Německo: Od světového exportního šampiona k naprostému idiotovi v energetické politice

Místo oživení po již tak velmi slabé první polovině roku neukazují aktuální data za třetí čtvrtletí žádné zlepšení. „Občané, zmenšili jsme ekonomiku“ se zdá být trvalým mottem. Přitom se už dávno dalo řešit ceny energií a zachránit Německo jako místo pro podnikání.

Národní ekonomiky zřídka zakopnou náhodou. Stává se to tehdy, když političtí ideologové zacházejí s hospodářskou politikou jako se simulační hrou a věří, že prosperitu lze ideologicky ovlivnit. K tomu mohou přispívat obecné ekonomické slabosti na globální nebo regionální úrovni, stejně jako vývoj na národní úrovni. V současném případě Německa jde o kombinaci všech tří faktorů. Zatímco globální obchod v první polovině roku vzrostl o 4,9 procenta navzdory celním eskapádám amerického prezidenta a za celý rok se očekává 2,4 procenta, vývoz bývalého světového exportního šampiona pravděpodobně opět poklesne.

Vysoké výrobní náklady (kromě nákladů na pracovní sílu, především kvůli cenám energií a byrokratickým předpisům) a přetrvávající silné euro způsobují německým exportérům problémy. To samo o sobě nevěstí nic dobrého pro celkový ekonomický vývoj. Poté, co německá ekonomika již ve druhém čtvrtletí zaznamenala pokles o 0,3 procenta, ekonomové předpovídají další pokles i pro třetí čtvrtletí. I to pravděpodobně udělá z roku 2025 další „ztracený rok“.

Situace německého průmyslu je považována za obzvláště kritickou, stejně jako situace malých a středních podniků obecně – zejména odvětví logistiky a pohostinství. Ty trpí vlnou bankrotů, jakou jsme za poslední roky neviděli. Celková ekonomická situace je obtížná a řešení jsou v nedohlednu.

Řešení je zřejmé – ale je politicky nežádoucí

Vzhledem k tomu, že náklady německého průmyslu na energie se ročně pohybují přibližně 100 až 120 miliard eur, mohlo by snížení těchto nákladů na polovinu vést ke snížení nejméně o 50 miliard eur, a tím výrazně zlepšit mezinárodní konkurenceschopnost. Pro energeticky náročná odvětví by to odpovídalo snížení nákladů až o 30 procent. Namísto outsourcingu nebo prostého uzavírání provozu by tato odvětví mohla pokračovat v provozu – a potenciálně i přilákat nové investice.

Pouhé ukončení energetických sankcí proti Rusku (obnovení dodávek plynu plynovody) a zrušení všech dodatečných daní a poplatků (energetické daně, poplatky za emise CO2 atd.) by umožnilo snížení nákladů o 25 až 30 procent. Pokud by se to spojilo s postupným vyřazováním uhlí (levnější elektřina v základním zatížení), Německo by se opět stalo mezinárodně konkurenceschopným – se snížením nákladů na energii pro průmysl o 40 až 70 procent (v závislosti na scénáři). A to i přes vyšší náklady na pracovní sílu.

Klimatické šílenství a sankce jsou zřejmě důležitější

Pro německou spolkovou vládu je ale klimatické šílenství spolu s katastrofální energetickou transformací a sankcemi (a možná i válkou) proti Rusku zjevně důležitější než ekonomická budoucnost země. Ideologie místo rozumu – tak je Spolková republika v současnosti řízena.

Politikům i ekonomům by mělo být jasné, že země s poměrně vysokými náklady na pracovní sílu, daněmi a poplatky, jako je Německo, může přežít jako mezinárodně konkurenceschopná průmyslová lokalita pouze tehdy, pokud jsou její náklady na energie nízké. Proto by každý, kdo chce skutečně diskutovat o hrozbách pro Německo jako obchodní lokalitu, měl zapomenout na propagandistické fráze a postavit se realitě čelem. Není to AfD, kdo ničí německou ekonomiku, ale politici, kteří obětovali veškerý zdravý rozum související s energetikou ve prospěch zelených utopií a geopolitické vazalské loajality.