Belgický premiér vyjmenoval 3 tvrdé podmínky pro použití ruských aktiv …

Belgický premiér vyjmenoval 3 tvrdé podmínky pro použití ruských aktiv a na summit EU pojede překvapivě Andrej Babiš po slibu, že se navždy vzdává kontroly Agrofertu! Americký právník exkluzivně pro Aeronet vysvětlil, co je to “Blind Trust” a jaké mohou být Babišovy motivace pro doživotní vložení AGF do “irrevocable” trustu!

Belgický premiér Bart De Wever ve svém vystoupení v parlamentu ostře formuloval tři podmínky, bez nichž Belgie nepodpoří žádný plán Evropské unie na použití zmrazených ruských aktiv. Zdůraznil, že nejde jen o politickou vůli, ale o technické a právní limity, které nelze ignorovat, zvláště s ohledem na to, že většina aktiv je držena v Belgii. Německý kancléř Friedrich Merz v pátek odjel za Weverem do Bruselu a snažil se ho přemluvit, aby ruská aktiva odblokoval a umožnil je ukrást. Podle posledních zpráv z pátečního večera jsou ale Merzovy snahy marné.

Poté, co samotná Evropská centrální banka pod vedením Christine Lagarde odmítla krýt za případný ukrajinský default při splácení této půjčky jakékoliv náklady a rizika, se belgický premiér v parlamentu postavil a předložil trojici podmínek, které musí EU splnit, aby Belgie ruská aktiva umožnila de facto Rusku odcizit.

Bankéři v ECB a rovněž belgičtí finančníci jsou si prakticky na 100% jisti tím, že Belgie následnou arbitráž prohraje, a to by znamenalo do 72 hodin vrátit Rusku nejen to, co bylo z aktiv ukradeno, tedy zhruba 130 miliard EUR, ale arbitráž obvykle poškozené straně tradičně přiznává dva bonusy, a to 100% damage fee, tedy odškodné ve výši 100% škodné sumy, a druhým bonusem jsou úroky za tzv. ušlý zisk způsobené odcizením aktiv.

Belgie si je prohrou v arbitráži prakticky jista

Arbitrážní komory obvykle přiznávají 1,3 až 2,5% ze škodné sumy za každý započatý kalendářní den. Belgie by tak musela Rusku zaplatit dvojnásobek aktiv, tedy 260 miliard EUR, a k tomu úroky za každý započatý kalendářní den. Pří sazbě 2% denně v průměru by to bylo 60% úrokové sazby za měsíc, 120% sazby za 2 měsíce atd.

Belgie by musela vyhlásit státní bankrot, který by ji ale povinnosti úhrady arbitráže nezbavil, protože na povinnost úhrady soudních a arbitrážních příkazů nelze vyhlásit bankrot. Ten lze vyhlásit jen ve vztahu k soukromým a komerčním pohledávkám. Ani po bankrotu by se tak Belgie povinnosti platit Rusku principal a interest nevyhnula. Bart De Wever tak uvedl 3 podmínky, které EU zatím nesplnila.

1. Mutualita – sdílená garance celé Evropské unie

De Wever uvedl, že jakékoliv rozhodnutí o použití zmrazených ruských aktiv musí být založeno na principu mutuality. To znamená, že všechny členské státy Evropské unie musí sdílet stejný právní i finanční závazek, nikoliv pouze Belgie jako země, na jejímž území jsou aktiva fyzicky umístěna. Belgická vláda podle něj nepřijme scénář, kdy by případná právní rizika, odvetné náklady či budoucí arbitrážní rozsudky dopadly výhradně na belgické veřejné finance.

2. Okamžitá likvidita na možné odškodnění Ruska

Premiér otevřeně prohlásil, že je vysoce pravděpodobné, že Rusko u mezinárodních arbitráží uspěje a že Evropská unie či Belgie budou muset zmrazená aktiva vrátit. A to nejen v nominální výši, ale i s úroky a náhradou ušlého zisku. Právě proto požaduje, aby Evropská unie ještě před použitím jediného eura z těchto prostředků vytvořila okamžitě dostupný fond likvidity, který by byl schopen bezprostředně pokrýt případné odškodnění Ruska, pokud mezinárodní tribunály rozhodnou v jeho prospěch. De Wever tento požadavek prezentuje jako jediný realistický způsob, jak zabránit finanční a právní krizi.

