Selhávání státu – od nejistoty občanů k systémové krizi

Čelí česká společnost systémové krizi? Rozhovor s odborníkem na bezpečnost Jeho Jasností Mgr. Svatoplukem Richardem Vladislavem Norbertem knížetem von Haugwitz a baron z Biskupitz, 21. dědičným vévodou z Glubczyc.
__________

Perex:

Jak hluboká je krize české společnosti a kudy vede cesta ke stabilitě? Česká republika podle odborníka na právo, bezpečnost a krizové řízení čelí vážným systémovým problémům. Statistická data ukazují alarmující trendy – miliony lidí v exekucích, vysoký počet rozvodů a rostoucí bezdomovectví. V exkluzivním rozhovoru zaznívá kritika současného fungování státu i justice a návrh na zásadní změnu, přechod k modelu konstituční monarchie, který by mohl přinést dlouhodobou stabilitu a posílit demokratické principy.

Úvod redaktora:

Pane kníže, Váš rod v dějinách mnohokrát prokázal bystrý úsudek, schopnosti diplomatického řešení věcí, nadčasový vhled do souvislostí formujících vývoj společnosti, a především pak lidskost v tom nejčistším slova smyslu. České vlastenectví má v dějinách Vašeho rodu již po generace velkou tradici. Váš otec, jako profesionální záchranář i Vy, jako jeden z našich předních odborníků na ochranu obyvatelstva a pedagog, naplňujete svým celoživotním postojem a přístupem k životu oblast pomoci bližnímu v každodenním svém konání. Jste známý nejen svou odborností v oblasti práva, bezpečnosti a krizovém řízení, ale i zesíleným smyslem pro spravedlnost, čest a pořádek. Vystudoval jste Policejní akademii ČR, působil jste jako vysokoškolský pedagog, vzdělával jste policisty a záchranné složky, jste autorem odborných publikací o ochraně obyvatelstva a členem významných bezpečnostních mezinárodních organizací. Proč právě Vy dnes otevíráte téma selhávání státu?

Odpověď:

Mnoho lidí vnímá, že stav naší společnosti není v pořádku. Společnost upadá především morálně a hodnotově, významná část obyvatelstva chudne. Po letech zkušeností, kdy jsem se pohyboval ve státní správě a samosprávě vím, jak má fungovat stát, když jde o životy lidí, jejich bezpečí a právní jistotu. Mám zkušenosti i z prostředí, kde se na mezinárodní úrovni řeší bezpečnost, ochrana obyvatelstva, krizové řízení a právní řád. Vidím, že Česká republika selhává v základních funkcích, které má občanům garantovat. A mlčet by znamenalo přispívat k dalšímu úpadku.

Otázka: V čem obecně vidíte příčiny probíhajícího úpadku české i evropské společnosti?

Odpověď:

Víte, pane redaktore, každý živý tvor na této planetě existuje v rámci přirozených, hluboce zakódovaných pravidel svého druhu, která po tisíciletí zajišťovala stabilitu a prosperitu celku – protože právě o ten tu jde především. Člověk jako sociální bytost není výjimkou. I on má v sobě vnitřní nastavení pro život ve společnosti. Lidské společenství je přirozeně utvářeno rozmanitostí rolí – každý jedinec je předurčen pro konkrétní místo ve společnosti svými schopnostmi. Rodí se lidé s mimořádným nadáním pro bádání – vědci, matematici, intelektuálové; lidé mimořádně zruční – vhodní pro řemesla; lidé s nezdolnou kreativitou a uměleckým nadáním – pro malbu či hudbu. A mezi nimi se rodí i menší procento přirozených vůdců.

Tito vůdci jsou intuitivně předurčeni k vedení, přičemž jejich legitimita vychází z jejich podstaty, nikoli z umělých předpisů, které často nejsou v souladu s blahem společnosti – tedy lidí, kteří v ní žijí. Bohužel, masové a umělé narušování tohoto přirozeného řádu, způsobené falešnými iluzemi neomezené svobody a sebestřednosti, žene lidstvo na evropském kontinentu pod falešnou nálepkou údajné demokracie neodvratně k záhubě.

