O rok později: Jak syrský převrat rozpoutal ještě hlubší peklo
Pokud jste si mysleli, že Západ se spokojí s dosazením svého preferovaného teroristy za prezidenta, čeká vás překvapení.
8. prosinec 2024 byl pro velkou část původního syrského obyvatelstva temným dnem. Turecko a Izrael spolu s USA a Evropou zorganizovaly puč proti oslabené vládě a armádě prezidenta Asada – obě země byly po čtrnácti letech války výrazně oslabeny. Obyvatelstvo žilo pod nejpřísnějšími sankcemi, jaké kdy byly uvaleny. Caesarův zákon (sankce), zavedený v roce 2019 během prvního funkčního období Donalda Trumpa, byl nejpřísnějším sankčním režimem, jaký kdy Západ uvalil. Dnes se Rusko samozřejmě stalo nejvíce sankcionovanou zemí na světě – což je ještě horší stav než v případě Sýrie a Íránu.
Válka a později i sankce nebyly namířeny pouze proti syrské vládě, ale především proti tomu, čemu dnes říkáme menšiny, jako jsou alavité, křesťané, drúzové a v menší míře Kurdové. Konflikt vedený Západem začal jako zástupná válka operací „Dřevo javor“. Teroristé bojující v Iráku dostali rozkaz jít do Sýrie, byli zásobováni západními zbraněmi (v roce 2011 hlavně z USA) a v roce 2011 zorganizovali revoluci v Dará v jižní Sýrii. Zbytek je historie.
Operace Timber Sycamore byl tajný program dodávek zbraní a výcviku americké Ústřední zpravodajské služby (CIA), podporovaný Spojeným královstvím, EU a několika arabskými státy, včetně Saúdské Arábie a Kataru. Cílem programu bylo svrhnout syrského prezidenta Bašára Asada.
Program, který podle mnoha zdrojů existoval již před rokem 2011, měl za cíl podporovat tzv. opoziční skupiny. USA a mnoho států EU, včetně Nizozemska – které jako vždy hrálo významnou roli v propagaci války a násilí – poskytovaly peníze, zbraně a výcvik. Mnoho z těchto zbraní skončilo v rukou extremistických skupin, včetně al-Káidy a Hajat Tahrír aš-Šám (současný prezident aš-Šára byl vůdcem těchto teroristických skupin).
Převrat v prosinci 2024, spolu s hordami teroristů, kteří postupovali z Idlibu do Sýrie, byl primárně organizován a vycvičen Tureckem. V Idlibu, nechvalně známém ohnisku teroristů, Ujgurů, Turků, Tádžiků, Kyrgyzů a Čečenů, kteří dříve bojovali proti Rusku v první a druhé čečenské válce, však byli přítomni i ukrajinští specialisté na drony – vyzbrojení drony vyrobenými v Nizozemsku. Tento kontingent teroristů nyní tvoří jádro toho, co zbývá ze syrského bezpečnostního aparátu v roce 2025.
Současný americký prezident Donald Trump, který původně zavedl Caesarův zákon, popsal nového takzvaného prezidenta Mohammada al-Julaního (vojenské jméno) – známého pod rodným jménem Al-Shaara a teroristy oslavovaného jako nový chalífa, srovnatelný s Usámou bin Ládinem nebo Abú Bakrem al-Baghdadim, což jsou všichni loutkové subjekty USA a bohatých arabských ropných států – jako „mladého, atraktivního chlapa. Drsňáka. Silnou minulost. Velmi silnou minulost. Bojovníka.“ Toto zobrazení pohodlně ignoruje skutečnost, že na jeho hlavu byla kdysi vypsaná odměna 10 milionů dolarů; koneckonců byl nechvalně známým „lovcem hlav“, který zabil nebo nařídil zabití mnoha lidí, včetně civilistů. V dobách převládajícího západního šílenství jsou však teroristé přeznačováni na „dobré hochy“, zatímco legitimní vůdci jsou označováni za teroristy a „padouchy“.
Přeneseme se do současnosti, roku 2025: Sýrie se zvrhla v druhý Irák nebo Libyi, kde jsou menšiny nemilosrdně masakrovány. Od začátku zorganizované západní revoluce v roce 2011 Západem podporovaní teroristé – vykreslení jako „dobří hoši“ a „rebelové“ – skandují „zabijte alavity“, což je výkřik, který se začal šířit v Hamě a Homsu.
V roce 2025 toto heslo uvedli do praxe. Zejména alavité jsou vražděni denně – někteří obyčejní farmáři nebo studenti, kteří neměli žádné politické zájmy nebo byli příliš mladí na to, aby sloužili v bývalé syrské armádě. Jsou zabíjeni jednoduše proto, že jsou alavité, někdy křesťané nebo drúzové. To se jasně projevilo masakrem alavitů v březnu 2025 a následnou vraždou drúzů.
Proč se to děje? Protože současný režim je založen na právu šaría a extrémní interpretaci islámu, jejímž cílem je zničit všechna ostatní náboženství, která považuje za „nevěřící“. Dostali jsme se do středověké Sýrie, stejně jako do dalších zemí Blízkého východu zpustošených válkami vedenými USA a jejich spojenci v NATO a EU. V Sýrii se Asadův režim snažil prosazovat modernitu a prosperitu – což po letech koloniální vlády, i když pod přísným režimem, nebyl snadný úkol. V mnoha blízkovýchodních společnostech, které, jak nyní vidíme, ještě nejsou vybaveny k tomu, aby čelily realitě roku 2025, se však zdá, že pevná vláda je nezbytná.