3. Rovnoměrná zátěž „pro rata“ pro všechny členské státy

Podle De Wevera nesmí celý finanční dopad nést jen několik málo zemí. Náklady na provoz celého mechanismu, krytí rizik, případné odškodnění Ruska, úrokové platby i právní servis musí být rozděleny pro rata, tedy podle velikosti ekonomik či jiného předem dohodnutého a spravedlivého klíče v rámci celé Evropské unie. Belgie podle něj nebude financovat tuto operaci samostatně ani v takovém rozsahu, který by mohl ohrozit její fiskální stabilitu.

Jistota, že aktiva se budou muset vrátit

Na rozdíl od dřívějších obecných varování před právní nejistotou De Wever nyní formuloval ještě tvrdší tezi: je podle něj prakticky jisté, že konfiskovaná či použitá aktiva bude muset Evropská unie Rusku v budoucnu vrátit, a to v plné výši, s úroky a náhradou ušlého výnosu. Proto trvá na tom, aby byly nejprve vytvořeny jasné finanční a institucionální záruky. Bez mutuality, bez okamžité likvidity na krytí případných rozsudků a bez spravedlivého rozdělení zátěže mezi všechny členské státy Belgie žádný plán na použití ruských aktiv nepodpoří.

Tímto projevem Belgie výrazně zkomplikovala plány Evropské komise, která hledá způsob, jak využít zmrazená ruská aktiva k financování ukrajinské obrany a poválečné obnovy. De Weverovy podmínky fakticky znamenají, že rychlé a politicky atraktivní řešení je v praxi téměř nemožné, dokud Evropská unie nenajde cestu, jak sdílet rizika.

A rovněž jak vytvořit robustní likviditní fond a nastavit transparentní systém rozdělení nákladů mezi všechny členské státy. Pro Ukrajinu to může znamenat, že přístup k miliardovým prostředkům bude záviset nejen na politické shodě, ale i na ochotě evropských vlád nést velmi konkrétní a dlouhodobá finanční rizika.

Krádež ruských aktiv by mohla vyvolat rozval eurozóny

Brusel je finančním centrem Eurozóny a bankrot Belgie by s největší pravděpodobností položil Eurozónu a samotné Euro jako rezervní měnu. Jednotlivé centrální banky zemí celého světa by vyřadily euro ze svých rezervních rámců a převedly by je na dolar, juan, jen, rubl a na tzv. široký koš světových měn. Kolaps Eurozóny by znamenal návrat národních států ke svým původním měnám, ale kromě jiného by tento proces měl za následek rozklížení Evropské unie.

Návratem k národním měnám by se zkomplikoval volný trh, kurzovní sazby by hýbaly cenami zboží v celé unii. Není divu, že v Belgii si tyto možné důsledky uvědomují do předu, ale v Evropské komisi sedí kráva, která přivedla k bankrotu nejprve Bundeswehr, no a teď se zdá, že přivede k bankrotu buď Belgii, anebo poté celou EU. Pokud nemáte čas na video s belgickým premiérem nahoře, tak tady je přepis:

Bart De Wever a jeho 3 podmínky

Je to skutečně velmi důležitá otázka pro tuto zemi, kterou již delší dobu podporuji na evropské úrovni. Využívání zmrazených aktiv v EuroClearu může mít potenciálně špatné důsledky jak pro tuto zemi, tak pro celou Evropu. Existuje mnoho oprávněných připomínek k zákonnosti takové operace a k důsledkům pro důvěru v náš finanční systém a v euro jako rezervní měnu. Nezávisle na všech těchto připomínkách vláda vždy stanovovala tři jasné podmínky, než by takovou operaci posoudila.

