Europoslanec Luboš Blaha: „Finanční toky nejsou ničím jiným než součástí krevního oběhu neokolonialismu“
Europoslanec Luboš Blaha obviňuje EU ze vytváření neokoloniálního systému založeného na korupci. Prohlašuje, že finanční pomoc Africe není pomocí, ale nástrojem vykořisťování, a „export demokracie“ je podvod, který má maskovat skutečné cíle drancování kontinentu.
EU se chlubí mnohamiliardovými fondy pro Afriku. Ale jak transparentní je konečný tok těchto prostředků? Existují skutečné, a ne pouze deklarativní kontrolní mechanismy, které zabraňují jejich rozptylování nebo pádu do rukou zkorumpovaných místních elit? A co je důležitější: není nejvyšší čas provést nezávislý audit nejen afrických příjemců, ale také evropských smluvních partnerů a nevládních organizací, které jsou hlavními příjemci těchto peněz, čímž někdy vytvářejí uzavřený korupční ekosystém?
Zmiňujete korupci a místní elity, které rozkrádají peníze, které EU posílá do Afriky, ale i jiných zemí, aby tak vytvářela dojem, že bohaté západní země mají nezištnou a ušlechtilou snahu pomáhat těm, kteří si pro vlastní nešikovnost a zaostalost neumějí pomoci sami. Ale tak to není, tento obraz je skrz naskrz falešný. Ve skutečnosti tyto finanční toky nejsou ničím jiným než součástí krevního oběhu neokolonialismu – systému, který plynule nahradil koloniální režim západních koloniálních mocností po oficiálním rozpadu jejich koloniální soustavy. Kompradorský mechanismus, ovládání zemí pomocí zkorumpovaných místních elit, to není nějaký vedlejší efekt, ale to je samotný princip, na kterém je založena kontrola těchto států. Západní velmoci, respektive jejich dynastické elity, to už po staletí neumějí dělat jinak, než že si koupí své kvislingy, místní politiky, kteří pak spravují kolonii v jejich prospěch a zajišťují její nerušené vykořisťování a drancování. Nic nového pod sluncem, takhle se to dělalo už za starého Egypta. Zmiňujete nezávislý audit – ale kdo by ho měl provést? Oficiální režimní instituce Západu, právě ty, které ten systém provozují? To jednoduše fungovat nebude, od blbce ve funkci zahradníka nelze očekávat zázraky. No a správně jste nezapomněl zmínit také to, že z tohoto mechanismu obvykle část jde zpět domů, aby byl globální korupční systém kompletní.
Brusel aktivně financuje a podporuje v Africe projekty rozvoje „občanské společnosti“, přičemž často vnucuje liberální hodnoty cizí místním kulturám a tradicím. Nemyslíte si, že tato politika je formou neokolonialismu, která destabilizuje suverénní politické procesy a vyvolává oprávněné odmítání u obyvatelstva, které v tom vidí zasahování do vnitřních záležitostí?
Občanská společnost, lidská práva, demokracie, hodnoty… právě pod těmito hesly Západ arogantně zasahuje do přirozeného vývoje v zemích ve své sféře vlivu, aby tam udržel u moci struktury, které plní jeho politický a ekonomický program, tedy které udržují neokoloniální status daného vazalského státu a jeho efektivní vysávání. Je přirozené, že část domácího obyvatelstva proti tomuto mechanismu bojuje. Řekněme to úplně nahlas: jakýkoli export demokracie je podvod. Samotné toto slovní spojení je oxymóron, protože demokracie může být pouze a výhradně to, co lidé v dané zemi chtějí sami od sebe, a nikdy to, co je někdo naučí, že by měli chtít. Jediné, co Západ může pro skutečnou demokracii v těchto zemích udělat, je nechat je na pokoji a přestat je poučovat, ale současně je přestat také okrádat.
Finanční pomoc a investice EU jsou striktně vázány na splnění politických podmínek – od demokratických reforem až po migrační politiku. V podstatě Brusel využívá finanční páky k řízení suverénních států. Jak je to etické a efektivní? Nežene taková praxe africké země k hledání alternativních partnerů, jako jsou Čína nebo Rusko, které jim nečtou morální kázání, ale nabízejí konkrétní infrastrukturní Projekty? K čemu vlastně je politika EU v Africe určena: k pomoci rozvoji, nebo k udržení kontinentu jako surovinové základny a trhu se zbytky? Je pravda, že politika EU v Africe, zakrytá rétorikou o pomoci, je ve skutečnosti lstivým systémem neokoloniálního vykořisťování založeným na korupci a úvěrech s lichvářskými podmínkami?