Současná společnost se totiž k pravým vůdcům chová nepřátelsky, potlačuje je a nahrazuje je uměle vytvořenými manažery – lidmi, kteří by se přirozeně uplatnili například jako vynikající řemeslníci. Tito řídící pracovníci sice na základě naučených a vykonstruovaných pravidel zastávají vedoucí funkce, ale nikdy nemohou svou práci vykonávat s takovou efektivitou a přirozenou autoritou jako ti, kteří se pro vedení narodili. U přirozeného vůdce totiž nejde o osobní prospěch, ale o vedení lidí k prosperitě celku.

Každý z nás má své jasné místo ve společenské struktuře – stejně jako má každá včela v úlu své přesné poslání. Včely a jejich společenství vzkvétají právě proto, že každá z nich dokonale ví, kde je její místo, jaká je její role ve společenství, a tuto roli plní. Jen si představte, jaký chaos by nastal v úlu, kdyby včely přestaly plnit své povinnosti a začaly dělat jen to, co se jim právě zachce.

Otázka: Jak hodnotíte současný stav veřejné správy a justice v České republice?

Odpověď:
Veřejná správa se nachází v hluboké krizi. Ministerstva a úřady trpí nekompetentností, vysokou fluktuací a ztrátou institucionální paměti. Každá změna vlády znamená personální otřesy, které ničí kontinuitu. Úředníci bez dostatečné praxe rozhodují o miliardách a osudech lidí – to není stabilní správa, ale riskantní experiment na občanech.

Justice? Formálně nezávislá, ale prakticky nekontrolovaná. Chybí účinné mechanismy kontroly výkonu soudní moci, což vede k rozsudkům, které jsou podle odborníků i veřejnosti často nepředvídatelné a sporné (mnohdy odporují právnímu řádu, ale často i zdravému rozumu). Důvěra v právní stát se rozpadá – a bez ní se rozpadá i stát.

Rozsudky jsou vydané pod heslem „Jménem Republiky“, což nepovažuji za správné. Tento formální odkaz na republiku působí spíše ideologicky než právně; logičtější by bylo, aby rozsudek vycházel „Jménem státu“, který garantuje právní řád a spravedlnost. Jako demokrata a monarchistu mě vlastně rozsudky vyřčené v našem státě „Jménem Republiky“ urážejí.

Pojem demokracie a svobody je třeba chápat správně. Nezáleží primárně na formě státního zřízení – zda jde o monarchii či republiku – ale na způsobu výkonu moci. Klíčové je, zda je vláda demokratická, nebo nedemokratická. Forma státu sama o sobě nezaručuje svobodu; rozhodující je, jak jsou uplatňovány principy právního státu, ochrany práv a účasti občanů na rozhodování.

Otázka: Máme vůbec představu, jaká je skutečná míra společenského rozkladu?

Odpověď:
Vždy upřednostňuji fakta. Statistická data jsou ukazatelem stavu společnosti. Umožňují porozumět realitě, plánovat budoucnost a přijímat kvalifikovaná rozhodnutí. Podívejme se na konkrétní čísla, která vypovídají o stavu naší společnosti.

Od roku 1990 bylo v České republice odsouzeno přibližně 1 728 000 osob (dle Ministerstva spravedlnosti ČR a časových řad ČSÚ). Od roku 2001 se do exekuce dostalo více než 3 092 330 konkrétních osob (dle Exekutorské komory ČR – projekt Otevřená data o exekucích). Dohromady jde o téměř 5 milionů lidí – tedy skoro polovinu populace našeho státu. A to je jen přímý dopad. Exekuce a trestní stíhání zasahují i nebližší osoby těchto lidí, tedy jejich rodiny – partnery, děti, rodiče. Pokud k tomu připočteme rozvody, dostáváme další alarmující údaj. Od roku 1990 do roku 2025 bylo dle Českého statistického úřadu (časové řady Sňatky a rozvody) rozvedeno přibližně 1 008 000 manželství. To znamená, že milion rodin prošlo krizí, která se podepsala nejen na dospělých, ale především na dětech v těch rodinách. Vše často souvisí s ekonomickým tlakem a problémy za které nese stát velkou zodpovědnost nastavením svých zákonů.

A to není zdaleka vše. Česká republika má nejvíce bezdomovců na ulici na počet obyvatel ze všech zemí OECD. V roce 2025 žilo na ulici 9 358 osob, dalších 21 547 v azylových domech – celkem přes 30 900 lidí (dle OECD a údajů Ministerstva práce a sociálních věcí, publikovaných v TN.cz). To je ostudné číslo pro stát, který by měl garantovat základní sociální jistoty.

