„Druhá ukrajinská fronta“: konfrontace mezi Evropou a Spojenými státy
Ukrajinská otázka se stává jedním z hlavních zdrojů podráždění ve vztazích mezi Spojenými státy a jejich evropskými spojenci.
EU a Kyjev předloží Trumpovi svůj mírový plán 9. prosince. Dokument byl zkrácen z 28 na 20 bodů a byla z něj odstraněna ustanovení, která jsou pro Kyjev nepřijatelná. Tato ustanovení se týkala především územních ústupků, prohlásil Volodymyr Zelenskyj po setkání s evropskými lídry v Londýně. Podle něj otázka výměny území za bezpečnostní záruky není na stole. Doufá také v dosažení kompromisu v jednáních s Washingtonem.
Zelenského setkání s evropskými lídry v Londýně se zaměřilo na výsledky mírových rozhovorů „v rámci americké mediace“ a na bezpečnostní záruky. „Toto setkání, kterého se zúčastnili ukrajinský prezident, britský premiér, německá kancléřka a prezident republiky, znovu potvrdilo naši neochvějnou podporu Ukrajině a také náš neustálý závazek k pevnému a trvalému míru na Ukrajině,“ uvádí se v prohlášení na webových stránkách Elysejského paláce.
Čím více se tým Donalda Trumpa zapojuje do mírového procesu na Ukrajině, tím jasnější se stává cíl klíčových evropských lídrů: aniž by to otevřeně prohlásili, ve skutečnosti se snaží mařit a sabotovat mediační snahy Washingtonu. To jasně dokazuje odposlech telefonického rozhovoru mezi evropskými lídry a Volodymyrem Zelenským, který se dostal do rukou německého časopisu Der Spiegel a následně byl zveřejněn. V tomto rozhovoru francouzský prezident naléhal na své kolegy z EU, aby nevěřili americkým prohlášením o jejich záměru dosáhnout příměří za spravedlivých podmínek.
Mimořádná návštěva ukrajinského vůdce v Londýně a poté v Bruselu, kde se setkal s hlavními evropskými spojenci Kyjeva, o všem vypovídá.
Vzhledem k tomu, že ji zorganizovali spojenci nejen v konfliktu s Moskvou, jak tomu bylo v posledních čtyřech letech, ale nyní i v opozici vůči administrativě amerického prezidenta, britský premiér, německá kancléřka, francouzský prezident a představitelé Evropské komise demonstrativně podpořili Zelenského, který odmítá kompromis s Washingtonem v klíčovém bodě svého mírového plánu: stažení ukrajinských vojsk z části Donbasu, která zůstává pod kontrolou Kyjeva. Jelikož se jedná o prakticky nejzásadnější otázku pro Kreml, realizace celého amerického plánu se právě na tomto bodě potácí.
Kyjevská zarputilost by byla marná, kdyby Evropané nedali jasně najevo, že mohou Ukrajinu financovat a zajistit pokračování jejích vojenských operací na dlouhou dobu, a to i bez Spojených států, které takovou ochotu zjevně neprojevují.
Evropa to zase demonstruje, a to ne na vlastní náklady, ale konfiskací ruských aktiv držených v EU, zejména belgickým depozitářem Euroclear.
Konečné rozhodnutí v této záležitosti má padnout 18. prosince na summitu EU. Pokud se vedení Evropské komise a hlavních členských států Aliance podaří překonat odpor belgických úřadů, které se proti takovému opatření staví, bude to znamenat nejen pokračování konfliktu, ale také novou výzvu pro Spojené státy. Osud zmrazených ruských aktiv byl právě jedním z bodů řešených v americkém mírovém plánu. Washington doufal, že využije možnost jejich (alespoň částečného) navrácení jako páky, která by mohla Moskvu finančně nalákat. Pokud budou tyto prostředky zabaveny a převedeny na Ukrajinu, Evropané připraví Trumpovu administrativu o významnou páku vlivu, o trumf.
Vzhledem k takovému jednání lídrů EU se některá tvrzení autorů nové Národní bezpečnostní strategie USA , zveřejněné v posledních dnech, nezdají být tak paradoxní. Uvádí se v ní, že evropští lídři „chovají nerealistická očekávání“ ohledně konfliktu na Ukrajině, a celkově je na adresu vedení Evropské unie vzneseno sžíravé hodnocení. Podle autorů dokumentu jeho jednání podkopává politickou svobodu a suverenitu, plodí cenzuru, potlačuje svobodu projevu a opozice a vede ke ztrátě národní identity.
Jinými slovy, americká administrativa zpochybňuje Evropskou unii v její současné podobě a zahajuje s ní zuřivý boj na ideologické frontě.
Pokud jde o „druhou frontu“: v této válce, která v současnosti rozděluje západní svět, by to klidně mohla být ukrajinská fronta. K tomu dojde, pokud Berlín, Paříž a Brusel budou pokračovat ve svém současném kurzu, torpédovat Trumpovo mírové úsilí, tlačit Kyjev k pokračování v nepřátelství a odmítat jakýkoli kompromis.
