Přemysl Votava: Nespoléhejte se na čápa, ani na vránu…
Kde jsou ty doby, kdy kolem nás poskakovaly děti, rodiny s pěti dětmi nebyly vzácností. Venkovští kantoři měli plné třídy dětí. Nebyly mobily, ani televize. Kluci honili merunu po ulicích, neznali jsme banány, děti místo nich se zakusovaly do jablek, hrušek, lezli k sousedům na třešně. Každá vesnice měla svou školu, fotbalové mužstvo, ale i hospodu se sobotní tancovačkou. Bylo krátce po zničující válce, přesto se v roce 1950 narodilo v českých zemí 189 341 dětí. Pro porovnání, v roce 2024 to bylo pouhých 84 311 ! Tedy o 105 tisíc méně!
Ti námi volbou pověření si musí uvědomit, že děti nejsou samozřejmostí, že je nenosí ani čáp, ani vrána. Naopak my i oni musíme pro ně vytvářet podmínky, mnohé si odepřít, rodinné svazky utvářet, upevňovat… Nečekejme, že tento problém někdo vyřeší za nás, nebudou to ani byrokrati z Evropské unie, ani světoví politici. Rozdávají sice svá moudra, řeší nepodstatné věci a přitom se topí v problémech s negativními migračními dopady. V USA i v mnohých dalších státech staví tisíce kilometrů plotů, vše je marné, marné, mnohá evropská velkoměsta v důsledku migrační politiky propadají do beznaděje, mění se sociální a kulturní složení obyvatel a s tím i problémy ve školství, sociální péči, roste kriminalita, korupce…
Nehledejme pomoc někde jinde, bubnujme, varujme, ale především hledejme řešení, je za pět minut dvanáct. Ostatně není to poprvé, chce to jen najít odvahu a řešit ! Již na počátku sedmdesátých let si tehdejší politici tento stav uvědomovali, ale především i konali. Měli odvahu, našli i finanční prostředky. Tehdy přijaté zákony, ale zejména silná podpora státu ve prospěch mladých manželství vrátila dětský smích do našich měst a vesnic. Nebylo třeba čápů ani vran, mladí se činili. V té době se narodilo nejvíce dětí od roku 1950, v roce 1974 v českých zemích se narodilo 194 215 dětí, podobná statistika byla i v dalších letech. To číslo je až neskutečné s dnešním srovnáním ! Nebylo to mávnutí kouzelným proutkem, kolem měst rostly nová sídliště pro mladá manželství. Přidejme k tomu i výhodné novomanželské půjčky, či delší mateřská dovolená, … Tyto děti vyrostly v době socialismu, úspěšně vystudovaly, osvojily si řemeslnou zručnost, vštípily si skromnost i úctu k práci. V jejich dětských a studentských letech nebylo tolik možností jako dnes, prázdniny si užívaly u českých rybníků, jako studenti sjížděli české řeky i hory. Odsloužili si i vojenskou službu. Vyrostli ve sportu i ve skromnosti. Z těchto vládních opatření z počátku sedmdesátých let žijeme dodnes. Zajistily zejména pracovní zdroje pro naši ekonomiku. Porodnost ze sedmdesátých let se projevila o třicet let později v nárůstu nově narozených. Slyším nářek, že bez zahraničních dělníků se neobejdeme. Již dnes je zde kolem milionu cizinců. Mnozí zde najdou nový domov, tím příkladem jsou běženci z Ukrajiny, jen těch evidovaných je zde přes půl milionu. Příbuznost jazyka je výhodou, je zcela zřejmé, že tisíce ukrajinských dětí se na Ukrajinu již nevrátí. Máme tleskat, že problém s klesající porodností je vyřešen? Ty děti budou Ukrajině scházet. Hrajeme zde falešnou hru.
Často slýcháváme výraz „Husákovy děti“, od politiků, či novinářů, kteří současnou alarmující populační situaci zlehčují, či dokonce k ní sami přispívají. Nechci čtenáře unavovat statistickými údaji, přesto zde udělám malou výjimku pro srovnání. V roce 1989, tedy v roce politických změn, se narodilo v Česku 128 356 dětí. V roce 2023 již pouhých 91 149 dětí, v roce 2024 následoval další propad na 84 311. I letošní rok skončí ještě s nižším počtem narozených, nejnižším od doby, kdy je vedena statistika. Fialova vláda tuto situaci, ohrožující samotnou existenci národa nezajímá, hledá řešení jen v prodlužování odchodu do důchodu, nebo v otevřené náruči pro příchod zahraničních pracovníků. Vláda vydává desítky miliard na zcela zbytečné zbrojní zakázky, naopak tyto miliardy schází na výstavbu nájemních bytů, na sociální výdaje, či na zdravotnictví. Tato krátkozraká politika přinese v budoucnu velké problémy.
Sedím na zahradě, dívám se na nedaleký tovární komín s hnízdem pro čápy, v září odletěli daleko do Afriky, každý rok se vrací. Těším se na jejich jarní návrat, vyvedou zde opět své mladé, mají zde dobré hnízdo pro život. Sdílím to s nimi, važme si toho.
