Miroslav Kelnar: Česká justice utržená z řetězu

První věc, co uděláme poté, až bude jmenován nový ministr spravedlnosti, tak že půjdeme žádat před Ministerstvo spravedlnosti, aby byly tyto politické kauzy znovu prověřeny a s tím byli i vytipováni  lidé, kteří u soudů  rozhodovali na základě politické objednávky.

Zmíním tu na úvod můj program za několik posledních a nadcházejících dní:

Ve středu 22. 10. 2025 jsem byl na soudním procesu na Městském soudu Praha s paní učitelkou Bednářovou a hned další den ve čtvrtek 23. 10. 2025 jsem navštívil na Městském soudu Praha proces s panem Milatou, kterého soudili za to, že si tenkrát při náborovém příjezdu Azovců do Prahy vzal jako formu protestů k jejich akvizici teroristů v ČR tričko se sovětskou bábuškou, které mává sovětskou vlajkou. V pondělí 27. 10. 2025 jsem šel do stejné budovy na soud s Ivanem Kratochvílem, Přemyslem Hadravou, Andreou Krulišovou a Vladimírem Štádlerem, kteří jsou v zásadě souzeni ve spojitosti s válkou na Donbasu, kdy jsou nařčení z podpory terorismu a z financování terorismu. V úterý 28. 10. 2025 byl svátek a ve středu 29. 10. 2025 byl opět soud s Ivanem Kratochvílem + třemi výše uvedenými osobami, a ve čtvrtek 29. 10. 2025 byl soud opět s tou samou partou od Ivana Kratochvíla. Dne 4.10. 2025 pokračoval proces s panem Milatou a jeho sovětskou bábuškou, kdy pan Milata dostal půlroční podmíněný trest s odkladem na dva roky a dne 5. 10. 2025 pak bude soud na Obvodním soudu pro Prahu 10 s tramvajákem Danielem Bejvlem, který vynadal Ukrajincům, že neuměli v tramvaji umravnit své nezbedné dítě, které s botami skákalo po sedadlech. To je můj program pokrývající 14 dní částečně prošlých a částečně nadcházejících. Všechny ty případy mají jeden společný rys a hádejte jaký? Jsou to politické procesy.

A co mě napadne při tomto současném politickém soudním šturmu? No přece česká klasika z filmu „Jáchyme hoď ho do stroje“: „Vy nás tady ale zásobujete, pane Karfíku“. A ještě další věc, která člověkovi přijde na mysl s trochou nadsázky, je, jestli se zde v této republice soudí ještě něco jiného, než politické procesy. K těm politickým procesům mohu přidat i svůj soudní zážitek ze zmanipulovaného procesu u Obvodního soudu pro Prahu 4 a ještě více zmanipulovaného procesu proti mně u Městského soudu Praha z května 2025. Byl jsem těmito soudy souzen za moje protikorupční aktivity ve vztahu k výstavbě elektrárny Adularya v Turecku.

Dovolil bych si vyslovit i myšlenku, že tu PePa natahuje proces vytvoření nové vlády, aby ještě ta stará vláda stihla zde pozavírat všechny ty, jejíchž názor se liší od tzv. názoru většiny. Ano, cituji tu ono „slavné“ zdůvodnění soudního rozhodnutí z procesu s paní učitelkou Bednářovou, že je souzena za to, že si musela být vědoma, že se její názor liší od „názoru většiny“ v této společnosti, a přesto si dovolila tento názor před dětmi vyslovit. Možná, že je problém jen v tom, že nikdo paní Bednářové neřekl, že za názor většiny je tu považován názor Václava Moravce a ČT.

Jak si jistě pamatujeme ze školních let, tak Giordana Bruna upálili ortodoxní katolíci na hranici za to, že měl názor jiný než většina společnosti, a to ještě tenkrát katolický klér neměl k disposici ČT jako kritérium absolutní pravdy a nástroje manipulací. Za odlišný názor od nadiktovaného, za co by nás tady ještě před pár stoletími katolická inkvizice upalovala na hranicích, tak místo inkvizice nás dnes soudí tzv. „demokratické“ soudy, ale už ne s právem k udělování hrdelních trestů, už jen oprávněných k udělení  podmíněných / nepodmíněných trestů a pokut, aby to zabolelo i finančně.

