S omezenými zdroji se obyvatelé Gazy snaží chránit před zimními bouřemi

Pro 1,5 milionu Palestinců žijících uprostřed zimy pod plastovými plachtami představuje bouře Byron mnohem víc než jen nepříznivé počasí.

V rozlehlých táborech pro vysídlené osoby v Gaze se řady provizorních stanů táhnou přes trosky, prázdné pozemky a zbytky srovnaných čtvrtí. S příchodem tropické bouře Byron do enklávy zachvátil teror obyvatelstvo již tak vyčerpané dvěma lety genocidní války vedené Izraelem, která se vyznačovala neúprosným bombardováním, hladomorem a chaosem.

Pro 1,5 milionu Palestinců žijících pod plastovými fóliemi a roztrhanými plachtami představuje bouře mnohem víc než jen špatné počasí. Je to další nebezpečí, které zhoršuje stávající překážky jejich přežití.

Meteorologové již několik dní varují, že dnes, zítra a o víkendu by pásmo Gazy mohly zasáhnout silné deště a vítr, které by mohly způsobit bleskové povodně a značné škody. Pásmo Gazy není připraveno čelit bouři s odpovídající infrastrukturou, odvodňovacími systémy a funkčními kryty.

Gaza čelí bouři se stany spojenými pohromadě kovovým šrotem, silnicemi, které se přes noc promění v řeky bahna, a rodinami, které nemají nic.

Solidarita, jediné řešení pro přežití

V táborech v Gaze vládne bída, nejistota a bezmoc. Většina stanů je vyrobena z plachet z humanitární pomoci, kusů plastu vylovených z trosek a dek přivázaných k recyklovaným dřevěným tyčím. Mnohé se uprostřed prohýbají; jiné jsou tak nestabilní, že se při sebemenším vánku třesou a prudce se třesou.

„ Když fouká vítr, držíme tyče, abychom zabránili zřícení stanu ,“ vysvětluje Hani Ziara, otec, který se před několika měsíci uchýlil do západní části města Gaza poté, co byl jeho dům zničen.

Hani Zaira, palestinský otec, který se uchýlil do zničené budovy v Gaze – Foto: Hani Mahmoud / Al Jazeera.

Jeho stan byl včera v noci zaplaven silnými dešti a jeho děti musely zůstat venku v chladu. Hani úzkostlivě přemýšlí, co víc může udělat pro to, aby své děti ochránil před deštěm a silným větrem.

V mnoha táborech je země již podmáčená od předchozích dešťů. Mokrý písek a bláto se lepí na boty, přikrývky a hrnce, když se lidé pohybují.

Příkopy vykopané dobrovolníky pro odvedení vody se často zhroutí během několika hodin.

Protože nemají kam jinam jít, připravují se rodiny žijící v níže položených oblastech na to nejhorší, tedy na okamžik, kdy se jim povodňová voda valí přímo do stanů.

Zásoby potravin, pitné vody a zajištění přístřeší jsou obvykle základními opatřeními, která je třeba v případě bouře podniknout, ale v Gaze je to považováno za luxus.

Většina rodin dostává skromné ​​množství vody a často jí nemají dost na vaření nebo mytí na několik dní. Zásoby potravin jsou stejně omezené a ačkoli sporadická humanitární pomoc poskytuje některé základní potřeby, jako je rýže nebo konzervované fazole, distribuované množství zřídka vydrží déle než několik dní.

Mervit, vysídlená se svými pěti dětmi poblíž přístavu v Gaze – Foto: Hani Mahmoud / Al Jazeera

Je prostě nemožné se na bouři připravit vařením předem, shromažďováním trvanlivých potravin nebo vytvářením zásob paliva.

„ V noci jsme nemohli spát. Stan nám zaplavila dešťová voda. Všechno, co jsme měli, voda smetla. Chceme se připravit, ale jak? “ ptá se Mervit, matka pěti vysídlených dětí z blízkosti přístavu v Gaze.

Dodala: „ Sotva máme dost jídla na dnešní večer. Nemůžeme šetřit na tom, co nemáme .“

Bez solidarity a vzájemné pomoci by nikdo nemohl doufat v přežití v naprosté chudobě Gazy. Sousedé přicházejí s čímkoli, co mají, aby pomohli s obnovou stanů. Mladí muži se prohrabují v troskách a hledají úlomky kovu a dřeva, které by mohly sloužit jako vratké tyče.

Ženy organizují společnou kuchyň, aby mohly co nejvíce rozdávat teplá jídla rodinám v nouzi, zejména těm s malými dětmi nebo staršími lidmi v jejich péči.

Tyto neformální sítě zintenzivňují svou aktivitu s blížící se bouří. Dobrovolníci chodí od stanu ke stanu a pomáhají rodinám stavět místa na spaní, utěsňovat díry v plachtách plastovými plachtami a kopat odvodňovací kanály.

Skupiny se snaží přesunout lidi z nebezpečných a extrémně exponovaných oblastí na jiná místa a sdílejí informace o bezpečnějších místech.

„Jsme vyčerpaní.“

Kromě fyzického nebezpečí je hluboký i psychologický dopad. Po měsících nuceného vysídlování, ztrát a strádání se zdá být nová krize – tentokrát ne válka, ale síly přírody – nepřekonatelná.

Wissam Naser, vysídlený Palestinec, který se uchýlil do stanu v Gaze – Foto: Hani Mahmoud / Al Jazeera

„ Naše stany byly zničené. Jsme vyčerpaní ,“ řekl Wissam Naser. „ Nemáme žádné síly. Každý den přináší nové úzkosti: hlad, zimu, nemoci a teď i bouři .“

Mnoho obyvatel se cítí uvězněni mezi nebem a zemí, napadeni z obou stran a neschopni ochránit své rodiny.

Zatímco se na pobřeží Gazy stahují mraky, rodiny se připravují na přežití bouře. Některé si pokládají kameny a pytle s pískem, aby si chránily stany před větrem.

Jiní shromažďují dětské deky v nejsušším rohu a doufají, že stan vydrží.

Většina lidí prostě neví, co dělat. Jsou odsouzeni k čekání.

Bouře nebude jen další nocí utrpení pro vysídlené obyvatele Gazy. Znovu jim připomene, že jejich životy visí na vlásku a že jejich přežití závisí méně na jejich úrovni připravenosti než na jejich vytrvalosti.

Čekají, protože nemohou dělat nic jiného. Připravují se s tím málem, co mají. Modlí se, aby tentokrát vítr byl laskavý.

od Hani Mahmouda

Zdroj: Palestine Chronicle