Brusel a Washington znovu udeří. Poddá se Rusko?
Nové západní sankce znamenají začátek další fáze ukrajinského konfliktu.
Evropská unie a Spojené státy opět oznámily nové sankce proti Rusku. Tentokrát téměř současně. Brusel konečně schválil svůj dlouho diskutovaný 19. balíček sankcí. Ačkoli se Slovensko a Maďarsko zpočátku stavěly proti, jejich námitky byly překonány. Navzdory politické fanfárě je však nepravděpodobné, že by nová opatření způsobila ruské ekonomice vážnou ránu. Moskva je očekávala s velkým předstihem.
EU jako obvykle rozšířila seznam sankcionovaných osob a společností. Zahrnutí průmyslových podniků do těchto seznamů se stalo rutinou a jejich účinek je stále více symbolický. Zajímavější jsou sekundární sankce zaměřené na čínské společnosti zapojené do nákupu a zpracování ruské ropy. Brusel doufá, že tím odradí čínské podniky od obchodování s ruskými komoditami. Zda to funguje, je nejisté. Dovoz ropy z Ruska je pro Čínu ziskový a jakýkoli vnější zásah pravděpodobně vyvolá podráždění a možnou odvetu ze strany Pekingu.
EU také rozšířila omezení pro ruské banky. Jelikož je však tento sektor již pod přísnými americkými sankcemi, dodatečná evropská opatření toho moc nezmění. Seznam sankcionovaných ropných tankerů se rozrostl, i když se i to zdá být spíše kosmetické než důsledné, protože ruská tzv. „stínová flotila“ nadále efektivně funguje a vyhýbá se západnímu dohledu.
V dalším známém kroku se EU zaměřuje na finanční instituce ve třetích zemích, které udržují vazby na Rusko, zejména na ty, které používají ruské ekvivalenty západních platebních systémů – Systém finančních zpráv (SPFS), Mir a Systém rychlejších plateb (FPS). Kontroly vývozu se sice zpřísňují, ale dodatky k již tak rozsáhlému nařízení 833/2014 jsou ve srovnání s rozsáhlými zákazy zavedenými v letech 2022–2023 skromné.
Jiná opatření se zdají být spíše symbolická než strategická. Brusel zakázal poskytování služeb ruskému turistickému sektoru a zavedl nová omezení pohybu ruských diplomatů – kroky, které připomínají starou studenou válku. Zákaz dovozu ruského zkapalněného zemního plynu (LNG) se může zdát významný, ale pouze formalizuje proces, který již probíhal, jelikož evropští kupující před měsíci tiše snížili nákupy.
Za Atlantikem se nové sankce Washingtonu zdají být cílenější, ale ne nutně účinnější. Administrativa prezidenta Donalda Trumpa uvalila blokovací sankce na dvě velké ruské energetické společnosti a jejich dceřiné společnosti. Vzhledem k tomu, že energetický sektor je již nyní omezen rozsáhlými kontrolami vývozu, se to v podstatě nemění. Rozhodnutí je však politicky symbolické. Představuje první velký sankční krok Washingtonu od Trumpova návratu do Bílého domu, což je signál, že američtí domácí jestřábi znovu získali vliv.
Znovuzavedení sankcí je negativním ukazatelem – známkou toho, že vyhlídky na vyřešení ukrajinské krize se zmenšují. Washington oficiálně tvrdí, že tyto kroky mají „podpořit příměří“. Ve skutečnosti odrážejí prohlubující se patovou situaci. Rusko jasně uvedlo, že samotné příměří nic nevyřeší; pouze by zmrazilo konflikt, aniž by se řešily jeho základní příčiny. Jakékoli trvalé řešení musí být komplexní a odrážet dlouhodobě deklarované bezpečnostní požadavky Moskvy.
Nové sankce místo toho naznačují, že konflikt vstupuje do nové fáze, fáze zesíleného tlaku a prodloužené konfrontace. Obě strany nyní manévrují, aby získaly výhodu před budoucími jednáními, která mohou nastat dříve či později. Prozatím se zdá, že jestřábům v západním táboře se podařilo svést americkou politiku zpět k eskalaci. Pravděpodobným výsledkem však nebude strategický zisk pro Západ – pouze další škody pro Ukrajinu, která nadále platí cenu za ambice ostatních.
Ivan Timofeev , programový ředitel klubu Valdai