Každý ten proces, kterého jsem se zúčastnil v nedávné době, by si zasloužil samostatný článek, neb všechny tyto procesy popírají právo dané Ústavou na vyjádření svého vlastního názoru, ale budu se zde věnovat jen tomu poslednímu, to je procesu se „spikleneckou“ skupinou Ivana Kratochvíla. Tento proces je jako vystřižený z 50. let minulého století, jen ty koše rezolucí ze závodů dnes nahrazují některé diskusní příspěvky pod články o tomto soudním procesu, třeba na iDnes atd., kde se ozývá volání některých diskutujících po odsouzení.

Tenkrát u těch upalovacích procesů neměl alespoň tisk možnost chrochtat spokojeností, že upalovací rozsudky jsou výrazem vrcholné demokracie v naší společnosti. Pokud si vzpomeneme na tu babičku, co přiložila polínko pod hranici  Jana Husa, tak tento čin představuje důkaz, že už i tenkrát existovala klaka lidí, kteří, aby se zavděčili vrchnosti, tak byli ochotni kdejaké sviňárny. Takže je třeba mít na paměti, že těch zbabělých a kolaborujících občanů bylo odjakživa ve společnosti vždy dost.

Proč zde tuto záležitost vzpomínám? Protože i tento proces se „spikleneckou skupinou“ Ivana Kratochvíla má svého napraveného hříšníka – Miloše Ouřeckého narozeného v Rychnově nad Kněžnou. Ten sice před soudní stolicí neplakal jako Švejk pod kazatelnou feldkuráta Otty Katze, ale je možné, že obviněné od něho čeká ještě několik dalších nemilých překvapení.

Přišla mi na mysl v souvislosti s jeho výpovědí u soudu i otázka, kde se v tomto národě rodí zrádci formátu Čurdy a jemu podobných? Tento Ouřecký mi toho Čurdu tak nějak vzdáleně připomíná, kdy se on taktéž odvděčil nehezky těm, co mu kdy pomohli, a to jen proto, aby si vysloužil úlevu na trestu. Tento Ouřecký již v přípravném řízení plně přiznal svoji vinu, že byl údajně teroristou a u soudu práskal na ty, co mu pomohli odjet na Donbas.

Neznám veškeré detaily případu, ale zkusím vypíchnout tři obvinění, za které je tato „spiklenecká“ skupina souzena. A těmito činy jsou údajná účast na teroristické skupině, podpora terorismu a financování terorismu. Je důležité upozornit, že se ty předmětné skutky, za které je souzeno toto „spiklenecké“  centrum, staly v roce 2017, tedy v době po proběhlém fašistickém puči na Ukrajině, kdy Ukrajina ostřelovala civilní části Donětska a vraždila donětské civilisty. Člověk neodolá, aby také nepřipomenul upalování jinak smýšlejících lidí v Oděse banderovskou lůzou na Ukrajině 2. 5. 2014. Dodnes z těch upalovačů z Oděsy nebyl nikdo obžalován, i když jejich jména jsou známa. Je také nutné připomenout, že dnem fašistického puče se Ukrajina stala našim největším přítelem.

V čem tedy spočívá podpora terorismu, kterého se měl údajně dopustit Ivan Kratochvíl a ti další? Jak jsem pochopil sled událostí u soudu, za Ivanem Kratochvílem přišel Miloš Ouřecký, který požádal Ivana Kratochvíla, že by se rád podíval na Donbas, jak to tam vypadá a jestli by mu Ivan nepomohl se na ten Donbas dostat. Jak jsem již zmínil, tento kontakt mezi Ouřeckým a Ivanem Kratochvílem proběhl ještě v roce 2017, tedy dávno předtím, než se spustila speciální operace Ruska na Ukrajině. Ouřecký tehdy měl zájem se dozvědět od Ivana Kratochvíla, kde si má koupit letenku na Donbas, jak se dostane přes hranice na Donbas atd. a Ivan Kratochvíl mu poradil a dal Ouřeckému i kontakt na Čechy žijící na Donbase, kteří mu pomohou přes hranice a pomohou mu třeba s ubytováním apod.

