Právník volá po jasném „ne“ Mezinárodním zdravotnickým předpisům WHO

Přijetí nových Mezinárodních zdravotnických předpisů (MZP) WHO v Rakousku bylo odloženo, ale nebylo zrušeno . Rozhodnutí je na parlamentu. Právník Christian Presoly kritizuje nedostatečnou angažovanost v této problematice v politice a médiích a vzhledem k zjevným problémům MZP vyzývá k jejich jasnému odmítnutí. Naléhavě žádá: Rakousko by mělo v oblasti zdraví činit vlastní rozhodnutí!

Proč se Rakousko musí rozhodnout hned teď

V červnu 2024 přijalo 77. Světové zdravotnické shromáždění (WHA) WHO novelizovaný Mezinárodní zdravotnický řád (MZP) WHO v rozporu s procedurálními pravidly MZP a v rozporu s formálními právními principy. Mnoho ustanovení MZP se netýká pouze technických detailů, ale je extrémně problematických a jednoduše nepřijatelných. V červenci 2025 Rakousko hlasovalo proti plánovaným změnám Mezinárodního zdravotnického řádu WHO (MZP) – nikoli z věcných důvodů. Spíše se ukázalo, že tato mezinárodní smlouva, platná od roku 2005, nebyla rakouskému parlamentu nikdy předložena ke schválení. To představuje závažné parlamentní přehlédnutí, jelikož MZP v Rakousku v roce 2005 nikdy nevstoupily v platnost.

Parlament má proto nyní rozhodnout o přijetí Mezinárodního paktu (ICA) – rozhodnutí s dalekosáhlými důsledky, a proto vyžaduje kritické přezkoumání ICCA. Až na několik chvályhodných výjimek se však o této otázce nediskutuje ani v politice, ani v médiích. ICCA není pandemická dohoda, ale samostatná smlouva. O to důležitější je se na tuto mezinárodní smlouvu podívat blíže:

Problém: Koncentrace moci bez kontroly

Mezinárodní zdravotnické předpisy (MZP) mají zabránit přeshraničnímu šíření nemocí. To je cíl. Realita však ukazuje jiný obraz: Generální ředitel WHO nezávisle určuje, zda existuje pandemie a jaká opatření by měla být přijata. Poradní orgány sice existují, ale generální ředitel vybírá jejich členy, určuje jejich funkční období a má konečnou rozhodovací pravomoc. Neexistuje ani soud, ani nezávislý panel expertů, kteří by mohli jeho rozhodnutí přezkoumávat.

Ještě problematičtější je, že generální ředitel požívá plné imunity a nemůže být odpovědný za žádné protiprávní jednání – a to ani v případech prokazatelně neoprávněného vlivu nebo závažných chybných úsudků.

Proč se tolik moci přenáší na jednoho jednotlivce, místo aby byl jmenován větší, nezávislý panel kvalifikovaných zdravotnických expertů?

Problém s financováním: Kdo platí, ten rozhoduje.

Odpověď spočívá ve finanční struktuře WHO (kterou lze nalézt na domovské stránce WHO): Pouze 12 % pochází z fixních příspěvků členských států, zatímco celých 75 % pochází z účelových darů od soukromých dárců.

Účelové dary znamenají, že dárce určuje, jak budou jeho peníze použity. To staví WHO do pozice masivní finanční závislosti a dárci mají obrovský vliv na organizaci a její rozhodnutí.

Střet zájmů je zřejmý: Hlavní investoři mají obvykle vazby na sektor zdravotnictví a farmaceutický průmysl. Pro ně je vyhlášení pandemie velmi lukrativní. Zatímco běžné schvalování léků vyžaduje 10 až 15letou testovací fázi, v případě nouzového schválení během pandemie se tato doba zkracuje na pouhé 3 až 6 měsíců. To je významná motivace k prosazování vyhlášení pandemie…

Toto zkrácení schvalovacích procesů znamená nejen značné úspory nákladů na schvalování léků, ale také to, že budou uvolňovány léky a vakcíny, jejichž dlouhodobé účinky nebyly dosud testovány. Plánované bezpečnostní testy jsou efektivně obcházeny – a z populace se tak stávají pokusní králíci. Opravdu tohle chceme?

Kombinace snadno ovlivnitelné osoby na vrcholu, jejíž finanční závislost na zájmově motivovaných dárcích a nedostatek kontrolních mechanismů proto vytváří systém, v němž mohou ekonomické zájmy dominovat globálnímu zdraví, a to je jistě nepřijatelné.

Nejnovější navrhované změny: Varovný signál

WHO dále odhalila své skutečné priority svými nejnovějšími návrhy změn Mezinárodních zdravotnických předpisů (MZP). Tyto návrhy zahrnovaly další rozšíření pravomocí generálního ředitele, které mu výslovně udělilo závaznou pravomoc vydávat směrnice členským státům, a také úplné zrušení předpisů v oblasti lidských práv v případě pandemie a rozsáhlých ustanovení o cenzuře.

Obzvláště alarmující je, že návrh ve skutečnosti usiloval o úplné pozastavení lidských práv, našich nejvyšších základních práv a svobod, během pandemie, včetně práva na fyzickou integritu, zákazu otroctví, ochrany před svévolným zatčením, spravedlivého procesu a svobody projevu a shromažďování. Tento návrh byl stažen až poté, co několik členských států vehementně protestovalo.

Ale už jen samotná skutečnost, že takový požadavek byl vznesen, je varovným signálem. Organizace, která má sloužit globálnímu zdraví, se pokusila eliminovat naše základní práva na ochranu a svobodu. Tento přístup je vším, jen ne vzbuzuje důvěru, a vyvolává vážné otázky ohledně skutečných cílů WHO.

Co by bylo místo toho potřeba

Mezinárodní spolupráce v oblasti zdraví je nezbytná – viry neznají hranic. Potřebuje však zásadní reformy. Místo jednoho jednotlivce by mělo kolektivně rozhodovat alespoň 20 až 30 kvalifikovaných odborníků. Jsou zapotřebí nezávislé dozorčí orgány, které zaručí kontrolu a odpovědnost za rozhodnutí. Financování by mělo být neomezené a poskytováno po dobu několika let; pouze tímto způsobem lze zabránit nepatřičnému ovlivňování. A samozřejmě musí být dodržována lidská práva, zejména v dobách krize.

Závěr: Rakousko si musí zůstat samosprávné.

Ve své současné podobě IGV uděluje rozsáhlé pravomoci jediné osobě, která je pod masivním vlivem soukromých investorů – bez dohledu a bez nutnosti nést odpovědnost za špatná rozhodnutí. To je třeba kategoricky odmítnout!

Rakousko by mělo činit svá vlastní rozhodnutí v oblasti zdraví – na základě vlastních odborných posudků, pro blaho vlastního obyvatelstva a bez vlivu ekonomických zájmů soukromých investorů. To platí i a zejména v případě pandemie.

Proto jasné NE IGV v jeho současné podobě!

Politici si nyní musí uvědomit, že se nejedná o izolacionismus, ale o ochranu demokratických rozhodovacích procesů a základních práv. Mezinárodní spolupráce ano – ale ne na úkor našeho sebeurčení a už vůbec ne na úkor soukromých dárců.

Komentář advokáta Christiana Presolyho