Zbyněk Fiala: Nové místo USA ve světě
Právě zveřejněná Trumpova strategie národní bezpečnosti ohlašuje ústup od globální dominance, což pro má pro Evropu nepříjemný důsledek v podobě sestupu z první ligy, možná rovnou do okresního přeboru.
Nová Strategie národní bezpečnosti Spojených států, která byla zveřejněna v minulém týdnu, není pouhým řečnickým cvičením, jak to bylo obvyklé za minulých prezidentů. Kde jsou ty časy, kdy komentátor musel štěpit chlup podél, aby z toho vytřískal nějaké vzrušení. Teď naopak neví, kam dřív skočit, protože svět se za Donalda Trumpa zásadně mění, nejvíc od konce druhé světové války.
Ne snad, že by se staronový prezident tak rozmách. Spíš jde o to, že si on a jeho tým všimli změn ve světě a začali je brát vážně. Pochopili, že na diktát kdekomu už nemají. „Dny, kdy Spojené státy podepíraly celý svět jako Atlas, jsou za námi.“ Nastoupily nové velmoci a nezbývá, než je respektovat.
Těžiště amerického vlivu bude znovu rozvíjeno hlavně na americkém kontinentu a vrátí se tak k zásadám stařičké Monroeovy doktríny. Jinými slovy, mocenský monopol chtějí USA zachovat aspoň tam. Nová strategie k tomu přidává „Trumpův dodatek“ zahrnující snižování migrace a potírání narkoteroristů, kartelů a dalších nadnárodních zločineckých organizací. K dalším strategickým úkolům tohoto dodatku patří zachování dodavatelských řetězců a přístupu ke klíčovým lokalitám (včetně ložisek vzácných zemin).
Když ponecháme domácí úkoly Washingtonu stranou, nejvíc nás zaujme změna přístupu k Evropě, Rusku a Číně. Pokud jde o Evropu, strategie nás nenechává na pochybách, že starý kamarád už není tím, čím býval. Sešel, a možná už se nesebere. V hospodářské oblasti je to zřejmé na první pohled: Podíl kontinentální Evropy na světovém HDP klesl ze 25 procent roku 1990 na současných 14 procent. Ale to není to nejhorší. Vidíme úpadek demokracie.
Dokonce i Mladá fronta Dnes zaznamenala pasáž ze strany 25 uvedené strategie:
„Mezi větší problémy patří aktivity EU, které podkopávají politickou svobodu a suverenitu, migrační politika, která transformuje kontinent a vyvolává sváry, cenzura svobody projevu a potlačování politické opozice, klesající porodnost a ztráta národní identity a sebevědomí.“
New York Times shrnují: „Nový dokument Bílého domu formalizuje dlouhodobé pohrdání prezidenta Trumpa evropskými lídry.“
https://www.nytimes.com/2025/12/06/world/europe/trump-europe-strategy-document.html
Spojené státy proto nepovažují za nutné předstírat, že má smysl Evropany za každou cenu bránit. Ať se toho Evropané ujmou sami, ale rychle, měli by nahradit americký příspěvek k evropské bezpečnosti během nejbližších dvou let. „Nebo Evropu za dvacet let nepoznáme.“
Berme to jako sestup Evropy z první ligy, a kdoví, zda ne rovnou do okresního přeboru.
Vstřícnější se zdá být slib, že Spojené státy spojence „podpoří, aby byla v Evropě zachována svoboda a bezpečnost, a aby si obnovila civilizační sebevědomí a hodnoty Západu.“
(We want to support our allies in preserving the freedom and security of Europe, while restoring Europe’s civilizational self-confidence and Western identity).
Jak tento slib číst? Neopakuje jen, že svoboda je v Evropě ohrožena a západní hodnoty také? A kým? Vždyť už jsme o to zakopli – všechno zlé vyšlo z Brusele. S EU se proto nemá cenu vybavovat, vztahy je lépe rozvíjet na bilaterální úrovni, a nejlépe tam, kde mají větší slovo vlastenecké strany. Nebo počkat, až se toho v Německu, Francii či Británii ujmou.
