Thomas Röper: Proč je krádež ruských aktiv pro EU životně důležitá
Vyvlastnění zmrazených ruských aktiv je pro EU zásadní, protože se dostala do situace, kdy by i v případě okamžitého míru musela Ukrajině převést více než 100 miliard eur. Na to ale nemá peníze.
Spor o vyvlastnění ruských aktiv zmrazených v Belgii se pro EU stal otázkou přežití. Vzhledem k tomu, že mezinárodní právo zakazuje pouhou krádež těchto finančních prostředků a EU jako finanční centrum by pravděpodobně zažila masivní únik kapitálu s nepředvídatelnými důsledky, a to i pro euro, snaží se nyní EU realizovat návrh kancléře Merze: nekrást finanční prostředky přímo, ale použít je jako zástavu pro „reparační půjčku“, kterou EU doufá, že Rusko po porážce splatí.
Spor o ruské peníze
Skutečnost, že Rusko válku neprohrává, ale je v procesu jejího vítězství, si však v EU a v Německu zřejmě zatím nevšimli.
Belgický premiér je bystrější a napsal dopis Evropské komisi, v němž uvedl, že považuje za „velmi pravděpodobné, že Rusko v tomto konfliktu nebude poraženou stranou“. V dopise také uvedl, že odmítá celý návrh na reparační půjčku pro Ukrajinu. Nikdy nebude požadovat, aby Belgie nesla rizika spojená s půjčkou sama, protože proč by se Belgie měla „pouštět do neznámého právního a finančního území se všemi jeho potenciálními důsledky, když se tomu lze vyhnout?“
Proto zopakoval svůj požadavek na „právně závazné, bezpodmínečné, neodvolatelné, na vyžádání, společné a nerozdílné záruky“ od všech členských států EU a plnou ochranu aktiv Euroclearu v „proruských zemích“, jelikož Rusko by mohlo jako odvetné opatření také zmrazit finanční prostředky Euroclearu v proruských zemích.
Ostatní státy EU ale samozřejmě nejsou připraveny toto riziko podstoupit. Přestože lví podíl ruských aktiv byl v Belgii zmrazen, i další země EU zmrazily miliardy ruských fondů, ale nechtějí je použít na „reparační půjčku“.
Proč ta hádka?
Problém je v tom, že Ukrajina je v bankrotu. Bez západní finanční pomoci už nedokáže pokrýt ani civilní část svého státního rozpočtu, natož válku. Podle několika zpráv Ukrajině dojdou peníze v prvním čtvrtletí roku 2026. Proto Brusel horečně hledá rychlé řešení, jak vyvlastnit ruské fondy nebo přesvědčit členské státy EU, aby poskytly společnou půjčku na další financování Ukrajiny. Diskutovaná částka se pohybuje mezi 60 a 100 miliardami eur na rok 2026.
EU ale ve svém rozpočtu peníze nemá a bez souhlasu členských států se EU nemůže zadlužit. Vzhledem k tomu, že by za tento dluh ručily a splácely by ho členské státy, je jejich ochota dovolit EU si půjčovat extrémně nízká. Ze stejného důvodu je ještě nerealističtější další návrh Evropské komise – že by si členské státy měly půjčky brát samy a financovat tak Kyjev.
Někdo by si mohl myslet, že možným řešením finančních problémů EU by mohlo být dosažení rychlého míru na Ukrajině, protože jakmile válka skončí, měly by se snížit i přemrštěné náklady.
To ale není pravda, protože EU požaduje, aby si Ukrajina i po válce zachovala svou obrovskou armádu o síle milionu vojáků. V reakci na Trumpův mírový plán EU souhlasila s omezením ukrajinských ozbrojených sil na 800 000 vojáků „v době míru“.
Ale kdy nastane tato doba míru, pokud EU nebude požadovat mír ani mírová jednání s Ruskem, ale pouze okamžité příměří a zmrazení konfliktu?
Ale bez ohledu na to, zda se jedná o milion nebo 800 000 vojáků, Ukrajina si tuto armádu nemůže dovolit. A USA daly jasně najevo, že Ukrajině již nebudou dávat žádné peníze; zbraně budou prodávat pouze zemím NATO, které je pak mohou předat Kyjevu.