Ten Ouřecký odletěl na Donbas, tam se rozhodl, že by si zkusil znovu nějak zavojančit a nastoupil tam na nějaký vojenský výcvik na Donbase, ale pak si to rozmyslel a odletěl domů. Takto to alespoň Ouřecký tvrdí, že kromě toho výcviku na Donbasu do žádných bojů tam nezasáhl. Já mu to věřím. Takže tímto odletem Ouřackého domů mohla skončit celá ta trapná historka o tzv. „terorismu“, kdyby se tam v tu dobu neobjevil nějaký novinář profláknutého sorošovského Deníku N a kdyby nevyšel v tom Deníku N článek, ve kterém byla identifikovaná jména některých Čechů na Donbase pobývajících. Pravděpodobně na základě tohoto článku se rozběhla proti této skupině kolem Ivana Kratochvíla policejní akce, která obsahovala také odposlechy osob z jeho okruhu z let 2019 a 2020. A tyto odposlechy se tam při soudním jednání ve čtvrtek 30. 10. 2025 přehrávaly.

Zajímavý byl výslech toho, jak tomu na Slovensku říkají „kajúcníka“, tedy toho Ouřackého. Základní rozpor je v tom, že státní zástupce Bílý tvrdí, že tohoto Ouřeckého Ivan Kratochvíl na Donbas vyslal, a Ivan Kratochvíl tvrdí, že Ouřecký za nim přišel, že se chce podívat na Donbas, a nakonec i sám se soudem spolupracující Ouřecký tvrdí, že na Donbas odjel z vlastní iniciativy, viz článek s videem: „Na Donbas jsem jel z vlastní iniciativy, chtěl jsem zjistit pravdu, tvrdí obžalovaný muž“.

V článku vyšlém na iRozhlas „Šéf domobranců Kratochvíl odmítl před soudem vinu. S obžalobou nesouhlasí ani obžalovaný Štádler“ je potvrzeno, že Ouřecký Ivanovi Kratochvílovi u soudu přitížil za to, že mu Ivan pomohl splnit jeho přání, to je, podívat se na Donbas.

Dochází v článku na iDnes také k matení pojmu mezi spolkem „Českoslovenští vojáci v záloze za mír“ a „Národní domobranou“, jejímž členem jsem byl i já v letech 2019 a 2020, kdy se odehrávaly ty odposlechy spolku „Českoslovenští vojáci v záloze za mír“, ale je docela možné, že se odposlouchávali i ti z Národní domobrany s Nelou Lískovou a Markem Obrtelem.

Tento Ouřecký vypovídal u soudu ve středu 27. 10. 2025 a tento jako jediný učinil prohlášení viny, tedy přiznal vinu, že byl tzv. teroristou, ale na druhé straně odmítl, že by na Donbase skutečným tzv. teroristou byl a střílel. A tento kajúcník ochotně jmenoval přes soudem všechny ty, kteří mu pomohli se na Donbas dostat a nebo ty, co mu pomohli na Donbase s ubytováním apod., a státní zástupce si je pečlivě zapisoval na papír. Nakonec, jak již jsem se vyjádřil, tento Ouřacký, který se přiznal k „terorismu“, hned na to prohlásil u soudu, že žádným teroristou nebyl a na Donbase nebojoval. Přiznal, že se zúčastnil nějakého toho výcviku, ale do žádných „teroristických činností“, že se nezapojil, že on prý na nikoho na Donbase nevystřelil apod.

Předsedkyně soudu vyloučila projednávání „terorismu“ Ouřeckého z tohoto soudního řízení a sdělila, že jeho případ bude projednáván v samostatném řízení. Takže jediným, kdo by mohl s hodně velkou tolerancí být souzen za tzv. „terorismus“, ten byl z jednání soudu vyloučen a souzeni jsou jen ti, co tomuto člověkovi nějak radili a pomohli se mu dostat na Donbas, ale s terorismem, byt´ i v tom nejnevinnějším slova smyslu, neměli nic společného. Nedovedu si dost dobře představit, jak jim soud bude dokazovat, že by byli jakkoliv informování, co tam dotyčný Ouřecký chce dělat na tom Donbase, kromě toho, že se tam chce po Donbase porozhlédnout. Podle mého ani sám Ouřecký nevěděl, co na Donbase chce vlastně dělat, protože by jinak nejednal tak, jak jednal. Se zájmem se půjdu podíval na soud s Ouřackým, pokud se nějaký uskuteční, co tam bude povídat a jaký nakonec bude jeho trest.

