mafiánská, teroristická a genocidní organizace, používá svou biblickou historii k ospravedlnění nejen své existence, ale i svého pohrdání mezinárodním právem. Je naléhavě nutné zpochybnit tento narativ, který vykresluje Židy jako Boží miláčky a věčné oběti zbytku světa: říkejme tomu biblický revizionismus.

Namítá se, že nesmíme podkopávat základy křesťanství. Ale co je pro spásu světa nezbytnější – biblický revizionismus, nebo křesťanství samotné? Moje odpověď zní, že biblický revizionismus je nekonečně důležitější: Západ může přežít bez křesťanství, ale nemůže přežít bez biblického revizionismu. Proč? Protože Izrael je monstrum, které lze porazit pouze útokem na konečný zdroj jeho moci: jeho biblický narativ. Křesťanství tento biblický narativ podporuje. Křesťanství je proto součástí problému, nikoli jeho řešením.

Toto je logika, která motivuje mé úvahy a psaní na toto téma, které začalo mou knihou * Od jahvismu k sionismu*, která je stále k dostání v nakladatelství KontreKulture. Kromě toho se snažím ukázat, proč Západ křesťanství nepotřebuje a proč by se měl vrátit k helénsko-křesťanským zdrojům svého génia, jak to činil během renesance (viz můj článek „ Helecko-římský génius renesance “). Toto dědictví obsahuje vše, co potřebujeme, pokud jde o duchovní zdroje a náboženské nástroje.

Kdo komu vydává svědectví?

Zatímco za Theodosia I. a jeho synů se křesťanství stalo oficiálním a povinným náboženstvím Římské říše a všechny tradiční kulty byly zakázány, jejich chrámy vyvlastněny nebo zničeny, legální zůstalo pouze jedno nekřesťanské náboženství: judaismus, náboženství, které bylo považováno za zodpovědné za Kristovu smrt. Vskutku zvláštní paradox! Augustin to odůvodnil svou „ teorií lidu svědků “:

„ Židé, kteří ho zabili a odmítli v něj věřit (…), byli rozptýleni po celém světě (…) a tak nám svědectvím svého vlastního Písma vydávají svědectví, že jsme si proroctví o Kristu nevymysleli (…). Z toho vyplývá, že když Židé nevěří našemu Písmu, naplňují se v nich jejich vlastní Písma, i když je čtou se zavřenýma očima. (…) Právě proto, aby vydali toto svědectví, které nám navzdory sobě samým poskytuje jejich držení a uchovávání těchto knih, jsou sami rozptýleni mezi všemi národy, kamkoli se křesťanská církev rozšíří.“ (Město Boží XVIII, 46)

Augustin říká, že Židé jsou, stejně jako Kain, který zavraždil svého bratra Ábela, pod Boží ochranou, která slibuje sedminásobnou pomstu jejich vrahům. Až do konce času tak „pokračující zachování Židů bude pro věřící křesťany důkazem podřízenosti, kterou si zaslouží ti, kdo v pýše svého království usmrtili Pána “ (xii,12).

Augustinova „teorie svědectví“ je složitá. Tvrzení, že židovská Písma svědčí o pravdivosti křesťanství, je diskutabilní, ale pochopitelné. Jak ale může vytrvalost židovského lidu svědčit o křesťanské pravdě, když židovský lid tuto pravdu na základě svého Písma odmítá? Nebyl by zánik Židů jako národa lepším důkazem toho, že Bůh přenesl svou prozřetelnost na „Nový Izrael“?

Je důležité si uvědomit, že Augustin byl vychováním sofista. To, co zde dělá, je, že zakrývá zjevně opačnou realitu: je to křesťanství, které svědčí o extravagantním tvrzení Židů, že byli Bohem vyvoleni jako nástroj spásy světa. Žádný vzdělaný Říman toto tvrzení nebral vážně, než ho křesťanství schválilo. To, že Židé svou pouhou existencí svědčí o pravdivosti křesťanství, je, mírně řečeno, diskutabilní tvrzení. To, že křesťané svědčí o pravdivosti biblického judaismu, je více než nesporné: je to předpoklad křesťanství napříč všemi denominacemi. Kristus znamená Mesiáš a předpokládá zvláštní roli Izraele v Božím uspořádání. Zatímco Židé tedy křesťanům říkají, že se mýlí, křesťané Židům říkají, že měli pravdu.

Vzestup židovské moci v křesťanství

Židovský lid tak pokračoval ve své existenci jako národ rozptýlený po celém římském světě, uprostřed křesťanského nepřátelství, ale pod ochranou vlády, v relativní izolaci od křesťanské společnosti.

Za tohoto režimu zaznamenala jeho populace jeden z nejpozoruhodnějších růstů v Evropě. Zákony zakazující křesťanům uzavírat sňatky s Židy nebo dokonce jíst u jejich stolu (koncil v Elviře na začátku 4. století) posílily židovskou identitu a soudržnost, protože endogamie a rituální čistota jsou nejdůležitějšími přikázáními Tóry.

Laurent Guyénot

Zdroj: Kosmotheos