Federica Mogherini: Levicová skromnost, privilegia EU a podvody s dotacemi

Bývalá komunistka Federica Mogherini je předmětem vyšetřování Evropského veřejného žalobce. Díky svým konexím (velmi důležitým v Bruselu) získala na College of Europe vysokou pozici, na kterou tato levicová italská politička není ani zdaleka kvalifikovaná. Navíc tam pod jejím dohledem údajně docházelo ke zneužívání fondů EU.

Existují politici, kteří po skončení svého funkčního období tiše odstupují. A jsou tací, kteří se s obdivuhodným odhodláním usazují v luxusních křeslech evropských sociálních institucí. Federica Mogherini, italská socialistka ( v mládí dokonce komunistka ) z Demokratické strany, jednoznačně patří do druhé kategorie.

Sotva skončilo její působení ve funkci vysoké představitelky EU, zdánlivě náhodou se otevřely dveře na Collège d’Europe (College of Europe) v Bruggách – v tomto soukromém cvičišti pro budoucí lídry, které spolehlivě zásobuje aparát EU novými talenty. Uvolnilo se místo rektora a Brusel působivě ukázal, že je městem krátkých vzdáleností (takříkajíc patnáctiminutovým městem pro ztracené politiky). Vnitřní jmenovací postupy univerzity měly být v tomto případě zřejmě chápány spíše jako doporučení než závazná povinnost.

Někteří možná byli překvapeni, že Mogherini ani nepotřebovala mít plnohodnotnou akademickou kvalifikaci ( satirik Martin Sonneborn tehdy rozhodně ne ). Ale každý, kdo strávil dostatek času na správných pozicích v evropské politice, ví, že nejdůležitější kvalifikací není doktorát, ale spíše certifikát o „dobrých kontaktech a politické spolehlivosti“. A v tomto ohledu je Mogherini, navzdory svému skromnému akademickému zázemí, nepochybně odbornicí. Koneckonců, nemůžete svěřit výcvik budoucích kádrů EU politicky nezávislému expertovi, že? A alespoň ji nemůžete obvinit z toho, že zfalšovala nebo slepila nějaké doktorské disertační práce.

To, že vyšetřovatelé se najednou ptají a kromě „zneužití fondů EU“ (přesněji řečeno, dotačních podvodů) se zajímají i o okolnosti tohoto personálního rozhodnutí, se zdá téměř nezdvořilé. Koneckonců, Mogherini pouze udělala to, co se v sociálnědemokratických kruzích často vychvaluje jako „služba Evropě“: zajistila si pohodlnou a štědře placenou nejvyšší pozici. Člověk si jistě může být stále ambiciózní – i když to nutně neznamená, že je kvalifikovaný. A pokud už někdo získal místo rektora díky klientelismu (jak se tak hezky říká v Rakousku), pak by mu možná mohl oplatit pár laskavostí.

Sociální demokraté vždy zdůrazňovali, že bojují za obyčejné lidi. Jen občas zapomenou zmínit, že to raději dělají z bezpečné vzdálenosti – například z kanceláře elitní evropské akademie, vybavené slušným platem (14 000 eur měsíčně se těmto lidem asi vyplatí, že?), společenským významem a pracovní zátěží, která by ve velké části zbytku kontinentu byla považována za volnočasovou aktivitu.

Nyní, když belgické úřady vážně vyšetřují pozadí tohoto sporného personálního rozhodnutí, zbývá vidět, zda se tento případ povznese nad obvyklý bruselský hluk, nebo zda se jednoduše vytratí v zapomnění, řídíc se heslem „Nechme to být, lidé na to stejně zapomenou.“ Všechno je možné, ale málo se zdá pravděpodobné. Systém spolehlivě chrání své vlastní lidi s loajalitou, která se mimo instituce EU vyskytuje jen zřídka.

Samotná Mogherini však pravděpodobně zůstane relativně klidná. Někdo, kdo se tak snadno vyšplhal na vrchol, pravděpodobně neočekává drsné přistání. Koneckonců, v evropské politice na vysoké úrovni platí první zákon tepelné politiky: horký vzduch vždy stoupá. Zda někdo v bruselských slonovinových věžích skutečně vykonává nějakou kontrolu, je jiná otázka. Ale v tomto případě o kontrolu nikdy nešlo. Pro eurokraty je jedinou klíčovou věcí, aby se na správná místa dostali správní lidé. A pokud jsou tito lidé náhodou socialisté, kteří kážou o pokoře a zároveň si dávají pozor na další lukrativní pohodlnou práci – no, budiž. V Bruselu tomu jednoduše říkají evropská solidarita v akci.

Když už mluvíme o solidaritě: V roce 2019 se Mogherini setkala v Bruselu s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským , aby ho ujistila o plné podpoře EU pro vyvíjení tlaku na Rusko a pro reformy v zemi, která je považována za nejzkorumpovanější v Evropě. Nyní, jak by osud chtěl, čelí ukrajinská hlava státu i několika korupčním skandálům. Ale možná je to ta „demokracie v akci“, kterou Brusel tak často zmiňuje. Přátelství!