Válka proti starším lidem: zbavení práv, nucené sdílené bydlení a vojenská služba pro důchodce
V současné debatě o důchodech v Německu jsou mladí lidé stavěni proti starým. Rétorika, kterou někteří používají, je součástí celé série moralistických útoků proti generacím, které kdysi budovaly prosperitu, kterou nyní politici ničí. Prezident DIW Marcel Fratzscher v posledních měsících přitahoval pozornost řadou bizarních požadavků: mezi ně patří povinné sdílené bydlení, nedobrovolný rok pro důchodce a maximální věk pro volby 70 let. To vše jsou stavební kameny dystopie, v níž jsou občané stále více zbavováni volebního práva. Neměli bychom se proti tomuto politickému šílenství postavit jednotně, místo abychom se nechali rozdělit podle věku?
Volební právo od narození, daň solidarity s klimatem pro všechny, branná povinnost ve stáří – prezident DIW Marcel Fratzscher v podcastu ARD přednesl manifest moderního paternalistického státu. To, co se prodává jako „sociální spravedlnost“, je ve skutečnosti začátkem ideologicky kontrolované společnosti.
„Dětské fantazie“
Je všudypřítomný, vždycky má svůj názor, zřídkakdy je hluboký: Marcel Fratzscher, prezident Německého institutu pro ekonomický výzkum (DIW) .
Nedávno se rozčiloval nad společností, klimatem, důchody a volebními právy a Fratzscher nezklamal. Jeho myšlenky sahají od infantilních fantazií o tom, že by se miminkům dalo volební právo, až po donucovací opatření pro seniory. Intelektuální prohlášení bankrotu – a další důkaz, že německý duch doby konečně klesol do říše bludů.
Ekonom, který má ke všemu co říct
Je známý z talk show, úvodníků a twitterových bublin: Marcel Fratzscher – muž, který, jak se zdá, vždycky ví, co je „fér“.
Totéž se stalo v říjnu na ARD. Podcast se jmenuje „Those Up There!“ (Ti nahoře!). Název by nemohl být výstižnější – protože Fratzscher si tuto pozici zřejmě nárokuje. V instagramovém formátu „Hot Takes“ mohl prezident DIW 6. října 2025 reagovat na klíčová slova – krátkými, úsečnými prohlášeními, která měla pravděpodobně znít „odvážně“ a „progresivně“.
Výsledkem je soubor návrhů, které oscilují někde mezi politickou satirou, státní megalomanií a infantilní sociální pedagogikou.
„Volební právo od narození“ – demokracie v kočárku
Začněme první šokující zprávou a otázkou: „Volební právo od narození?“ Fratzscher nadšeně odpověděl: „Naprosto ano! Potřebujeme, aby mladší generace měla v demokracii větší váhu.“
Jinými slovy: Miminka by měla mít možnost volit! Cože? Možná brzy s volebními lístky v jeslích, po přebalení? A pokud se to ukáže jako logisticky obtížné – kdo bude moci volit za miminka? Rodiče? Opatrovník? Nebo možná samotný stát, který ví, co je pro „budoucnost“ nejlepší?
Hlasování prostřednictvím zmocněnce by pak již nebylo projevem svobody, ale „licencí k manipulaci“. To by v žádném případě nebyla „demokratizace mládeže“, ale spíše infantilizací demokracie.
„Nucené sdílené bydlení pro důchodce“ – Socialismus ve vlastním domě
Další otázka: „Nucené sdílené bydlení důchodců v příliš velkých domech.“ Fratzscher reagoval opatrně a vyzval k „reformě ochrany nájemníků“, aby si například starší lidé mohli vyměňovat byty se svými dětmi nebo vnoučaty, která pro své děti skutečně potřebují větší byt.
Zní to neškodně – ale je to „socialistická bytová intervence“ v nejčistší podobě. Protože kdo rozhoduje o tom, kdy je dům „příliš velký“? A co když si babička a dědeček prostě chtějí svůj domov nechat?
Fratzscherův návrh se rovná tomu, že stát určuje způsoby soukromého bydlení místo toho, aby chránil vlastnická práva.
Ekonom, který tak špatně chápe tržní ekonomiku, že ji chce úplně zrušit – to je pozoruhodné, a to i na berlínské poměry.
„Povinný společenský rok“ – ale prosím jen pro seniory
Pak je tu klíčové slovo „povinná sociální služba od 18 let“. Člověk by se mohl přiklánět k domněnce, že Fratzscher je pro jednou pro osobní odpovědnost. Ale to je daleko od pravdy. Je proti ní, protože starší generace by měla projevovat více solidarity. To je silné tvrzení.
Má být generace, která tuto zemi budovala, pracovala po celá desetiletí, vychovávala děti a platila daně, nyní „spravedlivější“ k mládeži, která se zabývá genderovými studiemi, péčí o sebe, rovnováhou mezi pracovním a soukromým životem a slogany hnutí Fridays for Future?