Dalším bodem obžaloby pak bylo to, že prý tato „spiklenecká skupina“ posílala peníze na teroristickou činnosti na Ukrajině. Nakonec se u soudu potvrdilo jen to, že ti souzení poslali nějaké humanitární peníze jednomu Čechovi, nějakému Botkovi, kterému na Donbase ukrajinská mina utrhla patu. A když tento člověk požádal o materiální pomoc své známé v ČR na operaci nohy zraněné ukrajinskou minou, a ti mu ty peníze poslali, tak podle mého opět tu chybí důkaz, že by dotyční vědomě poslali peníze na jakoukoli tzv. teroristickou činnost.

Z posice nezaujatého člověka mohu prohlásit, že se tu někdo pokusil vytvořit politický lynč na tuto skupinu, která se podle mého mínění ničeho nedopustila. Možná, že se tito lidé dopustili „velkého  kriminálního činu“, a to, že sympatizovali s těžce zkoušenými obyvateli Donbasu, ale takovýchto je tady přece v republice spousta. I já chodím každý rok připomínat 2. května na Václavské náměstí upalování lidí v Oděse. To jsme se snad vrátili zpátky do doby, kdy stačilo souhlasit s atentátem na říšského protektora a tím spáchal člověk hrdelní trestný čin?

 A nyní zde uvedu pro srovnání příklad z opačného pólu politického spektra, z toho skutečně pro-nacistického. Uveřejnil jsem dříve na portále Národní demokracie článek pod názvem „FIALOVA VLÁDA A P-REZIDENT PAVEL TU PODPORUJÍ NACISTICKÉ MYŠLENKY A NACIFIKACI ČR“, kde jsem se zabýval případem jednoho motorkáře, který na akci Kaputina dne 6. 8. 2025 před justičním areálem Na Míčánkách v Praze 10 měl na rukávě našit znak AZOVA se dvěma svastikami z doby brutálního fašistického režimu okupujícího naši zemi. Ten dotyčný motorkář měl pak i na bundě našit znak teroristické organizace Karpatská Sič, která vraždila české vojáky na Ukrajině v letech 1938 a 1939. Bylo snadné tohoto nositele těchto znaků najít na Facebooku, kde bylo možno zjistit, že tato osoba s Petrem Pavlem posílali společně na Ukrajinu různý vojenský materiál jako drony apod. Dokonce se tento motorkář pyšnil na své facebookové stránce i fotem s Petrem Pavlem, jak spolu nakládají materiál do auta na Ukrajinu.

Tento dotyčný motorkář dále na své facebookové stránce nabízí k prodeji nášivky vlajky Ukrajinské povstalecké armády (UPA), která má na svědomí vyvraždění možná až 100.000 příslušníků polské menšiny na Volyni.

Mimo výše uvedeného dotyčný motorkář inzeruje na své facebookové stránce sbírku peněz na činnost této teroristické organizace Karpatská Sič a dále tento motorkář přiznává, že vozí na Ukrajinu do této organizaci Karpatská Sič tzv. české dobrovolníky, z nichž někteří mají od bývalého prezidenta Zemana udělenu abolici a někteří nejspíše nemají udělenu onu abolici – viz. článek z 31. 5. 2022 „Na povolení českých úřadů jsem nečekal a chci zůstat až do konce“.

Převozem lidí do teroristické organizace Karpatská Sič se dopouští dotyčný napomáhání trestnému činu, to je, podpora teroristické jednotky Karpatská Sič. A protože dotyčný některé ty bojovníky v Karpatské Siči jmenuje na své stránce, tak minimálně, co může policie udělat, je prozkoumat, zda v Karpatské Siči nebojují jmenovaní bez udělené abolice od bývalého prezidenta Zemana, viz článek: „Zeman povolil 103 Čechům bojovat v ukrajinské armádě“.