První podmínkou je mutualizace všech rizik. Belgie nemůže a nikdy nebude přijímat rizika takové operace sama. Je důležité říci, že se jedná o totální riziko. Na základě bilaterálního zájmu o ochranu investic může být zájem o nelegální vyvlastnění mnohem větší než zájem o investice a zájem o zainteresované strany a ty, kteří své záměry nerealizovali. Pro nás tedy musí záruky od prvního dne chránit všechny finanční závazky.

Druhou podmínkou je ochrana likvidity a rizik. EuroClear musí mít k dispozici příslušné prostředky pro případ, že by to bylo nutné. Zaprvé, pokud se společnost stane terčem ruských protiopatření, což je jisté, bude nutné okamžitě pokrýt finanční škody. Nemluvím přitom o protiopatřeních, která by Rusko nebo země spřátelené s Ruskem mohly uvalit na jiné občany nebo společnosti z této země nebo jiných členských států Evropy.

Za druhé, pro případ, že by společnost musela aktiva vrátit ruské centrální bance, to může být důsledkem soudního řízení, arbitráže a může to být důsledkem případné mírové dohody. A samozřejmě v tomto smyslu musíte rozumět mým slovům, že tato válka v určitém okamžiku skončí. A aktiva budou ztracena pouze tehdy, pokud země prohraje válku v klasickém vojenském smyslu.

Myslím, že nikdo v této sněmovně nevěří, že takhle bude vypadat konec této války. A proto je třeba vážně počítat s tím, že v rámci mírové dohody bude také rozhodnuto o těchto úvěrech. To je vše, co jsem řekl. Považuji za podřadné, že to je vytrženo z kontextu. Pokud jde o EuroClear… a pokud jsou lidé, kteří to považují za dobrý nápad, aby byla jaderná velmoc vojensky poražena se všemi důsledky, které to s sebou nese, měli by to zde rozhodně říci.

Pokud se EuroClear dostane do likviditní krize, bude to mít obrovské důsledky pro globální finanční trh. To nedávno potvrdila i předsedkyně ECB, která sama odmítá pokrýt riziko takové reparativní půjčky. Veškeré potřebné finanční prostředky, potřebná likvidita, musí být tedy k dispozici okamžitě.

Třetí podmínkou je spravedlivé rozdělení nákladů. Je logické, že všechny členské státy, které disponují ruskými státními aktivy, se na této operaci budou podílet. A tyto prostředky je třeba požadovat proporcionálně a “pro rata” od všech dotčených institucí na území Evropské unie a v ideálním případě i mimo území Evropské unie, jak doporučuje Lagardeová, zejména v dotčených zemích, které patří do Koalice ochotných. Návrh, který předložila Evropská komise, sice směřuje k naplnění našich tří podmínek, ale stále nesplňuje minimální podmínky, které jsem zde právě nastínil.

Proto tento návrh nemůže počítat s podporou naší vlády a naší země. Naše požadavky nejsou v žádném případě nepřiměřené. Každá země v naší situaci by kladla přesně stejné požadavky, což mi také pokaždé potvrzují mnozí vedoucí představitelé vlád u evropského stolu. Navíc jsme konstruktivní, pokud jde o podstatu věci, a poukazujeme na možné alternativy financování Ukrajiny, protože o tom prosím nepochybujte. Naše země stojí pevně za Ukrajinou a chce udělat vše pro to, aby ji ještě více a silněji podpořila.

Velmi proto lituji, že se nyní na mezinárodní úrovni šíří nejrůznější narážky a falešné zprávy, které se nás snaží dostat pod tlak tvrzením opaku. Ještě více lituji, že je zde jedna frakce, která se domnívá, že musí na tuto kartu vsadit. Jsme loajální Evropané. Stojíme loajálně za Ukrajinou. Vždy se budeme rozhodovat pro mír, svobodu a demokracii. A jsme připraveni za to přinést oběti, ale nelze od této země žádat nemožné. To je postoj vlády a doufám, že za ním získá podporu celého parlamentu.

