Ponoření se do šílenství: sociální programování, ovládání mysli a gaslighting

Ve světě, který se zdá být čím dál podivnější, se dokument Jamese Corbetta „Descent into Madness“ zabývá tím, do jaké míry vlády a instituce manipulují s lidskou psychikou. Film zkoumá psychologické operace, gaslighting a patologizaci disentu, což vše slouží k upevnění kontroly nad populací. Tento článek analyzuje ústřední témata dokumentu, historický vývoj psychologické války, roli psychopatů v mocenských pozicích a možná řešení, jak se z tohoto šílenství dostat.

Počátky psychologické manipulace

Historie psychologické manipulace nezačíná v moderní době, ale lze ji vysledovat až k počátkům moderních států. Corbett poukazuje na Sovětský svaz v 70. a 80. letech 20. století, kdy byli političtí disidenti umisťováni do psychiatrických léčeben a násilně léčeni pod záminkou diagnóz, jako je „inertní schizofrenie“. Tato praxe sloužila k označení odlišných názorů za duševní choroby, a tím k zajištění kontroly nad populací. Sovětský svaz však nebyl jediný, kdo takové metody používal – podobné strategie používaly i západní vlády, zejména Spojené státy.

Časným příkladem je Benjamin Rush, považovaný za „otce americké psychiatrie“. Rush vynalezl nemoci jako „anarchie“, kterou popsal jako nadměrnou vášeň pro svobodu, kterou nelze potlačit rozumem ani vládou. Takové diagnózy byly používány po americké revoluci k diskreditaci těch, kteří se postavili proti nové vládě, například během povstání whisky. Rush používal techniky jako samovazbu, izolaci a spánkovou deprivaci, aby zlomil „ducha“ postižených – metody, které převzal z britských technik výcviku koní. To ukazuje, jak bylo s lidmi zacházeno jako s manipulovatelnými objekty, podobně jako s hospodářskými zvířaty.

MKUltra a CIA: Kontrola mysli v centru pozornosti

Ústředním bodem Corbettovy dokumentace je nechvalně známý program CIA MKUltra, který probíhal v 50. a 60. letech 20. století. Tento program zahrnoval experimenty, při kterých byly lidem bez jejich vědomí podávány látky, jako je LSD, aby se studovaly jejich účinky na vědomí. Operace jako Midnight Climax testovaly drogy jako možná séra pravdy nebo matoucí látky. Ačkoli byl program MKUltra oficiálně ukončen, Corbett má podezření, že podobné programy mohou pokračovat pod jinými názvy, protože většina dokumentů byla zničena a informace se dostaly na světlo pouze náhodou.

Dalším příkladem je výzkum Martina Seligmana o „naučené bezmoci“. V experimentech se psy Seligman ukázal, že zvířata opakovaně vystavená nekontrolovatelným elektrickým šokům se nakonec vzdala a nepodařilo se jim uniknout, i když mohla. Tato zjištění později využila CIA k zdokonalení mučících metod ve „válce proti terorismu“ – ne k získání pravdivých informací, ale k tomu, aby vězni řekli, co chtějí. To ukazuje, jak je psychologický výzkum využíván k podpoře státní kontroly.

DSM a politizace psychiatrie

Dalším nástrojem psychologické manipulace je Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM), vydaný Americkou psychologickou asociací (APA). Tento manuál slouží jako vodítko pro diagnostiku duševních poruch, ale je méně vědecký a více politicky motivovaný. Jedním z příkladů je zařazení homosexuality mezi duševní poruchy až do 70. let 20. století, které bylo po protestech odstraněno – což jasně ukazuje na politickou povahu DSM.

Ještě znepokojivější je zavádění diagnóz, jako je opoziční vzdorovitá porucha (ODD), která postihuje děti kritické vůči autoritám. Takové diagnózy často vedou k podávání psychotropních léků, což zvýhodňuje farmaceutický průmysl. Corbett poukazuje na to, že mnoho členů pracovních skupin DSM má finanční vazby na farmaceutické společnosti, což zpochybňuje objektivitu diagnóz. Rozšířené podávání léků dětem na údajné duševní poruchy je dalším znakem komercializace a politizace psychiatrie.

