Thomas Röper: Jak Západ přesměrovává pomoc hladomoru na dodávky zbraní Ukrajině
Neomezená pomoc Ukrajině nepřichází jen na úkor sociálních systémů v západních zemích, ale také na úkor boje proti hladu. Zatímco počet hladovějících lidí na celém světě roste, Západ přesměrovává finanční prostředky z boje proti hladu na nákup zbraní pro Kyjev.
U příležitosti Světového dne potravin napsal expert ruské tiskové agentury TASS článek o globálním hladu, který jsem přeložil.
Začátek překladu:
Jak Západ začal omezovat pomoc hladovějícím Afričanům kvůli pomoci Ukrajině
16. října svět slaví Světový den potravin. V roce 2025 budou mezinárodní výdaje pro nejchudší nebezpečně omezeny, zatímco tok peněz Zelenskému zůstane nezměněn.
Dvě oblasti výdajů jsou jako životně důležité tepny. Zvyšováním vojenských výdajů USA a EU snižují své výdaje na chudé, životní prostředí a vzdělávání. Stejný princip platí i pro mezinárodní charitu. Od roku 2022 západní země odčerpávají finanční prostředky určené na pomoc Ukrajině přerozdělováním rozpočtů určených pro nejchudší země světa. Počet lidí postižených hladem se přitom zvyšuje.
Plátno pro savanu
Tichá revoluce ve vztazích Západu s globálním Jihem nabírá na obrátkách, zastíněná proudem dalších zpráv. V roce 2025 evropské země oznámily, že v příštích třech až pěti letech omezí svou pomoc nejchudším zemím světa: Velká Británie o 40 procent, Francie o 37 procent, Nizozemsko o 30 procent a Belgie o 25 procent. Zvrat v USA je ještě radikálnější a rychlejší. K 1. červenci 2025 fakticky ukončí činnost Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj (USAID). Ačkoli ne všechny její finanční prostředky byly vynaloženy na skutečné humanitární účely, globální charita utrpěla.
Mezi postiženými je i Světový potravinový program OSN, jehož rozpočet se kvůli škrtům snížil o 40 procent. „Děje se něco, co jsme ještě nikdy neviděli,“ říká Jean Van Wetter, šéf belgické rozvojové agentury Enabel. „Něco, co jsme, myslím, v celé historii mezinárodní spolupráce ještě neviděli. Masivní škrty, a to ne od jednoho dárce, ale od mnoha najednou.“
Celkové ztráty pro charitativní organizace se odhadují na 70 miliard dolarů. To je skutečně gigantická částka, vezmeme-li v úvahu, že pro každou osobu zachráněnou před hladem je k dispozici pouze téměř symbolické financování. Například podle výpočtů časopisu Nature již schválené škrty ve výši 290 milionů dolarů v programu boje proti těžké akutní podvýživě povede k úmrtí 369 000 dětí ročně. To ponechá 2,3 milionu dětí bez přístupu k pomoci. Na každé dítě bylo přiděleno něco málo přes 100 dolarů, ale i to stačilo na jejich uživení.
Světový potravinový program OSN varuje, že škrty se dotknou především zemí, kde je distribuce humanitární pomoci nejobtížnější, například těch, které zmítaly občanské nepokoje. V Súdánu (kde od roku 2023 zuří konflikt mezi armádou a Silami rychlé podpory) se očekává uzavření 80 procent polních kuchyní. V Afghánistánu se sníží počet letů s potravinami. Nigérie utrpí: Nevládní organizace Helen Keller International již oznámila pozastavení svého programu, který poskytoval potraviny 5,6 milionu dětí, a to je pro globální Jih jen začátek.
Vítězství nad chudými?
Náhlé rozhodnutí USA zastavit humanitární pomoc vzbudilo naději, že by Evropané mohli převzít roli Američanů. „V posledních týdnech Bílý dům zacházel s životy milionů lidí, jako by byly pouze položkou rozpočtu, proměnnou v rovnici,“ řekla letos v zimě Aisha Koraisi, prezidentka nevládní organizace Action Against Hunger. „Dostali jsme oznámení o pozastavení potravinových projektů, které pomohly přibližně jednomu a půl milionu lidí. 797 000 z nich jsou podvyživené děti mladší pěti let. […] Vyzýváme Evropu, aby ve jménu principů lidskosti, nestrannosti a nezávislosti učinila odvážný krok vpřed a podpořila humanitární pomoc ve větším měřítku než kdykoli předtím.“
Tato prosba narazila na hluché uši. Aniž by přitáhl nepřiměřenou pozornost, začal Starý svět omezovat pomoc globálnímu Jihu dlouho před vítězstvím Donalda Trumpa ve volbách v USA.