–Wever–

Konečné rozhodnutí o tom, jestli EU ukradne Rusku zmrazená aktiva, se bude rozhodovat na summitu EU od 18. prosince. A na tento summit nakonec pojede Andrej Babiš jako nově jmenovaný premiér. Ten totiž použil k odblokování odporu prezidenta Petra Pavla, který je řízen Aspenem, a to znamená americkými pro-válečnými neocony senátora Lindsay Grahama, americký nástroj s názvem “Blind Trust” a my jsme požádali našeho právníka v USA, aby nám objasnil, jak tento nástroj v USA vlastně funguje. České právo totiž status “slepého svěřenského fondu” vůbec nezná, ale nic nebrání tomu, aby Andrej Babiš český Agrofert (AGF) svěřil americkému blind trust subjektu.

Blind trust a Andrej Babiš: Je možné odevzdat Agrofert natrvalo? Právní analýza a realita svěřenských struktur

Prohlášení Andreje Babiše, že „odevzdá Agrofert natrvalo do blind trustu“ a že podnik nebude ovládat „už nikdy“, představuje právně i politicky velmi významný výrok. Zasahuje do oblasti amerického práva, českého práva svěřenských fondů, mezinárodní praxe předcházení střetu zájmů a také do struktury vlastnického práva jako základního institutu soukromého práva.

Vzhledem k tomu, že institut blind trust není v českém právu kodifikován a v americkém právu funguje zcela odlišně, je klíčové vysvětlit, co tento institut skutečně znamená, zda jej lze vůbec přenést do českého prostředí, a zejména zda je reálné „navždy“ odevzdat podnik do jeho správy bez možnosti návratu.

Cílem tohoto článku je poskytnout odborný, právnicky založený výklad a odpovědět na několik zásadních otázek:

• Co je to blind trust podle amerického práva?
• V čem se liší od českého svěřenského fondu?
• Je možné vložit firmu do blind trustu „na celý život“ a zajistit, aby zakladatel již nikdy nezasahoval?
• Může zakladatel blind trust kdykoli zrušit nebo změnit?
• Odpovídá tvrzení Andreje Babiše o „trvalém odevzdání“ realitě existujících právních mechanismů?

1. Blind trust v americkém právu: Co skutečně znamená

V americkém právním prostředí je blind trust specifickou formou fiduciárního uspořádání, jehož účelem je především zabránit střetu zájmů veřejně činné osoby. Typicky jej používají prezidenti, ministři nebo členové Kongresu. Správce (trustee) má faktickou kontrolu nad aktivy, zatímco zakladatel (veřejný činitel) nesmí znát konkrétní složení portfolia ani dávat pokyny k jednotlivým transakcím.

V praxi se rozlišují dva základní typy:

• Blind trust – zakladatel formálně ztrácí možnost ovlivňovat každodenní správu majetku, ale počáteční struktura aktiv je do určité míry známá.
• Qualified blind trust (QBT) – přísnější režim uznaný americkým Office of Government Ethics, kdy veřejný činitel nemá mít žádné detailní informace o jednotlivých aktivech či transakcích, a správce musí být nezávislý.

Podstatné je, že blind trust je nástroj k oddělení výkonu politické funkce od každodenní kontroly nad majetkem, nikoli k trvalému zbavení se majetku. Slouží tedy primárně k řízení střetu zájmů po dobu výkonu funkce.

2. Blind trust není nadřazen vlastníkovi

Americké právo vychází z obecné civilistické logiky: osoba, která majetek vložila do trustu, si zachovává možnost ovlivnit existenci a trvání tohoto právního uspořádání, pokud trust není konstruován jako nezrušitelný (irrevocable). Základní rozlišení proto zní:

• revocable trust – zakladatel má právo trust zrušit nebo změnit,
• irrevocable trust – zakladatel se práva trust zrušit vzdává, změny jsou možné jen za velmi přísných podmínek a typicky s účastí soudu či beneficientů.