To znamená, že jako pokladník zůstává pouze EU, ale sama o sobě žádné peníze nemá a mnoho jejích členských států je nyní stejně zadlužených jako Řecko na začátku své finanční krize asi před 15 lety.
Prostě nejsou k dispozici žádné peníze, ale peníze budou potřeba nejpozději do tří měsíců. A to bez ohledu na to, zda se zítra na Ukrajinu vrátí mír, nebo ne.
Toto vysvětlil i Ian Proud, bývalý vysoce postavený britský diplomat, v článku pro americký think tank Quincy Institute for Responsible Statecraft, který jsem přeložil. Původní článek obsahuje mnoho odkazů na zdroje, které jsem zde z časových důvodů nemohl uvést, proto zájemcům doporučuji, aby se s těmito zdroji seznámili v jejich původní podobě.
Začátek překladu:
Evropa by mohla potřebovat 160 miliard dolarů, aby udržela Ukrajinu nad vodou
Belgie se drží své politiky využívání zmrazených ruských aktiv a nutí tak Evropu pokračovat ve válce.
I kdyby válka skončila zítra, Evropa by mohla v příštích dvou letech potřebovat 135 miliard eur (téměř 160 miliard dolarů), aby udržela Ukrajinu nad vodou. Zdá se, že Brusel nemá žádný plán B.
Poprvé jsem v září 2024 varoval, že použití zmrazených ruských aktiv k financování války na Ukrajině by Rusko odradilo od snahy o mír. Nic se nezměnilo. Rusko si zachovává vojenskou převahu, disponuje finančními rezervami, má na západní poměry extrémně nízkou úroveň dluhu a může si dovolit pokračovat ve válce i přes lidské oběti. Putin má zjevně v úmyslu vyčkat, až Evropané vyčerpají peníze dříve než on.
Zatím se zdá, že jeho strategie funguje, protože Ukrajině chybí peníze a Evropa – která není ochotna akceptovat mír, který je pro Ukrajinu nevýhodný – je pod tlakem, aby našla řešení. V květnu jsem také informoval, že „Ukrajina již žádá o další peníze na pokračování války v roce 2026, což je jisté znamení, že prezident Volodymyr Zelenskyj nemá v plánu válku ukončit.“
V té době se předpokládané válečné náklady na další rok odhadovaly na zhruba 43,3 miliardy USD. Toto číslo od té doby vzrostlo na 63 miliard USD v roce 2026 a podle MMF na 136,6 miliardy USD v následujících čtyřech letech.
Evropa prostě nemá k dispozici takové množství volně dostupných finančních prostředků. Evropští politici proto panikaří, protože kuře kvůli obrovskému rozpočtovému deficitu Ukrajiny se teď musí grilovat.
Toto kuře, cituji belgického premiéra Barta de Wevera po říjnovém summitu EU, představuje 140 miliard dolarů zmrazených ruských aktiv, které chce Evropská komise použít jako zástavu pro „budoucí reparační půjčku“ Ukrajině. Je zřejmé, že tyto peníze nejsou určeny na reparace, ale spíše na vyrovnání očekávaných deficitů Ukrajiny.
Všechny peníze by byly pumpovány do ukrajinské státní pokladny na pokrytí běžných výdajů. Jen náklady na obranu v současnosti činí 172 milionů dolarů denně, oproti 140 milionům dolarů denně před rokem. A jelikož je známo, že ukrajinské rozpočty neustále rostou, tyto peníze nevydrží věčně.
V tomto okamžiku by si někdo mohl myslet, že obrovské výdaje Ukrajiny na obranu, které tvoří zhruba 63 procent jejího státního rozpočtu, by zmizely, pokud by válka letos skončila v důsledku mírové iniciativy prezidenta Trumpa. Obávám se však, že tento předpoklad je mylný. Evropa tlačí na USA, aby v žádné mírové dohodě neomezovaly velikost téměř milionové ukrajinské armády. V nejlepším případě by se Ukrajina mohla rozhodnout postupně snižovat velikost své armády. I pak by však na další roky přetrvával obrovský rozpočtový deficit. Velká armáda se však sama nezaplatí a Evropané budou muset zaplatit účet.
