Brandon Smith: Je globální technokracie nevyhnutelná, nebo nebezpečně iluzorní?

Matoucí pravdou, která se skrývá za technologickým zotročením lidstva, je, že by to nebylo možné bez dobrovolné spolupráce zamýšlených otroků. Aby technokracii mohli dosáhnout úspěchu, musí lidé do svých životů přivítat. Obyvatelstvo musí slepě věřit, že bez ní nemůže žít, nebo že autoritářství prostřednictvím algoritmického konsensu je „nevyhnutelné“.

Například průměrný občan v ekonomice prvního světa dobrovolně a bez výjimky nosí mobilní telefon všude a neustále. V jejich očích znamená být bez tohoto zařízení nahý, zranitelný, nepřipravený a odříznutý od civilizace. Vyrůstal jsem v 80. letech a bez telefonu připevněného k bokům jsme si naprosto dobře poradili. I dnes ho odmítám nosit.

Proč? Zaprvé, jak by většina lidí už měla vědět (odhalení Edwarda Snowdena o tom nenechala nikoho na pochybách), mobilní telefon je dokonale technokratické zařízení. Má vícevrstvé sledovací funkce a využívá GPS, Wi-Fi routery a triangulaci mobilních vysílačů ke sledování každého vašeho pohybu. Navíc jej lze použít k zaznamenání vašich denních zvyků, vašich přátel a vaší polohy v konkrétní den před mnoha měsíci nebo lety.

Pak jsou tu skryté funkce zadních vrátek v softwaru aplikace, které umožňují vládám a korporacím přístup k mikrofonu a fotoaparátu vašeho telefonu, i když si myslíte, že je zařízení vypnuté. Soukromé detaily vašeho života by mohly být nahrávány a shromažďovány. Ve světě, kde chvástaví technokraté prohlašují soukromí za „mrtvé“, proč byste jim pomáhali tím, že s sebou nosíte něco, co slyší všechno, co říkáte, a nahrává vše, co děláte?

Globalisté často otevřeně připouštějí, že dynamika globálního dohledu a konec anonymity jsou založeny na dobrovolné účasti. V rozhovoru pro švýcarskou televizi v roce 2023 učinil bývalý šéf WEF Klaus Schwab následující prohlášení:

Schwab hovořil o své vizi „nového světa“ a obětech, které musí lidé přinést, aby v něm mohli žít. Rád bych zdůraznil, že říká: „ONI musí akceptovat naprostou transparentnost…“ a ne „MY musíme akceptovat naprostou transparentnost…“. Do svého futuristického ideálu totálního dohledu nezahrnuje elity.

Michael F. Neidorff, tehdejší předseda představenstva a generální ředitel společnosti Centene Corporation (významné americké zdravotní pojišťovny), během zasedání Světového ekonomického fóra (WEF) v Davosu v roce 2017 s názvem „Co když se soukromí stane luxusním statkem?“ prohlásil toto:

„ Z definice se vzdáváte svého soukromí, když se něčeho účastníte. Velká data mohou být neuvěřitelně užitečná, ale problém nastává v tom, že nejsou anonymizována…“

Globalistický koncept konce soukromí je dále rozveden v eseji členky WEF Idy Auken s názvem „Vítejte v roce 2030. Nic nevlastním, nemám žádné soukromí a můj život nikdy nebyl lepší.“ Její článek je typickým příkladem technokratické propagandy – podobně jako narativy sovětských futuristů na začátku studené války, elity často lákají veřejnost k účasti v technokracii slibem života v nekonečném bohatství a pohodlí. „Jednoho dne brzy…“ říkají, „…naše technologie odstraní práci, potřebu peněz a rozdíly v bohatství.“

To znamená, že všichni slibují stejný nesmysl: že už nemusíte pracovat, že máte naprostou svobodu ve svém čase a že vlastnictví majetku se stane zbytečným, protože všechno dostanete zadarmo. Cenou za to je samozřejmě to, že váš život bude pro ty u moci otevřenou knihou a vaše přežití bude zcela záviset na jejich rozmarech. Pokud překročíte hranici, můžou jednoduše stisknout tlačítko a ukončit váš život tak, jak ho znáte.