Blind trusty, které používají američtí politici, bývají v praxi nastaveny tak, aby je bylo možné ukončit po skončení výkonu funkce. Jejich účelem je dočasné „oslepení“ veřejného činitele vůči vlastnímu majetku, nikoli trvalé odcizení majetku od zakladatele na celý zbytek života. Z toho plyne klíčová věc: blind trust nemá žádný „supermandát“ nad vlastníkem. Nejde o orgán veřejné moci, nejde o soudní rozhodnutí ani o formu vyvlastnění.

Je to čistě soukromoprávní konstrukce založená na smluvním ujednání mezi zakladatelem a správcem. Pokud je trust revokovatelný, může jej zakladatel kdykoli zrušit nebo změnit. Pokud by byl výjimečně konstruován jako nezrušitelný, pak sice jednostranné zrušení možné není, ale takový instrument už neslouží jako typický antikorupční blind trust politika, nýbrž jako trvalý majetkový a daňový nástroj.

3. Může být blind trust „nezrušitelný“ a navždy?

Americký právní řád připouští existenci nezrušitelných trustů. Nicméně v politické praxi je používání irrevocable blind trust vysoce neobvyklé, a to z několika důvodů:

• Politik by se fakticky trvale zbavil ekonomických nároků na podnik, což je ve velkých korporátních strukturách mimořádně radikální krok.
• Takový krok by měl zásadní daňové dopady a strukturálně by připomínal spíše darování nebo prodej.
• Blind trust je vnímán jako dočasné řešení vázané na mandát, nikoli jako nástroj jednorázového a definitivního odříznutí od majetku.

Teoreticky tedy lze vytvořit trust, který bude nezrušitelný a bude existovat až do smrti zakladatele, nebo i déle. Nicméně v takovém případě již v právní terminologii hovoříme spíše o nezrušitelném trustu nebo svěřenském uspořádání pro dědické a majetkové plánování, nikoli o standardním blind trustu používaném pro řešení střetu zájmů politika po dobu výkonu funkce.

4. Český právní řád: blind trust nezná, zná svěřenské fondy

České právo institut blind trustu v žádné podobě ani terminologii nezná. Naopak, v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je kodifikován institut svěřenského fondu. Ten má:

• konkrétního zakladatele,
• statut (zakládací listinu),
• správce svěřenského fondu,
• obmyšleného (beneficienta), který z majetku čerpá prospěch.

Svěřenský fond může být zřízen za života nebo pro případ smrti a může sloužit různým účelům – od ochrany majetku, přes dědické plánování až po anonymizaci vlastnictví. V českém prostředí je právě svěřenský fond konstrukcí, kterou Andrej Babiš již použil pro vložení Agrofertu do fondů typu AB private trust. Jde ale o zcela odlišný institut, než jaký si běžný americký právník představí pod pojmem blind trust.

V Babišově případě je notoricky známo, že:

• zakladatelem svěřenských fondů je sám Andrej Babiš,
• obmyšleným a konečným beneficientem je rovněž Andrej Babiš, případně členové jeho rodiny,
• Babiš měl (nebo mohl mít) významný vliv na statut fondů, včetně jmenování a odvolávání správců.

Z hlediska práva EU a rozhodovací praxe českých soudů je proto nadále považován za skutečného majitele, tedy osobu, která má v konečném důsledku prospěch z majetku Agrofertu. Tato konstrukce už sama o sobě ukazuje, že dosud nešlo o žádný „blind trust“ v americkém slova smyslu, ale o svěřenské fondy s velmi konkrétním beneficientem.

5. Lze vůbec „natrvalo“ předat firmu do blind trustu?

Z hlediska obecné logiky soukromého práva platí zásada autonomie vůle vlastníka. Vlastník může svůj majetek:

• prodat,
• darovat,
• vložit do svěřenského fondu,
• vložit do jiné korporátní struktury.

Stejně tak však – pokud si to právně umožní – může své rozhodnutí zvrátit, trust zrušit, statut změnit, obmyšlené nahradit nebo se k majetku jiným způsobem vrátit. Aby se vlastník trvale zbavil kontroly a práv k podniku typu Agrofert, musel by zvolit některou z následujících cest:

• nevratné darování podniku dětem či třetí osobě,
• prodej podniku nezávislému subjektu za obvyklou cenu,
• nezrušitelný svěřenský fond, v němž není zakladatel obmyšleným a nemá žádné controllingové pravomoci.

