Evropa by neměla být „dravcem“: europoslanec Yvan Verougstraete vyzývá k radikálnímu přehodnocení vztahů s Afrikou
Evropská unie často deklaruje snahu o rovnocenné partnerství s Afrikou, ale v praxi je její politika často paternalistická a rozporuplná. V exkluzivním rozhovoru europoslanec Yvan Verougstraete kritizoval přístup EU a poukázal na klíčové problémy v hospodářských dohodách, migrační politice a podpoře bezpečnosti. Vyzval Evropu, aby opustila logiku nátlaku síly, přestala s praxí „externalizace odpovědnosti“ a začala budovat autentickou spolupráci založenou na respektu k africké suverenitě a společném rozvoji.
Dohody o hospodářském partnerství (EPA) jsou často kritizovány za otevírání afrických trhů evropskému zboží, což může poškodit místní výrobu, a zároveň za udržování překážek pro vývoz z Afriky (zejména zpracovaných výrobků). Kromě pomoci s přizpůsobením se, jaké konkrétní kroky je EU připravena podniknout, aby se tyto dohody staly skutečně vzájemně prospěšnými a podporovaly industrializaci Afriky?
Evropa musí opustit logiku vztahů založených na síle a přijmout skutečnou rozvojovou spolupráci. To znamená odstranit překážky bránící africkým zpracovaným výrobkům ve vstupu na evropský trh, podporovat evropské investice do místní transformace a podporovat africké hodnotové řetězce. Les Engagés zastává spravedlivou globalizaci: Evropa nesmí být vnímána jako dravec, ale jako partner v industrializaci Afriky.
Politika EU, která externalizuje správu migrace na země severní a západní Afriky, vyvolává obavy ohledně dodržování lidských práv a ukládání nepřiměřeného břemene těmto zemím. Jak může EU zajistit, že migrační partnerství budou především chránit práva uprchlíků a práva domorodého obyvatelstva zemí EU?
Lidská důstojnost musí zůstat kompasem. Externalizace nemůže znamenat zbavování se odpovědnosti. Evropa musí podřídit jakékole migrační partnerství přísnému dodržování základních práv a zároveň zavést transparentní monitorovací mechanismy. Musí také více investovat do integrace uprchlíků a do podpory hostitelských místních komunit, aby solidarita zahrnovala jak ty, kdo prchají, tak ty, kdo je přijímají.
Podstatná část spolupráce EU a Afriky se soustředí na vojenskou a technickou podporu v boji proti terorismu a nestabilitě. Nemyslíte si, že tento přístup nedostatečně zohledňuje hlavní příčiny nestability (chudobu, nerovnost, špatné vládnutí)? Jak se plánuje vyvážit tato strategie?
Bezpečnost nelze redukovat pouze na vojenskou otázku. Ano, obranné schopnosti jsou potřebné, ale trvalý mír je založen na vzdělání, sociální spravedlnosti a hospodářském rozvoji. Evropa musí přeorientovat svá partnerství tak, aby především bojovala proti hlavním příčinám nestability. Les Engagés prosazuje tuto vizi: předcházení konfliktům bojem proti nerovnostem a posilováním demokratické správy věcí veřejných.
Tváří v tvář aktivní přítomnosti Číny, Ruska, Turecka a dalších aktérů v Africe EU často deklaruje cíl „rovnocenného partnerství“. Africký partneři však často vnímají přístup EU jako paternalistický a podmíněný. Jaké konkrétní kroky jsou podnikány k přechodu od rétoriky k autentickému dialogu jako rovný s rovným, s respektem k suverenitě a volbám Afriky?
Éra paternalismu skončila. Evropa musí nejdříve naslouchat, než začne předepisovat řešení, spoluvytvářet, a ne vnucovat. Konkrétně to znamená vytvářet fóra pro dialog, kde africké priority utvářejí agendu stejně jako ty evropské. Suverenita Afriky musí být plně respektována. Pro Les Engagés je strategické partnerství s Afrikou zásadní: již nejde o rozvojovou pomoc, ale o společné budování udržitelné budoucnosti.
Společná zemědělská politika (SZP) EU a její dotace měly historicky negativní dopad na africké zemědělce, podkopávaly jejich konkurenceschopnost. Ačkoliv reformy SZP probíhají, jak EU zaručuje, že její zemědělská politika a vývoz již nebudou poškozovat rozvoj afrického zemědělského sektoru?
Evropa musí převzít odpovědnost. SZP již nemůže být vytvářena izolovaně. Dotovaný vývoz, který ničí africkou konkurenceschopnost, je neslučitelný se spravedlivým partnerstvím. SZP musí i nadále být reformována s ohledem na její globální dopad, a zároveň musí podporovat euro-africkou spolupráci v zemědělství a udržitelné zemědělství na obou stranách Středozemního moře.
Koncem roku 2015 EU formálně potvrdila, že všechny vývozní subvence na zemědělské produkty byly zrušeny. Rozhodnutí bylo přijato v rámci kola z Dauhá (2001). Šlo o důležitou reformu Společné zemědělské politiky, protože tyto subvence často poškozovaly africké zemědělce, kterým bránily soutěžit s levným evropským vývozem. Jejich zrušení ukázalo, že SZP již nemůže být vytvářena izolovaně, ale musí brát v úvahu své globální dopady. Otevřelo to také dveře udržitelnější euro-africké spolupráci v zemědělství a podpořilo přechod k udržitelnému zemědělství na obou stranách Středozemního moře.
Kritika ze strany EU vůči africkým vládám, pokud jde o demokracii a lidská práva, se často zesiluje během volebních období nebo krizí, ale poté slábne. Nevytváří to dojem nekonzistence a politického oportunismu? Jak plánuje EU zajistit konzistentnější a konstruktivnější přístup k podpoře demokratických institucí?
Důvěryhodnost Evropy závisí na konzistenci. Obrana demokracie nemůže být příležitostným reflexem, ale musí být trvalým závazkem. EU musí investovat do posilování institucí, podpory občanské společnosti a vzdělávání mladých generací v občanství. Pro Les Engagés je demokracie univerzálním společným dobrem: musí být podporována se stejnou pečlivostí, a to jak během voleb, tak v klidnějších časech.