Na straně 26 najdeme další text jak od nějakého dezolátního alternáta:
„Válka na Ukrajině měla zvrácený efekt v podobě zvýšení vnější závislosti Evropy, zejména Německa. Dnes německé chemické společnosti staví některé z největších zpracovatelských závodů na světě v Číně, aby mohly využívat ruský plyn, ke kterému doma nemají přístup.
Trumpova administrativa má problém s evropskými představiteli, kteří mají nerealistická očekávání a podporují války nestabilních menšinových vlád, z nichž mnohé pošlapávají základní principy demokracie, aby potlačily opozici.
Velká evropská většina chce mír, přesto se tato touha nepromítá do politiky, a to z velké části kvůli podvracení demokratických procesů těmito vládami. To je strategicky důležité pro Spojené státy právě proto, že evropské státy se nemohou reformovat, pokud jsou uvězněny v politické krizi.“
Kdyby byl Trump česká učitelka, tak ho nějaký spratek udá a Velkého bílého otce zavřou.
Ve vztahu k Rusku má Trump zájem o strategickou stabilitu:
„Je klíčovým zájmem Spojených států vyjednat rychlé ukončení bojů na Ukrajině, aby se evropské ekonomiky mohly stabilizovat, zabránilo se nechtěné eskalaci nebo rozšíření války, obnovila se strategická stabilita s Ruskem a umožnila poválečná rekonstrukce Ukrajiny a její přežití jako životaschopného státu.“
Ani s Čínou už se nedá jednat z pozice síly:
„Čína se přizpůsobila změně americké celní politiky, která začala v roce 2017, posílením své pozice v dodavatelských řetězcích, zejména v zemích s nízkými a středními příjmy – což je jedno z největších ekonomických bojišť nadcházejících desetiletí.
Čínský export do zemí s nízkými příjmy je dnes téměř čtyřnásobkem vývozu do Spojených států. Když prezident Trump nastoupil do úřadu v roce 2017, čínský export do Spojených států činil 4 procenta HDP, ale od té doby klesl na něco málo přes 2 procenta HDP. Čína však nadále exportuje do Spojených států prostřednictvím dalších zemí.“
No jasně, duste stát, který na vás závisí jen dvěma procenty… Strategie proto žádá obnovu rovnováhy, postavené na vzájemnosti a rovnoprávnosti.
Americká podpora snahy Tchajwanu o nezávislost ze strategie zmizela, místo toho je tam formule ve smyslu „nic neměnit“ – my je nebudeme popichovat a Čína je neobsadí. Cílem jsou „vzájemně výhodné hospodářské vztahy s Pekingem“ (s. 20). To není útočná dikce.
Jako každá strategie je i ta nová vnitřně rozporná, takže jedním dechem následuje, že tyto přátelské vztahy musí být podloženy robustním odstrašováním. Odstrašováním, které má zabránit válce, samozřejmě. Jakou jinou funkci mohou mít plavby plně vyzbrojených amerických letadlových lodí podél břehů Dálného východu?
„Silné americké odstrašování vytváří prostor pro větší disciplínu v hospodářském chování, a větší disciplína v hospodářském chování zase vede ke zvětšování amerických zdrojů, abychom na to odstrašování měli,“ dodává strategie pro přátele dialektiky. My blbší to chápeme jako naději, že když se Číňani skřípnou, tak se z nich vyždíme tolik, že zbyde i na náklady toho skřípnutí. Přestože o pár odstavců výše se tahle naděje – dopad amerických trestních cel na Čínu – nepotvrdila.
Nakonec vyzdvihněme to nejdůležitější sdělení nové strategie: uvažovat o světě realisticky je povoleno. Pokud u nás někdo mele něco jiného, je možná jen momentálně zaostalý.