Každý aspekt technokracie vyžaduje stále rostoucí závislost, ale také určitou míru důvěry – důvěry, že technokraté jsou chytřejší než vy a mají na srdci vaše zájmy. Většina lidí tuto důvěru v ostatní lidi nemá, zejména ne ve vládní úředníky a vedoucí pracovníky firem. Pozoroval jsem však znepokojivý trend směrem ke slepé důvěře v umělou inteligenci.

Algoritmy jsou koneckonců konečným objektivním zdrojem, že? Nemají žádné emoce, tak jak by mohly trpět zkreslením?

A tady je ten velký háček. Jak už mnoho let říkám, umělá inteligence je tak přeceňovaná, že je to až ohromující. Množství elektřiny a lidského kapitálu investovaného do umělé inteligence je již nyní obrovské a pro další „vývoj“ těchto systémů bude zapotřebí ještě více zdrojů. A přesto žádná umělá inteligence nikdy nevynalezla nic nového, aniž by vyžadovala rozsáhlý lidský zásah na všech úrovních. Umělá inteligence nedělá nic autonomně a pochybuji, že to někdy udělá.

Proč investujeme tolik zdrojů do něčeho, co v podstatě není nic víc než jen pouhý vylepšený vyhledávač? Nechápejte mě špatně, chápu, že umělá inteligence má velký potenciál jako vývojový nástroj. Určitě usnadňuje výzkum a urychluje projekty, ale není intuitivní a často se mýlí.

Občas jsem používal aplikace jako ChatGPT a Grok k nalezení obskurních zdrojů dat a citací, ale už teď musíte vědět, co hledáte. Každá aplikace mi někdy lhala tím, že mi poskytla nepravdivé informace a nevyžádanou propagandu (Grok alespoň přiznává, že může poskytovat zaujatý obsah, nebo přiznává, že se mýlil, když byl zahnán do kouta protichůdnými daty).

Ale opět: AI vás nemůže zmást, pokud nevěříte v iluzi, že AI je neomylná. Bohužel do této pasti padá příliš mnoho lidí. Vidím lidi, kteří neustále citují AI, aniž by si ověřili zdroje. Používají AI jako zdroj a to je přesně to, co globalisté chtějí.

Pokud většina lidí na planetě začne používat umělou inteligenci jako akademický nebo filozofický standard, pak globalisté vyhrají. Všichni dostanou stejné odpovědi naprogramované těmi, kdo jsou u moci, a i když budou tyto odpovědi chybné, budou považovány za správné, protože nikdo nemá žádné protichůdné informace.

Tento problém jsem zkoumal loni ve svém článku „Tři děsivé důsledky umělé inteligence, které jste možná nezvažovali“. I zde je klíčem k zotročení participace. Faktor lidské lenosti v jistém smyslu dává umělé inteligenci svolení, aby nad námi vládla.

Nedávno jsem viděl diskusi s Elonem Muskem na Saúdském investičním fóru, které bylo zahájeno jako rozšíření saúdskoarabské Agendy 2030 (v podstatě se jí účastnili ti samí lidé jako na Světovém vládním summitu v Dubaji), a také jeho komentáře na nedávné valné hromadě akcionářů Tesly. Musk argumentoval:

„Abych byl upřímný, z dlouhodobého hlediska bude mít na starosti umělá inteligence, ne lidé… Když umělá inteligence daleko převyšuje souhrn lidské inteligence, je těžké si představit, že by lidé skutečně měli na starosti. Takže se jen musíme ujistit, že umělá inteligence bude přátelská…“

Také nastínil poněkud utopickou vizi nadcházejících desetiletí (jako všichni futuristé), předpovídající svět bez práce, bez nedostatku a bez většiny lidských bojů, na které jsme zvyklí. Je to velmi podobná vize, kterou veřejnosti prodávají elity a korporátní magnáti, kteří předpovídali 15hodinový pracovní týden během první průmyslové revoluce. Muskův ideál se liší pouze v tom, že volá po benevolentní umělé inteligenci vycvičené libertariány, spíše než po všemocné umělé inteligenci vycvičené globalisty.