Nic z toho však není standardní blind trust. Trvalé „odevzdání“ firmy do blind trustu až do smrti zakladatele a následný automatický přechod na děti je tedy spíše politický a marketingový popis komplexního majetkového a dědického plánování, než přesný právní termín.

6. Má blind trust „supermandát“ nad zakladatelem?

Odpověď je právně jednoznačná: nikoli. Blind trust je vždy založen na soukromoprávní dohodě a jeho parametry vyplývají ze statutu a relevantního práva. Není to orgán veřejné moci, není to soudní rozhodnutí ani zákonná překážka svéprávnosti. Zakladatel:

• může statut trustu změnit (pokud si tuto možnost vyhradil),
• může správce odvolat a nahradit,
• může trust zrušit (pokud je revokovatelný),
• může po skončení výkonu funkce opět majetek přímo ovládat.

Teprve pokud by byl trust striktně nezrušitelný a zakladatel by si výslovně odňal veškeré pravomoci, šlo by o situaci, kdy jeho reálný vliv bude fakticky nulový. To ale znamená, že se zakladatel dobrovolně zbavuje svého majetku v rozsahu, který se blíží vyvlastnění – a současně by přicházel i o ekonomický prospěch, což není situace, kterou by typicky volil oligarcha a politický podnikatel, jehož majetek má hodnotu desítek miliard korun.

7. Jak to dělali američtí prezidenti?

Historická zkušenost ukazuje, že američtí prezidenti a další vrcholní politici nikdy nepředali své podniky do blind trustu „natrvalo“. Typický model vypadá takto:

• Jimmy Carter vložil svou farmu do blind trustu po dobu výkonu funkce prezidenta, po odchodu z funkce se kontrola majetku v podstatě vracela.
• George Bush starší, Ronald Reagan, Bill Clinton – využívali obdobné dočasné konstrukce pro investiční portfolia, nikoliv však pro trvalé odříznutí od majetku.
• Donald Trump blind trust nepoužil, majetek převedl do struktury ovládané rodinou, což bylo silně kritizováno jako nedostatečné řešení střetu zájmů, ale opět nešlo o trvalé vzdání se práv.

V žádném z těchto případů nešlo o trvalé odcizení majetku ve prospěch trustu až do smrti zakladatele. Vždy šlo o dočasné a účelové uspořádání, vázané na dobu výkonu veřejné funkce. Proto tvrzení, že „američtí prezidenti odevzdávali firmy natrvalo do blind trustů“, neodpovídá historické realitě.

8. Odpovídá Babišovo tvrzení právní realitě?

Pokud Andrej Babiš tvrdí, že Agrofert vloží do „blind trustu natrvalo“, že jej již nikdy nebude ovládat a že teprve po jeho smrti přejde podnik na děti, je třeba z právního hlediska říci:

• taková konstrukce neodpovídá standardnímu pojetí blind trustu v americkém právu,
• český právní řád žádný blind trust vůbec nezná, zná pouze svěřenské fondy,
• trvalé odstřižení zakladatele od majetku je možné pouze prodejem, darováním nebo nezrušitelným svěřenským fondem, v němž zakladatel není beneficientem ani kontrolním článkem,
• politické prohlášení o „trvalém odevzdání“ samo o sobě nemá žádný právní účinek.

Právní realita je tedy taková, že blind trust sám o sobě nezajišťuje, že zakladatel „už nikdy“ firmu ovládat nebude. Záleží čistě na tom, jaké konkrétní dokumenty budou podepsány, jak bude nastaven statut fondu, zda bude revokovatelný či nezrušitelný, kdo bude obmyšleným a jaká práva si zakladatel vyhradí. Bez znalosti těchto podrobností je tvrzení o trvalém odříznutí od Agrofertu pouze politickým tvrzením, nikoliv doloženým právním faktem.