Není divu, že Belgičané odmítají použití aktiv zmrazených v jejich zemi k financování rozpočtového deficitu Ukrajiny. Premiér de Wever tvrdí, že by to podkopalo úsilí vedené USA o ukončení téměř čtyřleté války, protože by to odradilo Rusko od dosažení dohody, což by nás vrátilo k bodu, který jsem zmínil před 15 měsíci.
Skutečným problémem Belgie je však obava, že schválení vyvlastnění ruského státního majetku na vratkých právních základech by mohlo trvale poškodit reputaci země jako finančního centra a odradit investory od rozvíjejících se ekonomik. Belgická společnost Euroclear, která drží zmrazený ruský majetek, spravuje státní majetek v hodnotě čtyř bilionů amerických dolarů z celého světa. Začít „jíst kuře“ z tohoto majetku, jak to formuluje belgický premiér, tím, že by se v podstatě půjčil Ukrajině, by mohlo „poškodit reputaci Belgie jako spolehlivého finančního centra a podkopat důvěru v euro a finanční systém EU“.
Jak se dalo očekávat, to vedlo k prudkým protestům ze strany dalších evropských států, což zvýšilo tlak na Belgii, aby ustoupila a uvolnila finanční prostředky pro Ukrajinu. Jak však de Wever opakovaně zdůraznil, tyto evropské státy – například Německo, Francie, Nizozemsko a Lucembursko – nejsou připraveny uvolnit ruská aktiva zmrazená na jejich území, a tím sdílet finanční riziko. Nejsou ani připraveny zajistit půjčku aktivy nacházejícími se v Belgii zárukami na splacení části nákladů, pokud by Rusko po válce úspěšně podniklo právní kroky. Belgie proto půjčku prozatím nadále blokuje a existuje jen málo náznaků, že by polevila.
V důsledku toho byla záležitost odložena na prosinec, aby bylo dosaženo konečného rozhodnutí. To dává úředníkům EU v Bruselu čas přesvědčit své nepoddajné belgické hostitele. Pokud nebude dosaženo dohody, Ukrajina riskuje, že jí dojdou peníze na financování svého boje, protože moratorium na splácení dluhu jí brání v přístupu na západní kapitálové trhy.
To staví Evropskou komisi do situace, kdy bude možná muset získat kapitál na trzích, aby mohla Ukrajině v roce 2026 poskytnout nevratný grant na pokrytí jejích finančních potřeb.
Jak k tomu došlo? Od roku 2024 západní dárci války na Ukrajině postupně přesouvají svou podporu z přímé pomoci na půjčky, přičemž nejvýznamnější je poslední velká půjčka G7 ve výši 50 miliard dolarů, dohodnutá v červnu 2024. Vzhledem k tomu, že ukrajinský státní dluh jako procento HDP vzrostl ze 49 procent v roce 2021 na současných 109 procent, mohlo by další zadlužování válkou zničené země znamenat zdvořilou popravu Ukrajiny.
Půjčka na reparace byla jasně zamýšlena jako prostředek k tomu, aby Rusko platilo, aby ani Ukrajina, ani Evropa nemusela. Hledání financování války na Ukrajině mimo státní rozpočty bylo od samého začátku „nepoctivým úsilím o nalezení alternativ k financování západními daňovými poplatníky“. Jednoduše řečeno, evropské vlády s nedostatkem finančních prostředků si jen stěží mohou dovolit dávat Ukrajině vlastní peníze, zejména nyní, když čelí rostoucímu domácímu tlaku ze strany nacionalistických stran.
Hlavní evropští politici tvrdohlavě odmítají konečně ukončit nesmyslnou válku na Ukrajině. Důsledky pocítí v nadcházejících letech u volebních uren, protože obrovské náklady na válku podkopávají jejich autoritu doma. Tento vývoj je o to depresivnější, že byl tak předvídatelný.
Konec překladu