Závěr: Umělá inteligence bude „rozhodovat“ pouze tehdy, pokud to populace dovolí. Můžeme ji kdykoli vypnout, pokud budeme chtít. Můžete si telefon hned vytáhnout z kapsy a vyhodit ho, čímž snížíte svou digitální stopu a stanete se prakticky neviditelnými ve srovnání se včerejškem. V širším smyslu může společnost jako celek říci vládnutí umělé inteligence ne. Jediná otázka zní: Budeme?

Prozatím dám Muskovi výhodu pochybností, že má v úmyslu využít umělou inteligenci k dobrému, ale musím zdůraznit, že kolektivistický ideál je vždy založen na příslibu ekonomické blaženosti. Svět pohodlí, který si Musk představuje, pravděpodobně nikdy nebude existovat. Věřím, že systém by se zhroutil jako první.

To znamená, že technokracie bude vyzkoušena, ale ta se zhroutí, jakmile se ukáže, že umělá inteligence není všelékem a že její přínosy nepřevažují nad ztrátou svobod, kterou digitální gulag vyžaduje. Lenost funguje jako opium pro masy pouze tehdy, když nezpůsobuje žádnou bolest. Bolest vytváří motivaci a motivace vede k rebelii.

Energetické zdroje, které máme v současnosti k dispozici, navíc v žádném případě nejsou schopny pohánět renesanci umělé inteligence, po které touží elity. Dokonce i Musk připouští, že energie je hlavním úzkým hrdlem a že pro budoucí rozvoj umělé inteligence by bylo nutné zvýšení globální produkce energie o 50 % až 100 %. Alternativní odhady naznačují nárůst produkce energie o 300 %.

Žádná lidnatá země na světě, včetně USA, nemá potřebnou elektrickou síť, která by umožnila každému občanovi vlastnit a provozovat elektromobil. Představte si, kolik energie by bylo potřeba k napájení milionů a milionů robotů a strojů ovládaných umělou inteligencí, které mají nahradit lidskou práci.

Konvenční zelená energie toho nedosáhne, protože je extrémně neefektivní. Toho by mohlo dosáhnout pouze masivní rozšíření jaderné energie (nebo fúze, pokud by se někdy podařilo). Ekonomické náklady by byly bezprecedentní (stovky bilionů dolarů). Práce potřebná k vytvoření tohoto energetického bohatství by pro lidstvo znamenala VÍCE práce, ne méně. To by znamenalo více konfliktů, více hněvu a větší pravděpodobnost společenského kolapsu.

Mám s futuristy mnoho problémů, ale nejvíc mi vadí jejich zvyk ignorovat lidský faktor ve svých technokratických teoriích. Umělá inteligence, která ovládne svět, není nevyhnutelná; závisí na dobrovolném souhlasu lidí, stejně jako všechno ostatní v technokracii závisí na lidském souhlasu.

Neříkám, že bychom měli být „antitechnologičtí“, ale pouze to, že můžeme a musíme být pány technologií. My určujeme budoucnost, ne umělá inteligence. Technologie je druhořadá a v konečném důsledku irelevantní ve srovnání s lidskou zkušeností. Pokud technologie ve skutečnosti nezlepšuje a nesvobodí naše životy, ale naopak nám znepříjemňuje existenci, pak by měla být srovnána s globalistickými institucemi, které po nás požadují, abychom „nic nevlastnili a byli šťastní“.