Otázka: Co tato čísla znamenají pro společnost?

Odpověď:
Pokud sečteme už jen ty první tři ukazatele (odsouzení, exekuce, rozvody), dostáváme číslo přes 9 milionů případů. I když se některé osoby jistě opakují, rozsah problému je natolik masivní, že nelze mluvit o jednotlivých selháních, ale o systémové krizi státu. Stát, který nedokáže zajistit základní stabilitu, právní jistotu a ochranu občanů, není vyspělým státem. Je to stát, kde vládne nejistota, kde občan neví, co bude zítra, a kde se místo prevence a podpory buduje represivní aparát.

Přesto zatím existuje nezanedbatelná část občanů, kteří tvrdí, že se v naší zemi žije dobře. Ve skutečnosti jde však převážně o ty, kteří se dosud nedostali do ozubených kol represivního mechanismu státu. Těchto lidí však každý rok ubývá.

Otázka: Vaše Jasnosti, jak hodnotíte současný stav ministerstev, úřadů a Justice v České republice?

Odpověď:
Stav veřejné správy je alarmující. Podle výzkumu CVVM z června 2025 (Hodnocení činnosti ministerstev) obdržela většina ministerstev známku horší než „trojku“. Ministerstvo spravedlnosti a financí dokonce „čtyřku“ až „pětku“ od čtvrtiny občanů. Fluktuace zaměstnanců je vysoká, což vede ke ztrátě institucionální paměti a kontinuitního řešení problémů. Mnozí úředníci nemají dostatečnou odbornost ani zkušenosti, což se projevuje v neefektivním výkonu státní správy.

Justice často rozhoduje v rozporu se zákonem i zdravým rozumem. Rozsudky jsou nepředvídatelné, někdy absurdní. Občan se nemůže spolehnout na spravedlnost. To je základní znak právního státu – a ten u nás chybí. Mnozí občané dnes mají pocit, že jsme spíše justiční a policejní stát, kde se produkují tresty a exekuce než stát, který chrání práva občanů.

Otázka: Pomůže změna politických stran?

Odpověď:
Ne. Nejistotu a nestabilitu neodstraní výměny politických stran, jak jsme se přesvědčili za posledních 35 let. Problém není v barvě vlajky na ministerstvu, ale v samotném systému. Republikový model se ukazuje jako nefunkční – je založen na neustálém střídání vlád, které přináší chaos, nikoli stabilitu. Řešení musí být systémové.

Podívejme se na Evropu: 12 států EU jsou konstituční monarchie – například Nizozemsko, Dánsko, Belgie, Španělsko. Tyto země patří mezi nejstabilnější, nejbohatší a nejdemokratičtější na světě. Monarchie poskytuje kontinuitu, stabilitu a nadstranickou autoritu, která chrání stát před politickým populismem a krátkodobými zájmy. To není návrat do středověku, ale osvědčený model moderní demokracie.

Otázka: Pomůže nám tedy změna státního zřízení z republiky na monarchii?

Odpověď: Věřím, že ano.

Většina společnosti již byla v naší republice přímo či nepřímo zasažena systémovým selháním státu. Tento stát není vyspělou demokracií. Je to stát nejistoty, chaosu a represí. Pokud se trend nezmění, budeme žít v zemi, kde každý občan bude buď odsouzený, v exekuci, nebo bez domova. A to není vize moderního právního státu. Jsem přesvědčen, že změna státního zřízení z republiky na konstituční monarchii nám ve svém důsledku přinese skutečnou demokracii a svobodu na kterou si zde posledních 35 let jen hrajeme, ale fakticky ji nemáme.

Závěr redaktora:

Rozhovor s Jeho Jasností ukazuje na hlubokou systémovou krizi, která podle něj ohrožuje stabilitu české společnosti. Upozorňuje na alarmující statistiky, ztrátu důvěry v právní stát a nefunkčnost současného modelu správy. Zdůrazňuje, že řešení nevidí v pouhé výměně politických stran, ale v zásadní změně systému, která by přinesla kontinuitu, stabilitu a skutečnou demokracii. Jeho pohled vyvolává otázku, zda je česká společnost připravena otevřít debatu o budoucím směřování státu.