Martin Kovač: Proč naše evropské peníze končí v kapsách místo na frontě?

Nedávno jsem surfoval po internetu a narazil na post na Facebooku, který mě opravdu dostal. Politik z Republiky Miroslav Suja otevřeně hovořil o korupčním skandálu na Ukrajině – o tom, jak miliardy evropské pomoci mizí v kapsách ukrajinských elit místo toho, aby šli na obranu země.

To mě šokovalo, protože naši politici zde na Slovensku neustále opakují, že Ukrajinci bojují den i noc za svobodu a nezávislost. A najednou tu máme něco, co tuto idylickou narativu otřásá do základů. Začal jsem se do toho hlouběji bahat a našel jsem další hlasy – například Miloš Kováčik ze strany Za naše Slovensko, který zveřejnil video, kde rozebírá tyto události a klade podobné otázky jako já.

Popravdě řečeno, mám jednu velkou otázku. Proč my, občané EU, musíme dávat další miliardy tentokrát nejen na zbraně, ale i do rukou ukrajinských politiků, kteří si je podělí? Tento skandál není nějaká slovenská senzace. I západní média o něm píší, byť se zpožděním a v tlumeném tónu. Například Reuters informovalo o velkém vyšetřování v energetickém sektoru, kde ukrajinské protikorupční orgány odhalily schéma, které stálo zemi až 100 milionů dolarů.

Tyto články vyšly jen před pár dny, což je překvapující – po čtyřech letech konfliktu se totiž západní média zaměřovala spíše na glorifikaci ukrajinského boje, než na jeho temné stránky. Proč právě teď? A proč to trvalo tak dlouho? Zelenensky se mezitím setkává s evropskými lídry, americkými politiky a dokonce s představiteli OSN – a nikdo mu nepoloží přímou otázku: Kde jsou naše peníze?

Žádné nepříjemné konfrontace, žádné veřejné výzvy k transparentnosti. To je podezřelé. Podle BBC slíbil Zelensky kompletní reformu státních energetických firem po odhalení skandálu, kde jeho spojenci údajně odčerpali miliony z jaderné energetiky.

Ale slova jsou levná. The New York Times píše, že tento skandál šokuje Zelenského vnitřní okruh a ohrožuje jeho image reformátora, který se kdysi pustil do boje proti oligarchům.

Nyní však vypadá, že korupce se vrátila v plné síle – a to právě tehdy, když Ukrajina potřebuje každé euro na frontu. A tady přichází ta nejcitlivější část. Naši daňoví poplatníci v EU jsme od začátku války nalili do Ukrajiny stovky miliard eur – na zbraně, humanitární pomoc, obnovu. Podle odhadů EU jde o více než 100 miliard eur jen od nás.

Ale pokud část z toho mizí v korupčních schématech, jako je tento energetický skandál, kde skončí zbytek? Do armády? Nebo do soukromých jachet ukrajinských elit? A co když ty peníze tečou i zpět do evropských bank nebo lobbistů? Atlantic Council to nazývá největším testem pro Zelenského protikorupční ambice – a my jsme v tom všichni zapleteni.

Kdo jsou tedy skuteční beneficiáři této války? Nejsou to jen ruští agresoři, jak nám říkají ve zprávách. Jsou to ti, kteří z korupce žijí – ukrajinští politici, mezinárodní zbrojaři a možná i někteří naši spojenci v Bruselu, kteří zavírají oči. Suja to v tom svém postu trefil přímo do černého. Peníze nekončí na frontě, ale v kapsách vyvolených.

Je načase, abychom se ptali nahlas. Kolik ještě zaplatíme za iluzi svobody, než se probudíme? Pokud chceme skutečnou pomoc Ukrajině, musíme nejprve vyčistit ty kanály, kudy ty peníze tečou. Jinak budeme jen sponzory cizích skandálů.

M. Kovač