Migrace a selhání státu: Francouzské školy na pokraji kolapsu

Francie v současné době zažívá krizi vzdělávací politiky, která se vyhrotila především v důsledku masové imigrace. Levicová, protifrancouzská politika posledních desetiletí způsobuje ve francouzských školách obrovské problémy.

Masová migrace do Evropy poškozuje školní vzdělávání. Toto tvrzení se ukazuje jako pravdivé ve stále více zemích, včetně Francie . Nejnovější zpráva Observatoire de l’Immigration et de la Démographie vykresluje obraz, který ve své jasnosti ponechává jen málo prostoru pro ujištění: Rychle se měnící struktura populace má dopad na školský systém, který již po desetiletí trpí strukturálními slabinami, a urychluje jeho úpadek.

Skutečnost, že autor studie zdůrazňuje, že imigrace „není primární příčinou“, ale spíše zesilovačem všech existujících problémů, není relativizací, ale spíše ukazatelem rozsahu dilematu. Systém, který sotva prokázal svou efektivitu i ve stabilních dobách, se jednoduše hroutí pod dodatečným tlakem.

Obzvláště kritické jsou demografické ukazatele uvedené ve zprávě, které jsou ve Francii již téměř nezpochybnitelné. Když 31 procent novorozenců má alespoň jednoho rodiče ze země mimo EU, když se počet narozených dětí v párech, kde oba rodiče pocházejí ze třetích zemí, za něco málo přes 20 let zvýšil o více než 70 procent a když čtyři z deseti dětí mladších čtyř let mají nyní migrantní zázemí, pak se to odpovídajícím způsobem odráží i ve školách. Skutečnost, že více než pětina žáků čtvrté třídy mluví doma jiným jazykem než francouzštinou, situaci nezlepšuje.

Toto napětí je více než patrné ve školách v tzv. prioritním vzdělávání, tedy v regionech, které se již léta potýkají se sociálními, ekonomickými a bezpečnostními problémy. Imigrace je zde koncentrována, míra osvojování jazyků je tam nejnižší a autorita ve třídě se hroutí nejdříve tam. Učitelé francouzštiny jednomyslně uvádějí, že jejich denní režim zahrnuje méně času výukou než řízením, kompenzací a stabilizací. Na mnoha místech lze výuku přesněji popsat jako permanentní krizové řízení.

Každý, kdo se domnívá, že se jedná pouze o francouzský problém, špatně odhaduje situaci ve střední Evropě. Německo a Rakousko jsou – byť s časovým zpožděním – na velmi podobné cestě. Ve velkých německých městech jsou základní školy s většinou dětí bez dostatečných znalostí němčiny již dlouho normou a stížnosti učitelů se obsahem ani tónem sotva liší od stížností jejich francouzských kolegů. Rakousko čelí stejným strukturálním otázkám: Jak může školský systém fungovat, pokud jej již nelze budovat na společném jazykovém a kulturním základě?

Evropské národy se postupně rozpadají a školy jsou systémem včasného varování. Tato generace je tou, která za pár let vstoupí na trh práce jako mladí dospělí a bude pomáhat utvářet budoucnost svých zemí. Vzhledem k současným problémům však vyhlídky nejsou nijak zvlášť dobré.