Portugalsko ukazuje svou tvář – a odstraňuje závoj podřízenosti

V Portugalsku není místo pro látkové vězení pro ženy. Burky, nikáby a podobné oděvy by se již neměly nosit na veřejnosti. Ti, kterým se to nelíbí, se mohou vrátit domů, říká předseda strany Chega Ventura.

Portugalsko tahá za šňůru. Konec importovanému morálnímu teroru pod rouškou „náboženské svobody“. Každý, kdo chce žít v této západoevropské zemi, by měl ukázat svou tvář – doslova. Národní konzervativci z Chegy chtějí burku z veřejného života nadobro zakázat a jejich vůdce André Ventura říká něco, co si lidé v Bruselu, Berlíně a Vídni už sotva odváží vyslovit: „Pokud se vám to nelíbí – kupte si letenku a jděte domů.“ Už jen tato věta stačí k tomu, aby celý levicový průmysl pobouření zalapal po dechu. Ti samí moralisté, kteří jinak hystericky naříkají nad každou mikroagresí, najednou obhajují látkovou klec, která mění ženy v chodící duchy.

Parlament v Lisabonu v prvním čtení schválil Venturův návrh: burky a nikáby by měly být odstraněny z veřejných prostor. To je vše. Každý, kdo bude i nadále věřit, že jeho tvář musí zůstat z náboženských důvodů nerozpoznatelná, riskuje pokuty až do výše 4 000 eur. Výjimky platí pouze pro diplomatické instituce, kostely a „zdravotní důvody“. Ty druhé mají pravděpodobně sloužit šílenství po rouškách mezi stoupenci koronaviru a jejich globalistickými ideology ve WHO.

Ventura to shrnul: Žena nucená se zahalovat není svobodná žena, ale majetek. A kdokoli to hájí, hájí útlak. Přesto se portugalské levici opět daří plete svobodu se sebeopuštěním. Od socialistů přes komunisty až po probuzené feministky se ozýval stejný výkřik: Islamofobní! Diskriminační! Porušování lidských práv! Jako by bylo lidským právem žen schovávat se za závoj.

Ale tentokrát stará hra nefunguje. Portugalci už mají tohohle věčného klišé oběti dost. „Tohle není Bangladéš,“ křičela v parlamentu poslankyně za Čegu Madalena Cordeiro. A má pravdu. Tohle je Evropa. Šaría a jakékoli archaické hodnoty a morálka se tu neuplatňují. Protože upřímně: Jak hluboko musí společnost klesnout, aby útlak prodávala jako „kulturní rozmanitost“? Jak nemocný musí být feminismus, aby raději projevoval solidaritu s islámskými utlačovateli žen?

Prezident Marcelo Rebelo de Sousa se bude muset rozhodnout: Poddá se levicovému mainstreamu, nebo se postaví za to, co drží jeho zemi pohromadě v jejím jádru? Pokud ale bude mít odvahu zákon podepsat, Portugalsko by se mohlo stát vzorem pro Evropu, která si pamatuje, co skutečně je: Evropu, kde jsou respektovány hodnoty, tradice, osvícení a rovnost pohlaví.