V souvislosti s tímto shromážděním Kaputina před justičním areálem Na Míčánkách dne 6. 8. 2025 jsem napsal na Obvodní státní zastupitelství Praha 10 dopis, kde se podivuji nad tím, že oni jako orgán činný v trestním řízení, že jim to nevadí, že pod jejich okny dochází k propagaci fašistických symbolů. Z Obvodního státního zastupitelství Praha 10 požádali o prověření těchto symbolů na Odboru extremismu a terorismu při Krajské policii Praha a tam to vyhodnotili, jako že se o žádný trestný čin nejedná, že nosit na veřejnosti fašistické svastiky – Černé slunce a Vlčí hák, že je vlastně OK. Byli z uzavření tohoto případu na Odboru extremismu a terorismu velice rychle hotovi.

Nebyl bych tak rozlícen tímto závěrem Odboru extremismu a terorismu, kdyby můj otec právě v letech 1938 a 1939 na té Podkarpatské Rusi nesloužil jako voják základní služby a nečelil tam těmto teroristům z ukrajinské organizace Karpatská Sič. Každý si může dohledat, že Karpatská Sič, že to byla organizace převážně Ukrajinců, která byla napojena na německý Abwehr a společně mj. zorganizovali útok na české vojáky v Chustu, při kterém zahynulo několik českých vojáků, viz článek „Povstání Karpatské Siče“.

Ale to nejsou všichni zavraždění čeští vojáci Karpatskou Sičí, těch bylo více.

Takže dodávat zbraně, peníze a vozit tam tzv. dobrovolníky bojovat za tuto teroristickou organizaci Karpatská Sič je pro českou policii košer, ale poslat peníze na zraněného Čecha na Donbase, to je velký zločin.  

Můj táta se musí obracet v hrobě, když to vidí, jak hluboko se Česká republika noří do podpory fašismu a banderismu v Čechách. Ale musím prohlásit, že při památce těch českých vojáků, kteří byli na Podkarpatské Rusi zavražděni ukrajinskými teroristy z Karpatské Siče, že se se závěrem onoho Odboru extremismu a terorismu jen tak nesmířím.

Uvedu tu další dva příklady, které ukazují, jak orgány činné v trestním řízení posuzují různé činy různou politickou optikou, a to zdali se jedná o někoho, kdo je na straně vlády, a nebo je naopak proti vládě.

 O tom, jak policie odvedla kluka z naší protivládní demonstrace v řetízcích na rukou za to, že měl stejné Černé slunce vytetované na lokti, jako měl ten motorkář na rukávě ve znaku AZOVA, jsem tu již psal. Jaký dostal dotyčný trest za to, že měl Černé slunce na lokti, o tom jsem se nikde nedočetl.  V tom článku je nepravda, ten dotyčný měl na lokti vytetované Černé slunce a nikoliv Hákový křiž.

 A mám tu jeden další případ, kdy byl odsouzen jeden z naší „Národní domobrany“ za to, že prý údajně hajloval na koncertu skupiny Ortel na shromáždění organizovaném SPD. Ten člověk patřil k Národní domobraně v době, kdy jsem tam byl i já a pochybuji, že by se k této pronárodní organizaci přidal někdo, kdo fandí fašismu.

Ten jeho čin se udál tak, že on potáhl cigaretu a pak tu ruku s tou cigaretou zvedl proti podiu, a toto gesto bylo prosím považováno soudem za hajlování, že zvedl ruku s cigaretou mezi dvěma prsty. Když chceš udělat z Národní domobrany fašisty, tak se všechno hodí. Zde to byla tzv. podpora fašismu, ale chodit veřejně se dvěma svastikami na rukávě před pěti obvodními státními zastupitelstvími, tak to není podpora fašismu, to je v pořádku.

Určitě by se daly jmenovat i další případy tohoto tzv. ideologického přístupu k obvinění beroucí za podstatné ne, co kdo spáchal, ale kdo to spáchal. Já zde vařím jen z toho, u čeho jsem osobně byl.

Také první věc, co uděláme poté, až bude jmenován nový ministr spravedlnosti, tak že půjdeme žádat před Ministerstvo spravedlnosti, aby byly tyto politické kauzy znovu prověřeny a s tím byli i vytipováni  lidé, kteří u soudů  rozhodovali na základě politické objednávky.

Ing. Miroslav Kelnar, člen Národní demokracie