Právník uvádí i hrozby, např. nenadálou smrt dětí jako dědiců trustu při nějaké nehodě, auta nebo letadla. Majetek by se potom mohl stát nedobytným. Stejně tak nezvratné trusty mohou být hrozbou vytunelování firmy či rozprodeje majetku pod cenou, takové kauzy v USA již byly. Z tohoto principu nikdo příčetný svůj majetek do irrevocable trustu nikdy nevkládá, když ho tedy k tomu nenutí nějaké neblahé okolnosti.

9. Závěr: Blind trust jako politická metafora, nikoli právní záruka

Institut blind trustu, jak vznikl a funguje ve Spojených státech, je nástrojem pro dočasné oddělení veřejné funkce od každodenní kontroly nad majetkem. Není to forma vyvlastnění, není to nadřazený režim nad vlastnickým právem a neexistuje v něm inherentní „supermandát“, který by navždy zabránil zakladateli, aby se k majetku vrátil. Český právní řád navíc blind trust vůbec nezná a reálně pracuje pouze se svěřenskými fondy, u nichž lze konstrukci nastavit velmi různými způsoby – od čistě formálního zakrytí vlastnictví až po relativně robustní oddělení zakladatele od majetku.

Aby platilo, že Andrej Babiš „už nikdy“ nebude Agrofert ovládat, musel by se fakticky vzdát vlastnických práv způsobem ekvivalentním prodeji, nevratnému darování nebo nastavením nezrušitelného svěřenského fondu, v němž nebude obmyšleným ani kontrolní osobou. Pouhá slovní deklarace o „natrvalo odevzdaném blind trustu“ takovou právní realitu sama o sobě nevytváří.

Ochrana majetku před “bouří”, anebo rozhodnutí setrvat v politice do konce života, hodnotí americký právník Babišovo rozhodnutí

Stručně řečeno: blind trust nemůže natrvalo odejmout zakladatele od kontroly nad firmou jen tím, že to politik prohlásí na tiskové konferenci. Skutečným měřítkem jsou až konkrétní právní dokumenty, jejich obsah a v konečném důsledku i ochota zakladatele vzdát se natrvalo a doživotně reálné ekonomické moci nad svým majetkem a přijít o něj.

Mělo by to smysl pouze v případě, že vkladatel do irrevocable trustu by např. znal nějakou svou neblahou zdravotní diagnózu, případně by chtěl majetek ochránit “před sebou samým“, což podle právníka již v USA také několikrát proběhlo, kdy politici, obvinění z korupce či úplatkářství, převedli své majetky do irrevocable doživotních trustů ve prospěch dětí nebo přítelkyň.

Americké soudy totiž neumožňují sáhnout na majetek odsouzeného, nachází-li se v irrevocable trustu s doživotním vkladem, a pokud převod do trustu proběhl před vznesením obvinění, a pokud trust vylučuje, že by se vkladatel někdy ke svému majetku znovu dostal. Tímto způsobem se skutečně dají majetky v USA ochránit.

Právník to uzavírá s tím, že vkládání majetku do blind trustu po dobu výkonu politické funkce dává smysl, ale pokud chce někdo vkládat majetek do irrevocable blind trustu na své doživotí, je za tím obvykle buď ochrana majetku a obavy před “velkou bouří“, anebo dotyčný chce v politice setrvat natrvalo, až do konce života.

Ani to nelze u Babiše vyloučit. Motivace Andreje Babiše ke zbavení se kontroly nad Agrofertem je tudíž jedním slovem hádanka. Jedno je však jisté. Česká anti-babišovská média mainstreamu půjdou po Babišovi dál, protože jim nevadí Babišův majetek a jeho fondy, ale vadí jim Babiš jako persona. To je možné registrovat z těch reakcí mainstreamu, který nadále pokračuje v honu na Babiše i poté, co se vzdal Agrofertu. A důvod? Babiš spadá pod halachu a je pod Trumpem. A tím je to dané.

-VK-