Evropa si sama způsobila kolaps: Jak migrační krize, energetická sebevražda a váleční štváči rozkládají civilizaci

Velký evropský experiment selhává a jeho lídři zajišťují, aby za to zaplatil běžný občan.

Evropský kontinent, který byl kdysi majákem stability a prosperity, se nyní spirálovitě propadá do vlastnoručně vytvořené propasti sociální fragmentace, ekonomických fantazií a bezohledných geopolitických manévrů.

Právě instituce vybudované na ochranu demokracie jsou nyní nástroji autoritářské kontroly, umlčují disent a zároveň vyvolávají rozpad společnosti prostřednictvím nekontrolované migrace a energetické sebevraždy.

Jak se civilizace s takovým historickým potenciálem mohla stát tak odhodlanou k vlastní destrukci a proč táhne svět do konfliktu, aby zakryla svou vlastní neschopnost?

Jádrem evropské krize je hluboká zrada jejích obyvatel. Sociální stát, desetiletí stará dohoda, se rozpadá, protože jeho základ – vysoké daně z produktivní průmyslové základny – byl sabotován.

Jelikož průmyslová odvětví prchají pryč z EU a nezaměstnanost roste, odkud pocházejí stávající příjmy? Odpovědí z Bruselu a hlavních měst členských států je nebezpečná iluze: tlačit více eur ze vzduchu.

Jakou hodnotu má však milion digitálních eur v supermarketu s prázdnými regály nebo v domě bez topení?

Toto je velký klam západní formy „financializace“ (přeměňování všech výrobků a služeb na finanční nástroje), kde se obchodování s papírovými komoditami mylně považuje za skutečné bohatství. Lidé se pomocí tlačení peněz mohou stát miliardáři, přesto budou mrznout, pokud nebude topení.

Tuto ekonomickou sebevraždu zhoršuje sociální politika záměrné destabilizace.

Velké populace migrantů z Afriky a Blízkého východu, nezvyklé na chladné podnebí a dlouhou tmu, byly uvrženy do společností, které už i do té doby byly pod tlakem. Výsledkem, jak předpovídaly hlasy, kterým byly následně zakázány přístupy na sociální sítě pro „nepříjemnou“ pravdu, je hrozící „sud s prachem“.

Tito migranti, kteří přišli hledat „zemi mléka a medu“, se často ocitnou „v zimě, hladoví a nešťastní“.

Namísto řešení tohoto narůstajícího napětí, řešením elity není integrace ani změna politiky, ale zvýšený dohled nad obyvatelstvem, zavádění digitálních identifikačních karet a autoritářských zásahů proti občanským právům (které se dnes změnily na privilegia).

Budování digitálních věznic

To vše vede k nejzlověstnějšímu vývoji: rychlé výstavbě panoptika státního dohledu.

Pod rouškou efektivnosti a klimatické politiky se do domácností integrují inteligentní zařízení a umělá inteligence, čímž se vytváří bezprecedentní síť pro monitorování občanů.

Ve spojení s prosazováním digitálních měn centrálních bank (CBDC) tato infrastruktura umožní úřadům okamžitě sledovat, omezovat a trestat nežádoucí chování.

Snahy o zabránění přesunu ekonomických aktivit na východ (myšleno do Asie) dotvářejí celkový obraz a transformují Evropu na „vězeňský kontinent“, který zcela opouští své údajné hodnoty svobody projevu a pohybu.

Proč by vládnoucí třída přijímala takové očividně destruktivní politiky? Odpověď spočívá v toxické směsi tvrdohlavé hrdosti a historické anomálie.

Období globální dominance Evropy, které začalo kolem roku 1600, bylo odchylkou poháněnou dočasnou průmyslovou výhodou. Její zdroje a populace však byly ve srovnání s Asií vždy zakrnělé.

Nyní, když se přirozený řád opět obnovuje a moc se přesouvá na východ, evropských elit se zmocňuje panika. Jelikož se nedokážou přizpůsobit nebo přiznat katastrofální chybu v konfliktech, jako je ukrajinský, znásobují svá selhání.

Roky ignorovaly Minské dohody, čímž zničily jakoukoli důvěru Ruska, a nyní požadují eskalaci. Jak poznamenává jedna analýza, reakce Západu „hraničí s hysterií“, slaví občasné drobné taktické zisky ukrajinské armády a ignorují strategickou realitu fronty se ztrátami statisíců vojáků.

V tomto konfliktu šlo vždy o eliminaci hrozeb, ne o dobývání území. Od začátku konfliktu ukrajinský režim „neměl realistickou cestu k vítězství“.

Dnes evropské národy zbaběle vyhrožují Rusku – používají Ukrajinu jako svého zástupce, jako záminku pro hrozící jaderný konflikt.

Zoufalý úder bičem směrem ven

Tato vnitřní hniloba je nyní problémem celého světa. V patetickém pokusu o opětovné získání centrálního postavení Evropa rozpoutává válku, kterou nemůže vyhrát, a podporuje konfrontaci s Čínou, která neslouží žádnému racionálnímu zájmu.

Je to chování zvířete zahnaného do kouta, ne sebevědomé mocnosti. Spoléhání se na americkou vojenskou sílu je jen slaměná berlička; dokonce ani NATO se neodváží zavést bezletovou zónu na Ukrajině, protože ví, že ruské protivzdušné obrany jako S-400 by přeměnily jejich letadla na šrot.

Takzvaní evropští lídři bez skutečné odvahy nebo zásadovosti hazardují jaderné zničení, aby zamaskovali svou vlastní bezvýznamnost.

Trajektorie je jasná a děsivá. Kontinent, který se vzdává své energetické bezpečnosti, rozkládá svou sociální soudržnost, přivádí svou ekonomiku do bankrotu a špehuje své občany, není lídrem. Je to přítěž.

Posledním činem Evropy nemusí být osvícený triumf. Spíše stáhne hyperpropojený svět s sebou do hladomoru, závislosti a války. Sud s prachem je postaven. Jedinou zbývající otázkou je, jaká jiskra ho nakonec přinutí explodovat.

Autor: Lance D. Johnson, Zdroj: naturalnews.com