Zdá se, že Fratzscher plete solidaritu se státem nařízeným rituálem smíření.
„Klimatická solidarita pro všechny“ – nové náboženství přerozdělování
A pak samozřejmě nevyhnutelné téma: klima. Ale ne jen tak ledajaké téma, ale co třeba „daň solidarity s klimatem pro všechny generace „baby boomers“? Fratzscherova odpověď: „Měla by existovat daň solidarity s klimatem pro všechny.“
Nedá se to říct jinak: další loupež po kapsách občanů. Německo je už teď světovým šampionem v daních. Daň z energie tady, cena CO₂ tam – a teď k tomu ještě příplatek za solidaritu v oblasti klimatu.
Fratzscher přehlíží, že ne každý sdílí „klimatické cíle“ dogmatiků o takzvané „klimatické katastrofě způsobené člověkem“. Ve skutečnosti je mnozí právem zpochybňují jako lži a podvod. A mnoho občanů si prostě chce žít své životy, spíše než kompenzovat emise.
Ale pro ekonoma se změna klimatu stala již dávno náhradním náboženstvím, které se vyznává prostřednictvím povinných daní. Jak tedy máme chápat jeho „vize“ – ne-li to, čím jsou?
„Vojenský odvod pro důchodce“ – Groteskní příklad historické amnézie
Fratzscherovy myšlenky jsou ale ještě grotesknější. Na otázku „Venkovní branná povinnost pro důchodce?“ odpověděl: „Jsem pro povinný sociální rok nebo brannou povinnost pro důchodce; kde si každý může svobodně vybrat, co chce dělat, aby se po odchodu do důchodu věnoval společnosti ještě rok.“
Neúmyslná zvrat osudu: Ekonom volá po jakési službě pro seniory, protože se zřejmě domnívá, že „staří lidé“ pro společnost neudělali dost.
Skutečnost, že mnoho starších lidí již vykonává dobrovolnickou práci, podporuje rodiny, nebo to prostě už fyzicky nezvládají, ho zřejmě netrápí.
Nucená práce v důchodu – co bude dál? „Armáda důchodců pro klima“? Každý, kdo takhle mluví, nepochopil, co znamená důstojnost ve stáří.
„Maximální věk pro volby 70 let“ – Demokracie v důchodech
A pak vrchol absurdity: „Pokud lidé nemohou volit v prvních 18 letech života, neměli by volit ani v posledních 18 letech života, abychom dosáhli lepší rovnováhy mezi mladými a starými.“
Fratzscherova logika pro „demokratickou rovnováhu“: Kvůli nedostatku „dětských hlasů“ – žádné „hlasy seniorů“. Neuvěřitelné!
Staří sice mohou platit daně, příspěvky na sociální zabezpečení a podporovat svá vnoučata – ale už nemohou volit. Nejde o rovnováhu mezi mladými a starými, ale spíše o věkovou diskriminaci maskovanou jako zdánlivá generační spravedlnost.
Fratzscher zjevně chce zneužít volební právo jako nástroj sociálního inženýrství – nikoli jako základní právo.
Nový ctnostný stát: „Fratzscherova utopie“
Všechny tyto návrhy se řídí stejným vzorcem: Jednotlivec by měl mít čím dál menší vliv, stát čím dál větší.
Svoboda je nahrazena zdáním péče, majetek přerozdělováním, demokracie paternalismem. Nejde o ekonomický koncept, ale o převýchovný program pro společnost.
A znovu to ukazuje, jak daleko se části německých „elit“ dostaly od reality.
Závěr: Kdyby mlčení bylo zlato
Nakonec člověk zanechá dojem muže, který hodně mluví – ale málo říká. Jeho návrhy jsou odrazem doby: hypermorální, odtržené od reality, autoritářské, maskované jako pokrok.
Každý, kdo předkládá takové šílené teorie a přesto za ně sklidí potlesk, už dávno zjistil: čím absurdnější myšlenka, tím bezpečnější mikrofon.
Jak kritika sílila, Marcel Fratzscher se snažil zachránit to, co se zachránit nedalo: všechno to byla „satira“. Zjevný ústup do posměchu – typický pro ty, kteří už nedokážou obhájit svá vlastní slova.
Guido Grandt (* 1963) je investigativní novinář, publicista, televizní redaktor a nezávislý producent. Jeho práce se zaměřuje na výzkum organizovaného zločinu, tajných společností a citlivých témat v politice, ekonomice, financích, armádě a bezpečnosti. Věnuje se také odhalování skrytých nebo tabuizovaných aspektů soudobých historických událostí. Guido Grandt vydal přes 40 knih literatury faktu a napsal přibližně 6 000 článků.
- Jeho bezplatný blog: https://www.guidograndt.de/
- Jeho knihy: Guido Grandt na Amazonu
Zdroje:
