Uriel Araujo: Největší obchodní dohoda v historii? Obchodní dohoda mezi EU a Mercosurem a její výzvy

Brazílie se připravuje na podpis dohody mezi EU a Mercosurem, která by se mohla stát největší obchodní dohodou na světě. Zatímco Trumpova celní politika otřásá tradičními obchodními vzorci, Brazílie usiluje o diverzifikaci. Tento krok odhaluje strategii vícestranné politiky v polarizované globální ekonomice, ale výzvy přetrvávají.

Nedávné oznámení brazilského prezidenta Luly da Silvy, že obchodní dohoda mezi Mercosurem a Evropskou unií (EU) bude podepsána 20. prosince, je diplomatickým milníkem. Dohoda, která je označována za největší obchodní dohodu v historii (v Jižní Americe, kterou z velké části prosazuje Brazílie), by spojila dva ekonomické bloky zastupující téměř 718 milionů lidí a jejichž kombinovaný HDP se blíží 22 bilionům amerických dolarů . Bruselské vedení pod vedením Ursuly von der Leyen označuje tuto dohodu za největší, jakou kdy EU vyjednala.

Ve světě měnících se aliancí, ekonomického tlaku a nejistoty v dodavatelském řetězci (v době Trumpa) vysílá Brasília jasný signál: Jižní Amerika hledá diverzifikovanou platformu partnerů.

Čísla, která stojí za touto ambicí, jsou dostatečně působivá. V roce 2024 EU dovezla z jihoamerického bloku (Mercosur) zboží v hodnotě 56,0 miliard eur a vyvezla zpět zboží v hodnotě 55,2 miliardy eur – celkový obchodní tok přesáhl 111 miliard eur . Za poslední desetiletí se dovoz EU z Mercosuru zvýšil o více než 50 %, zatímco vývoz vzrostl zhruba o 25 % – což odráží rostoucí vzájemnou závislost, i když za asymetrických podmínek. Brazílie v tomto obchodu zůstává drtivě dominantní a představuje více než 80 % veškeré výměny mezi EU a Mercosurem.

Pro Brazílii je potenciální přínos jasný. Podle vládních odhadů by plné provedení dohody mohlo zvýšit bilaterální obchod o přibližně 94,2 miliardy realů (neboli 17,64 miliardy USD) – což je zhruba o 5,1 % více než současná úroveň – a přinést dlouhodobý zisk z HDP ve výši přibližně 37 miliard realů (6,93 miliardy USD).

Konkrétněji řečeno, agentura pro podporu exportu v Rio de Janeiru očekává krátkodobý nárůst brazilského exportu do Evropy o 7 miliard USD . Jinými slovy, existuje skutečná ekonomická motivace – nejen pro zemědělský průmysl a komodity, ale i pro Brazílii, aby se znovu začlenila do globálních hodnotových řetězců za příznivějších podmínek.

Z pohledu Evropy nabízí dohoda jak ekonomické, tak geopolitické příležitosti. EU by si mohla zajistit stabilní přístup k surovinám, zemědělským komoditám a důležitým vstupům. Na oplátku by evropské firmy získaly úlevu od cel a lepší přístup na trh se stroji, léčivy, vozidly a dalším vysoce hodnotným průmyslovým zbožím. Obnovená spolupráce EU s Mercosurem by také sloužila jako prostředek k zachování strategických dodavatelských tras a diverzifikaci závislostí.

Navíc by tato dohoda podle některých mohla Bruselu pomoci vyvážit rostoucí čínský vliv v Latinské Americe. V tomto konkrétním smyslu by to pravděpodobně bylo v zájmu Washingtonu. Na druhou stranu Evropa v této hře s USA také soupeří o zakázky, vliv a tak dále.

V každém případě cesta vpřed zdaleka není hladká: politické a regulační překážky přetrvávají. V Evropě se části politické a podnikatelské třídy – zejména mezi zájmovými skupinami v zemědělství a životním prostředí – obrátily na Evropský parlament s peticí, aby požádal Soudní dvůr Evropské unie (ESD) o přezkoumání, zda je smlouva v současné podobě v souladu s právem EU. Mezi vznesené otázky patří institucionální rovnováha, regulační standardy a zachování tzv. „zásady předběžné opatrnosti“. Návrh byl zablokován z „procedurálních důvodů“, ale politická debata zdaleka není mrtvá.

Tvrdí se , že obava spočívá v tom, že levnější primární zboží z Jižní Ameriky – zejména vývoz zemědělských produktů a surovin – by mohlo podkopat evropské výrobce zvyklé na přísnější environmentální , hygienické a pracovní normy.

Na straně Mercosuru bude muset dohoda, i když bude podepsána, projít ratifikací v několika parlamentech (členských států EU a zemí Mercosuru) a poté projít dlouhým, postupným zaváděním. Vzhledem k tomu, že snižování cel a otevírání trhů bude probíhat postupně v průběhu let – nebo dokonce desetiletí – mnoho očekávaných zisků může zůstat neaktivních nebo podléhat politice, regulaci a ekonomickým cyklům. Implementace by se tak mohla zdržet, zastavit nebo oslabit.

Zastánci přesto tvrdí , že to nabízí historickou šanci přeměnit Jižní Ameriku z vývozce komodit na dlouhodobého partnera v udržitelné globální ekonomice – za předpokladu, že se obě strany zavážou k jasné, dlouhodobé vizi (to je ta ošemetná část).

V širším kontextu nové studené války – s dedolarizací, BRICS , rostoucí čínskou přítomností v Latinské Americe, přeskupením dodavatelských řetězců a kolísavým globálním mocenským uspořádáním – tato dohoda signalizuje, že Brazílie (hlavní prosazovatel dohody na kontinentu) se nestaví do role součásti „protizápadního bloku“.

Je pravda, že země prohloubila vazby s Čínou a zeměmi BRICS a ekonomicky i politicky se sblížila s blokem mimo západní oběžnou dráhu. Po celá desetiletí byly Spojené státy hlavním obchodním partnerem a ekonomickým referenčním bodem Brazílie – to se změnilo: od roku 2009 Čína předstihla USA jako největšího obchodního partnera Brazílie a dnes absorbuje více brazilského exportu než USA a Evropská unie dohromady – tento posun ilustruje, jak se brazilská vnější ekonomická orientace již posunula na východ, přičemž USA jsou stále druhým hlavním obchodním partnerem (Argentina je na třetím místě).

Toto obnovené úsilí o partnerství s EU však ukazuje logiku mnohostranné angažovanosti, flexibility a pragmatismu. Brazílie diverzifikuje partnery, čímž si zajišťuje své možnosti v nově vznikajícím multipolárním světě.

Z čistě ekonomického hlediska však asymetrie přetrvává: Mercosur má tendenci vyvážet suroviny a komodity; EU vyváží průmyslové zboží, léčiva a stroje. Tato strukturální nerovnováha by se mohla promítnout do politicky citlivých narušení, zejména pro evropské výrobce (s výrazně dotovaným zemědělstvím v Evropě). Vysoce regulovaní evropští producenti nejsou nutně spokojeni s konkurencí levnějšího exportu Mercosuru – zejména v zemědělství.

Brazílie (stejně jako další jihoameričtí hráči) doufá, že rozšíří svou exportní paletu a znovu ukotví mezinárodní obchodní toky. Evropa se zase snaží zajistit přístup k surovinám a diverzifikovat zdroje dodávek a zároveň nabídnout evropskému průmyslu rozšířené trhy. Na druhou stranu, regulační tření, politická volatilita a institucionální odpor mohou slibované zisky oslabit – nebo dokonce zhatit.

Ať je to jakkoli, s Trumpem, který proměnil obchod ve zbraň prostřednictvím cel a šoků, se USA nyní jeví jako nepředvídatelné a nespolehlivé. V reakci na to by se dalo očekávat, že každý hlavní blok se v rámci ekonomické sebeobrany zaměří na diverzifikaci partnerství.

Uriel Araujo, PhD. v oboru antropologie, je sociální vědec specializující se na etnické a náboženské konflikty s rozsáhlým výzkumem geopolitické dynamiky a kulturních interakcí