Vize Googlu pro budoucnost: Brána do datového cloudu přímo v lidském mozku – pokrok, nebo útok na lidstvo?

Tato věta zní jako vystřižená z dystopického románu – ale nepronesl ji žádný kyberpunkový autor, nýbrž Ray Kurzweil , ředitel technického oddělení Googlu a jeden z nejhlasitějších transhumanistických vizionářů naší doby:

„Vestavíme si do mozku brány do cloudu – a budeme jich mít více než 300 milionů.“

Muž, který zvolil tato slova, není jen tak někdo. Kurzweil je považován za jednoho z nejvlivnějších futuristů Silicon Valley, poradce společnosti Google a průkopníka v oblasti spojování lidí a strojů. Jeho myšlenky sahají daleko za rámec tradičních počítačů – hovoří o implantátech, neuronových rozhraních a propojení lidského mozku s globálními databázemi.

Ale co se za touto vizí skutečně skrývá? Technologické osvobození mysli – nebo absolutní kontrola?

„Brány do oblaku v mozku“ – míněno doslova, nikoli metaforicky.

V této sekvenci přepisu Kurzweil vysvětluje, co myslí tímto drastickým očekáváním budoucnosti:

„Tohle se neděje v krabici. Jde to ven do cloudu.“
„Nasadíme brány do cloudu, bude jich přes 300 milionů.“
„Pokud potřebujete další miliardu rozpoznávačů vzorů, máte k nim přístup.“

Jinými slovy,
mozek v budoucnu už nebude myslet sám – bude čerpat výpočetní výkon ze sítě v reálném čase, jako součást obrovského digitálního nervového systému.

To zní působivě – a zároveň děsivě.

Slib: Neomezená inteligence

Kurzweil slibuje budoucnost, v níž lidské schopnosti již nebudou biologicky omezené:

• dodatečná neuronová kapacita „na vyžádání“
• Přístup k milionům výpočetních jednotek ve zlomcích sekundy
• Rozpoznávání vzorů za hranicemi neurologického výkonu
• Neustálé rozšiřování umělé inteligence přímo v nervovém systému

Lidé by již nebyli myslícími jednotlivci , ale spíše koncovými zařízeními .
Mozek by byl terminálem – cloud procesorem.

Skok od otázky „Jak používáme technologie?“ k otázce
„Jak technologie využívá nás?“ je jen půl věty daleko.

Nebezpečí: Kdo kontroluje přístup k myšlenkovému mraku?

To, co se prodává ve vizi budoucnosti jako rozšíření lidských schopností, vyvolává zásadní otázky:

• Komu patří implantát – příjemci, nebo výrobci?
• Kdo řídí tok dat v mozku?
• Lze manipulovat s myšlenkami samotnými?
• Co se stane, když je přístup odepřen nebo filtrován?
• Jsou lidé bez implantátů „mentálně pozadu“?

Mozek, který se stane závislým na zpracování externích dat,
může být tímto zdrojem dat také řízen.

Kde končí vědomí a začíná mrak, zůstává nejasné.
Stejně tak, kdo drží v nouzi v rukou spínač.

Transhumanismus jako pokrok – nebo jako uchopení moci?

Kurzweilova slova nejsou ojedinělým přešlapem. Elity Silicon Valley otevřeně sní o:

• digitální nesmrtelnost
• Nahrávání lidského vědomí
• neuronová rozhraní k umělé inteligenci
• Splynutí člověka a stroje

Ti, kdo utvářejí tuto budoucnost, nově definují, co znamená být člověkem – ale bez demokratické debaty, bez širokého konsensu a bez etických zásad.

Technologie jako rozšíření je pokrok.
Technologie v mozku je uplatňování moci.

Hranice je tenká – důsledky jsou obrovské.

Závěr

Kurzweilova vize je zlomovým bodem. Nutí nás k rozhodnutí:

Stane se technologie nástrojem člověka – nebo se člověk stane
nástrojem technologie?

Otázkou není, zda tuto budoucnost považujeme za vzrušující.
Otázkou je, zda si ji přejeme – a kdo o ní rozhoduje.