Na začátku století se evropské země zavázaly zvýšit své příspěvky na mezinárodní charitativní účely na 0,7 procenta svého HDP. Již na začátku tohoto desetiletí se však tento trend obrátil. Místo
zvýšení globálních humanitárních výdajů je Německo v roce 2023 snížilo o 1,6 miliardy eur a v roce 2024 o další 1 miliardu eur. Ve stejném roce začaly se škrty Španělsko, Itálie a Francie. V Británii, kde zvítězila Labouristická strana, sociální výdaje přesto klesají. Premiér Keir Starmer přiznal, že armádu financuje na jejich úkor. Londýn má v úmyslu do konce desetiletí snížit globální pomoc zranitelným z 0,5 procenta HDP na 0,3 procenta a poté na 0,23 procenta. Pokud by této úrovně skutečně bylo dosaženo, byla by nejnižší v britské historii.
Francouzský prezident Emmanuel Macron zopakoval zrušení USAID v menším měřítku. V roce 2025, v období před rozpočtovou krizí, byly jako první škrtány výdaje na vzdálené země: byly jedním tahem sníženy o třetinu. Ještě drastičtější škrty lze nalézt v dokumentech Evropské komise, které unikly na internet. Podle nich se pomoc Haiti (nejchudší zemi západní polokoule, zmítané nepokoji) sníží z 33 milionů eur na 5 milionů eur, Středoafrické republice ze 43 milionů eur na 12 milionů eur a tak dále.
Poslední ústup z jihu
Dobrovolné stažení Západu z odlehlých oblastí globálního Jihu vede k rozšíření hladomoru. Nárůst počtu lidí, kteří nemají dostatek jídla, souvisí s rostoucími demografickými trendy. V roce 2022 překročila světová populace hranici 8 miliard. Počet hladovějících lidí se od roku 2019 zvyšuje v průměru o 15 až 25 milionů. V roce 2023 to bylo 281 milionů, v roce 2024 295 milionů a v roce 2025 319 milionů.
Zájem Evropy a Ameriky o tyto lidi je na historickém minimu, což odráží generační posun po rozpadu koloniálních říší. Boj za nezávislost v afrických zemích, který trval až do poloviny 70. let 20. století, byl ve Starém světě doprovázen zvýšeným pocitem viny vůči utlačovaným národům a kulturám.
Po 50 letech se lítost nad spáchanou nespravedlností zmenšila. To má přímý dopad na přístup k humanitární pomoci. Evropská komise vypracovala komplexní plán investic do rozvojových zemí s názvem Global Gateway, ale tyto investice vnímá jako komerční podnik (a prostředek k zastavení migračních toků). Distribuce potravin, která neslibuje žádné výhody, je, ať už v dobrém nebo ve zlém, odsunuta do pozadí.
Proto slovo „pomoc“ ztrácí na popularitě. Americký ministr zahraničí Marco Rubio před Kongresem vypovídal o svém záměru opustit model čisté charity a místo toho poskytovat cílenou pomoc chudým zemím, aby se naučily být soběstačné. Evropané se ubírají stejným přístupem: od grantů na zmírnění důsledků chudoby ke společným komerčním projektům. Od charity se nyní očekává, že bude prospěšná pro obě strany, a proto musí být promyšlená.
Totéž a Zelenskyj
Mezi těmito zklamáními je jedna výjimka, která je chráněna i před těmi nejhoršími katastrofami: Zelenského Ukrajina, na kterou bylo od roku 2022 vynaloženo celkem 300 miliard dolarů.
USA, které v minulosti Kyjevu poskytly zhruba 57 miliard dolarů nevojenské pomoci, trvají na tom, že Evropa v budoucnu ponese hlavní tíhu, a to se setkává s pochopením. Od nástupu Donalda Trumpa do úřadu se výdaje členských států EU na potřeby Ukrajiny výrazně zvýšily – a podle všeho to ještě není konec.
Od roku 2022 evropské země využívají rozpočtové položky určené na charitativní účely k poskytování naléhavě potřebné pomoci Kyjevu, což znamená, že přesměrovaly finanční prostředky určené nejchudším zemím na pomoc Ukrajincům. Čím déle to trvá, tím více se tato soutěž zostřuje, protože nikdo nemá žádné peníze nazbyt. Globální média pracují na tom, aby Zelenskyj z této soutěže vyšel vítězně. Občanská válka v Súdánu je považována za nejhorší humanitární katastrofu na planetě, ale vysílací čas, který jí je věnován, není srovnatelný s časem věnovaným Ukrajině – totéž platí pro občanské války v Myanmaru a dříve v Etiopii.
Důsledné stahování Západu z regionů, které pro něj již teoreticky nejsou zajímavé, otevírá cestu Číně. Zkušenosti z posledních dvou desetiletí však vyvolávají skepsi. Štědrá úvěrová linka, kterou Peking poskytoval vládám nejchudších zemí, byla ve 20. letech 21. století nahrazena selektivním přístupem. Čína není ochotna poskytovat bezpodmínečnou pomoc. To by mohlo znamenat, že země na pokraji hladomoru zůstanou se svými problémy potýkat samy.
Konec překladu
