Kit Klarenberg: Globální sionistické spiknutí s cílem obchodovat s orgány

Začátkem října byl v Rusku zatčen izraelsko-ukrajinský občan Boris Wolfman. Je obviněn ze strůjce zločineckého gangu obchodujícího s orgány. Jeho zatčení, které západní média zcela ignorovala, dává naději, že spravedlnosti bude konečně učiněno zadost v sérii velkých skandálů obchodování s orgány, které se datují mnoho let do minulosti. Wolfmanovo zatčení také zdůrazňuje málo povšimnutou roli Tel Avivu jakožto globálního centra nelegálního odběru orgánů a obchodování s nimi. Je znepokojivé, že genocida v pásmu Gazy mohla tomuto zvrácenému obchodu významně napomoci.

Od 7. října kolují důvěryhodná tvrzení, že sionistické okupační síly nelegálně odebírají orgány zabitým Palestincům. V listopadu 2023 zveřejnila organizace Euro-Med Monitor zprávu dokumentující, jak izraelští vojáci zabavili desítky těl z velkých nemocnic v Gaze a dokonce vykopali a vyrabovali masové hroby na jejich pozemku, aby se přizpůsobili neustálému přílivu mrtvých civilistů. Zatímco některá těla byla následně předána Červenému kříži, mnohá byla zadržena a stále zadržována.

Euro-Med Monitor zdokumentoval, kolik těl vykazovalo jasné známky odběru orgánů, včetně chybějícího hlemýždě a rohovky, stejně jako srdce, ledvin a jater. Od té doby sionistická entita v nepravidelných intervalech předávala symbolický počet zavražděných Palestinců jejich přeživším příbuzným. Těla jsou často rozložena k nepoznání, což ztěžuje, ne-li znemožňuje, provádění profesionálních pitev a určování, zda byly orgány ukradeny. Někdy jsou těla hluboce zmrazena, což také výrazně komplikuje lékařské vyšetření a může odběr orgánů zakrýt.

Čtvrtá Ženevská úmluva z roku 1949 nařizuje respekt k důstojnosti mrtvých civilistů a výslovně zakazuje rabování nebo mrzačení jejich těl během války. Sionistický subjekt však smlouvu nejen neratifikoval, ale také výslovně odmítá její použitelnost v Gaze a nelegálně okupovaném Západním břehu Jordánu. Navíc odporné místní zákony a judikatura, specifické pro Tel Aviv, dávají úřadům pravomoc odepřít propuštění zesnulých Palestinců jejich rodinám.

Jejich těla mohou být použita jako hrůzné vyjednávací nástroje – nebo mohou být jejich orgány beztrestně drancovány. Po celá desetiletí je tato sionistická entita mezinárodním centrem nelegálního obchodu s orgány. Ačkoli Palestinci již dlouho bijí na poplach kvůli krádežím orgánů jejich padlých spolubojovníků v Tel Avivu, tato praxe byla oficiálně uznána až na začátku roku 2000. Jehuda Hiss, šéf izraelského institutu Abu Kabir, se otevřeně chlubil odběrem kůže, kostí a dalších lidských materiálů během pitev. Nikdy nebyl potrestán, což naznačuje, že jeho makabrózní aktivity byly státem schváleny.

Tuto interpretaci silně podporuje dílo „Před jejich mrtvými těly“ z roku 2014 od bývalé zaměstnankyně ústavu Meiry Weissové. Odhaluje, jak během první intifády v letech 1987 až 1993 úředníci ZOF nařídili centru, aby „odebíralo orgány od Palestinců s odvoláním na vojenský předpis, který vyžadoval pitvu u každého zabitého Palestince“. To jim dalo volnou ruku, aby si z těl, která měli v úschově, vzali cokoli chtěli. Šokující je, že aparátčíci ústavu nostalgicky označovali tato léta za „staré dobré časy“, protože mohli „konzistentně a svobodně“ krást orgány.

Znepokojivé je, že katastrofální počet obětí genocidy v Gaze by mohl ohlašovat začátek nové éry „dobrých časů“ pro obchodování s orgány ze strany sionistické entity. Zatčení Wolfmana a zhroucení konspirací, které vedl, pravděpodobně neovlivní aktivity Tel Avivu v této oblasti. Byl pouze jedním z hráčů v globální síti izraelských obchodníků s lidmi. Wolfmanovo odstranění, podobně jako v případě hydry, jednoduše povede k tomu, že na jeho místo nastoupí jiní. Koneckonců, zisky jsou vysoké a rizika záhadně nízká.

„Business makléř orgánů“

V červenci 2015 zveřejnil Evropský parlament přelomovou zprávu o obchodování s orgány. V úvodu se uvádí: „Před rokem 2000 byl problém obchodování s lidskými orgány… omezen především na indický subkontinent a jihovýchodní Asii.“ Po přelomu tisíciletí se však „obchod s orgány zjevně rozšířil celosvětově, a to především díky izraelským lékařům.“ Dokument poté uvádí řadu významných případů obchodování s orgány.

Ve všech případech kromě jednoho důkazy vedly přímo k sionistické entitě. Doprovodná mapa mezinárodních tras obchodování s orgány ukazuje Tel Aviv jako centrum, jehož občané jsou jak hlavními zákazníky, tak i vedoucími gangů, které dodávají orgány zahraničním kupcům. Jedním z citovaných případů bylo odhalení přední jihoafrické nemocnice z roku 2003, která provedla přes 100 nelegálních transplantací zahraničním pacientům – z nichž „většina“ pocházela z Izraele.