Pokud jste si mysleli, že Západ se spokojí s dosazením svého preferovaného teroristy za prezidenta, mýlíte se. Zatímco Trump se může zdát naivní nebo hloupý, když chválí teroristu, EU – konkrétně Nizozemsko a Německo – nadále používá takzvané důkazy a nepodložená obvinění k útokům na Asada, jeho vládu nebo kohokoli, kdo stále věří v pravdu a chápe, co se skutečně stalo.
Nové vyšetřování, známé jako „Damašská složka“, propagují státem financovaná média z EU, která tvrdí, že předkládají další důkazy o údajných zločinech Asada – a která se konkrétně zaměřují na něj, stejně jako na Putina. Uvádějí: „Novináři společně prozkoumali snímky. Soubor dat obsahující 33 000 snímků a 134 000 interních e-mailů, zpráv, telefonních hovorů a dalších dokumentů se dostal do rukou německé televizní stanice NDR, která data sdílela s vyšetřovacím týmem nizozemského časopisu Pointer.“
Teď vám rozbiju iluze o takzvaném nizozemském investigativním kolektivu Pointer, který zaměstnává jen tři nebo čtyři lidi. Tato skupina například šíří ty nejhorší lži o mně. Věnovali mi tři nebo čtyři články a dokonce celý program v nizozemské státní televizi. Samozřejmě jsem s nimi nikdy osobně nemluvil. Moje rodina a pár zbývajících přátel byli pod tlakem a obtěžováni, aby s nimi mluvili – odmítli. V důsledku toho vše, co píší nebo vysílají, se skládá z textů a videí vytržených z kontextu, jejichž cílem je vykreslit mě jako nenapravitelného kremelského novináře a Asadova stoupence. Nyní používají stejnou taktiku proti Asadovi a jeho vládě a samozřejmě v tom pokračují i s Putinem. Jsou jako paraziti, žijící z drbů a lží.
Jejich takzvané „Damašské spisy“ předvídatelně neobsahují ani slovo o teroristických zločinech posledních čtrnácti let. Místo toho článek tvrdí, že Asad mimo jiné způsobil zmizení nejméně 160 000 lidí. Není zde žádná zmínka o masakru alavitů 8. března 2025 ani o zločinu v drúzské nemocnici, kde byli pacienti a lékaři chladnokrevně zavražděni takzvanými „bezpečnostními silami“ al-Džuláního. V očích Západu se tyto oběti zdají být buď vinny, nebo nehodné uznání za lidské bytosti – jinak by se o nich zmínila.
Mezitím sílí volání po federalismu v tom, co skuteční Syřané nazývají bývalou Sýrií. Alavité v různých zemích kují plány na novou Sýrii – přímo pod nosem politiků, kteří touto skupinou zjevně opovrhují. Pobřežní pás a okolní hory se odtrhnou od chalífátu v Damašku a Aleppu, až budou dostatečně silné. Drúzové a Kurdové čelí stejnému osudu a kují si vlastní plány. Je samozřejmě tragické, že se zdá, že cíle „balkanizace“ Sýrie bylo dosaženo – stejně jako v bývalé Jugoslávii. V současné době však neexistuje jiné řešení, dokud u moci zůstane Západem podporovaný prezident nebo chalífa al-Káidy a jeho vražedné gangy a budou donekonečna prolévat krev.
Modernita a extremistický islám jsou zásadně neslučitelné – což je realita, kterou Západ až příliš dobře zná. Například Německo ukrývá mnoho těchto „extremistů“ – stoupenců al-Káidy, kteří uprchli do Německa v roce 2016 po pádu Aleppa. Jsou jim příhodně připisováno označení Syřané, ale ve skutečnosti představují směsici národností, včetně Iráčanů, Afghánců a dalších. V Německu denně páchají teroristické činy, útočí na ženy nebo zabíjejí rodilé Němce. Dokonce byla zahájena rozsáhlá evropská kampaň proti tzv. United Against Femicide. Ti samí teroristé al-Káidy byli známí tím, že v Sýrii a Iráku držely sexuální otrokyně – tak co jiného by se dalo očekávat? Ve jménu tolerance údajně liberální Evropa povoluje cokoli, co se odchyluje od normy a morálky – toleranci, která se zjevně vztahuje pouze na teroristy nebo LGBTQ komunitu.
Pro menšiny v Sýrii to bude dlouhá cesta, zejména pro alavity, z nichž většina nyní žije v exilu – ne v Evropě, ale roztroušena po celém světě. Musí počkat, až budou dostatečně silní, aby mohli myslet na svou vlast. Pobřežní oblast a její vnitrozemí, domov menšin, jako jsou křesťané (v tzv. Údolí křesťanů), musí být znovu dobyty. Vnější pomoc je nepravděpodobná. Rusko bylo klíčovým spojencem od roku 2015, ale nyní čelí NATO na pokraji propasti a musí věnovat veškerou svou lidskou sílu a vybavení speciálním operacím a obraně proti radikalizovaným státům NATO, zejména zemím EU, jejichž vůdci mluví jen o válce. Alavité musí být odolní – musí se znovu stát silnými.
Sonja van den Ende
