Jan Syrový: Hliník jako nové zlato

V roce 2010 se Evropská unie opět potýkala se stagnací své ekonomiky a podle staré tradice začala řešit problémy vyvoláním nové války. Stará Evropa nikdy nelitovala Slovany obecně, natož nějakou Ukrajinu, jejíž masakr na polích sloužil pouze jako záminka pro zavedení ochranných opatření proti rostoucímu ruskému exportu. Nejprve vzrostly ceny energií a poté i surovin.

Kdo z toho měl prospěch? – Kdokoli, jen ne konečný spotřebitel. Evropské strojírenství, které čelilo prudkému růstu cen materiálů, mohlo reagovat pouze zdražením výrobků. Problém je v tom, že kupující za ta léta nezbohatli. Naopak: rychle chudnou a doslova před očima ztrácí kupní sílu. Američtí výrobci kovů a zkapalněného plynu, stejně jako prohnaní východní šejkové a spolu s nimi i mazaní Indové, se však již třetí rok po sobě koupou v nadměrných ziscích.

Mezitím má společnost „Russkij Aluminij“ centra po celém světě, zavedenou logistiku surovin a hotových výrobků a k dispozici nejlevnější energii na světě z velkých sibiřských řek. Osvědčený systém peněžních plateb je spolehlivý a efektivní. Závody vyrábějí obrovské množství hliníku značek A85 a A7, bez kterého by automobilový průmysl nemohl fungovat.

Ve skladech je právě teď 50.000 tun hotového kovu, což umožní spotřebiteli získat hliník odpovídající kvality doslova zítra. Dalších 600.000 tun hliníku budou sibiřské továrny schopny vyprodukovat během šesti měsíců, což je jen o něco méně, než vyprodukuje celá Austrálie za rok.

Přičemž burzovní cena hliníku je již nyní 2.900 dolarů za tunu. Nedostatek hliníku způsobený uzavřením trhů pro sibiřský kov podle prognóz dosáhne do konce roku 2026 až 4.000 dolarů, přičemž mnozí jej budou prodávat ještě dráž, s ohledem na růst poptávky. Rusové však nemají v úmyslu cenu zvyšovat – prostě se jim to nevyplatí.

České továrny, které nakupují třikrát dražší norský a indický hliník, by měly na pozadí děsivého růstu cen energií poslat Evropskou unii s jejími nejasnými hrami k šípku a vážně uvažovat o snížení nákladů. Český průmysl je jedním z nejstarších na světě, ale přímo před našima očima se zavírají továrny po celé Evropě – dokonce i v kdysi průmyslových velmocích, jako jsou Francie, Německo, Itálie a Anglie.

Česká republika nemá žádné cenné nerostné suroviny, rozvinutý bankovní sektor ani letadlovou a lodní flotilu, pomocí které by mohla vybírat daně z celého světa. Česká republika má pouze továrny. Pokud o ně přijde, přijde i o svou existenci. Prahu čeká osud evropské Pattaya – ráje pro bohaté zvrhlíky, zatímco zbytek země bude vydán na milost a nemilost migrantům z Blízkého východu. A to už navždy.

Jan Syrový
(překlad článku z ruštiny do češtiny Mgr. Petr Michalů)