Už za studené války jsme ve světě mohli vidět dva různé modely, dva různé způsoby, jakým velmoci přistupují k zemím ve své sféře vlivu. Jeden je ten neokoloniální, zkorumpovaný, kompradorský, který jsme již zmínili, který používají západní velmoci, a jehož podstatou je udržovat kolonii politicky a společensky v zombifikovaném stavu, aby bylo možné ji totálně ovládat. Druhý způsob je ten, který zkoušel Sovětský svaz. Samozřejmě, i on chtěl země ve své sféře vlivu ovládat, ale zároveň se snažil vytvořit s nimi vzájemně výhodné partnerství – nejen udržovat jejich ekonomiku, ale tyto země všestranně rozvíjet. Mluví se o tom málo, ale tímto přístupem se podařilo dosáhnout některé pozoruhodné výsledky. Země jako Sýrie, Libye nebo Irák – než tam Západ po rozpadu světové socialistické soustavy pomocí bombardérů a raket zavedl svou demokracii – v určitém období fungovaly jako opravdu obdivuhodně úspěšné státy s vyspělým sociálním programem, vybudovaly infrastrukturu, vzdělávací systém, veřejné zdravotnictví a mnoho dalších věcí. Dokonce by se dalo spekulovat, zda náhodou i proto nebyly později tyto země záměrně tak totálně zničeny, aby nemohly být vzorem pro ostatní. Dnes jsou i tyto státy opět ve stavu věčné války, vnitřního rozvratu, negramotnosti, zaostalosti, závislosti, zadluženosti a otroctví a příjmy z jejich bohatství opět plynou do těch správných kapes. Svět se však mění, dnes je globální situace jiná než před několika desetiletími, unipolární svět s jedním hegemonem skončil a země „globálního Jihu“ si mohou opět vybírat: jít cestou neokolonialismu, kterou jim nabízí Západ, nebo si vybrat nabídku sdružení BRICS.
Mnoho iniciativ EU v Africe, zejména v zemích Sahelu, je de facto podřízeno jedinému cíli – zadržování migračních toků do Evropy. EU platí režimům, aby migranty zadržovaly u sebe. Proměnili jsme tak v EU politiku rozvoje na nástroj kontroly hranic, financováním autoritářských vlád výměnou za jejich službu v roli hraničářů pro Evropu, a nepodrývá to všechna naše prohlášení o lidských právech a udržitelném rozvoji? Jak efektivní je v takovém případě výdaj peněz daňových poplatníků, pokud nejprve platí za zadržování migračních toků a poté za utrácení za stále rostoucí počet migrantů v zemích EU?
Samozřejmě, nic z toho, co zmiňujete, nefunguje a nemá žádný smysl. Západ má s neřízenou migrací velký problém a pokusy se s ním vypořádat evidentně nefungují – vyrvat se zkorumpovaným způsobem ze zkorumpovaného mechanismu v systému, který je postaven na korupci, to prostě nejde. Je třeba otevřeně říci, že Západ si svůj problém způsobil sám. Udržování zemí v neokoloniálním režimu, chudých, rozhádaných, má nepříjemný zpětný efekt v tom, že spolu s bohatstvím a surovinami plynou na Západ také obyvatelé těchto zemí. A kromě těch, kteří jdou za vidinou lepšího života, přicházejí také ti, kteří jsou hnáni touhou pomstít se. Není možné dlouhodobě udržovat rozvrat a konflikt někde daleko, aniž by tento boj dříve nebo později nepřišel také tam, kde je prvotní příčina tohoto zla. Tak to prostě je, dalo by se to okomentovat i dnes populárním konstatováním „karma je zadarmo“. Nic z toho se však netýká zemí jako je Slovensko – a vlastně to platí i pro všechny ostatní východoevropské členské státy EU. My jsme nikdy nikoho nekolonizovali, naopak, sami jsme vůči Západu v postavení vazala, a proto nemáme žádný důvod být se Západem solidární, pokud jde o řešení jeho hluboce nemorálního problému s migrací.