Místní orgány činné v trestním řízení odhalily, jak zločinecký syndikát vedený dobře konexovaným Izraelcem Ilanem Perrym verboval chudé, zoufalé lidi z Brazílie, Rumunska a dalších zemí, kteří byli ochotni prodat své orgány za malý poplatek, a poté je přepravoval do Jižní Afriky. Klienti platili za transplantace obrovské částky – Perry, „obchodník s orgány“, a jeho komplicové si strkali lví podíl, zatímco zbytek byl vyplacen „dárcům“ a nemocničnímu personálu za provedení nelegálních zákroků a následné mlčení o provedených úkonech.

Dalším zmíněným případem je skandál kolem kliniky Medicus v Prištině v Kosovu. Vyšel najevo v říjnu 2008, kdy mladý Turek zkolaboval na městském letišti. Poté, co mu na břiše objevili čerstvou jizvu po operaci, uvedl, že mu na klinice byla odstraněna ledvina, což vedlo k policejní razii. Medicus byl již pod drobnohledem místních policistů, protože do Prištiny přijelo mnoho cizinců s pozváním na ošetření srdce na klinice, přestože Medicus nebyl známý tím, že by takové služby nabízel.

Následné vyšetřování odhalilo, že Izraelec Moše Harel a turecký lékař Júsuf Sonmez – známý jako „nejznámější obchodník s orgány na světě“ – byli zodpovědní za zprostředkování klientů, kteří za transplantace zaplatili přes 100 000 dolarů. Operace prováděli převážně místní kosovští albánští lékaři. Pacienti se před propuštěním krátce zotavovali a dostávali „informace o své léčbě, které pak mohli předložit lékařům ve svých domovských zemích“. Dárci žádnou takovou pomoc nedostali.

Jak uvádí zpráva EU, dárci byli nuceni podepsat dokumenty potvrzující, že své orgány darují „dobrovolně příbuznému nebo altruisticky cizímu člověku“. Tyto dokumenty byly napsány v albánštině a nebyly pro ně přeloženy. V některých případech jim byly slíbeny platby až do výše 30 000 dolarů, „ale mnozí z nich obdrželi pouze část peněz a někteří vůbec nic“. Těm, kteří obdrželi část, bylo řečeno, že zbytek obdrží „pod podmínkou, že si sami naverbují další ‚dárce‘“.

„Pozoruhodná cena“

Boris Wolfman byl také silně zapojen do organizace Medicus. Přestože byl v několika zemích hledán a Interpol na něj byl vyhlášen červený záznam, zůstal v Turecku po mnoho let na svobodě až do nedávné deportace do Ruska. Neuvěřitelné je, že mezitím zahájil další operaci obchodování s orgány, v níž zneužíval zranitelné Keňany za malé částky a prodával jejich ledviny a další orgány bohatým kupcům v Německu a Izraeli až za 200 000 dolarů. Stejně jako v Kosovu dárci po zákroku nedostali ani slíbené peníze, ani odpovídající lékařskou péči.

Zda jeho stíhání osvětlí širší zločineckou síť, v níž operoval, nebo zda by sionistická entita mohla být přímo zapojena do Wolfmanových obchodů, se teprve uvidí. Přesto je pozoruhodné, že je vůbec souzen. Jeho komplicové v hororu Lékař se ukázali být podezřele necitliví vůči právním důsledkům za své monstrózní aktivity. Také Sonmez žil po odhalení spiknutí několik let svobodně a otevřeně v Turecku, přestože byl stíhán v několika zemích.

Turecká obžaloba požadovala trest 171 let vězení, ale Sonmez ve vězení nestrávil ani jeden den a zdá se, že beze stopy zmizel. Harel byl v roce 2012 zatčen izraelskou policií, ale propuštěn. O šest let později byl znovu zatčen na Kypru na základě zatykače Interpolu, ale žádosti o jeho vydání ze strany kosovských úřadů byly zřejmě nevysvětlitelně ignorovány. Zda je pokračující svoboda těchto dvou mužů důkazem státní ochrany, je otevřenou a zřejmou otázkou.

Podle Focus Economics si holocaust spáchaný sionistickou entitou v Gaze v 21. století a katastrofálně neúspěšné války proti Hizballáhu a Íránu vybraly značnou daň na jeho financích. Například cestovní ruch – kdysi životně důležitá součást izraelského národního důchodu – klesl z milionů návštěvníků ročně téměř na nulu. „Úplné zotavení by mohlo trvat několik let a pravděpodobně závisí na trvalém ukončení nepřátelských akcí s Hamásem, Hizballáhem a Íránem,“ předpovídá publikace – fantastická předpověď, vzhledem k tomu, že odpor nemůže mírumilovně koexistovat s Tel Avivem.

Mezitím sionistický subjekt nadále trpí masivním odlivem mozků, odlivem zahraničních investorů, diplomatickou izolací a masivní ztrátou důvěry mezi svými největšími zahraničními obchodními partnery. Obchodování s orgány může být v současné době groteskně jedním z mála spolehlivých zdrojů příjmů Tel Avivu. S tisíci Palestinců, živých i mrtvých, o které se stará Izrael, má jistě dostatek zdrojů k podpoře tohoto obchodu. Skutečnost, že mainstreamová média mlčí o Wolfmanově dlouho očekávaném zatčení, by mohla naznačovat, že zahraniční mocenské makléři subjektu se na situaci dívají s lehkostí.

Úvodní fotografie: Deset neidentifikovaných Palestinců propuštěných Izraelem k pohřbu, říjen 2025