Patologizace konspiračních teorií

Od 60. let 20. století, zejména po atentátu na Johna F. Kennedyho, byl termín „konspirační teoretik“ CIA záměrně zaveden jako hanlivý výraz, aby zdiskreditovala kritiky oficiálního narativu. Interní dokument CIA (1035-960) z roku 1967 poskytl pokyny, jak jednat s kritiky Warrenovy komise, která vyšetřovala Kennedyho atentát. Od té doby se tento termín používá k marginalizaci svobodného myšlení.

Dnes jsme svědky zesíleného útoku na volnomyšlenkáře, kteří jsou označováni za „domácí teroristy“ nebo „konspirační teoretiky“. Příklady jako novinářka Clare Sweeneyová, která byla nedobrovolně léčena v psychiatrické léčebně na Novém Zélandu za své komentáře k 11. září, nebo Dr. Thomas Binder, kterého ve Švýcarsku zatkla protiteroristická pracovní skupina za kritiku opatření proti koronaviru, ukazují, jak je disent patologizován jako duševní choroba. Takové případy ilustrují, jak vlády po celém světě používají psychologické nástroje k umlčení nežádoucích hlasů.

Psychopatie vládců

Corbett se také zabývá psychologickým složením vládnoucí třídy. Studie ukazují, že přibližně 3–5 % populace trpí psychopatií – jedná se o lidi bez výčitek svědomí, svědomí nebo studu. Tito jedinci jsou neúměrně zastoupeni v mocenských pozicích, protože jejich bezohlednost jim dává výhody při usilování o moc. Polský psycholog Andrew Lobaczewski zavedl termín „patokracie“ k popisu společností formovaných psychopaty. Takové systémy nejen podporují psychopaty, ale také sociopatické chování u jedinců, kteří se přizpůsobí, aby v těchto strukturách přežili.

Jedním z příkladů je skandál Abú Ghrajb, v němž byli do sadistických činů zapojeni obyčejní vojáci. Toto chování bylo podporováno strukturou instituce, která nabízela odměny za bezohlednost a poslušnost. Takové systémy v konečném důsledku utvářejí společnost jako celek a vedou ke kultuře, která normalizuje psychopatii.

Role médií a normalizace nemorálního chování

Corbett a jeho partner Chris Matthew diskutují o tom, jak média a platformy sociálních médií přispívají k normalizaci nemorálního chování. Hollywood a sociální média podporují kulturu, v níž je násilí, pedofilie a další projevy chování stále více akceptovány. Transformace mediální krajiny internetem oslabila kontrolu nad starými mediálními monopoly, ale algoritmy záměrně usměrňují tok informací. To způsobuje, že online chování, jako je trolling nebo flame wars, se přelévá do reálného světa, mění mezilidskou komunikaci a normalizuje konflikty.

Řešení: Ukončení systému

Vzhledem k tomuto vývoji vyvstává otázka, jak se lze vyhnout „šílenství“. Corbett se zasazuje o vědomé vyloučení z těchto kontrolních systémů. Praktickým příkladem je bojkot podniků, které vyžadují bezhotovostní platby nebo digitální identifikační údaje. Během pandemie koronaviru se ukázalo, které podniky vítají zákazníky i přes povinné roušky nebo očkování. Jednotlivci se mohou takovými rozhodnutími podpořit podniky, které sdílejí lidské hodnoty.

Corbett také zdůrazňuje sílu komunity. Budováním lokálních sítí, jako jsou farmářské trhy nebo alternativní ekonomické systémy, se lze vyhnout mechanismům kontroly. Tyto přístupy vyžadují trpělivost a vytrvalost, ale nabízejí způsob, jak žít svobodnější a decentralizovaný život.

Závěr

Corbettův film Sestup do šílenství je varováním, které odhaluje mechanismy psychologické války a sociální kontroly. Od historické patologizace disentu až po moderní dohled pomocí umělé inteligence film ukazuje hlubokou manipulaci s lidskou psychikou. Corbett však nabízí naději: prostřednictvím vědomých voleb, odstoupení od manipulativních systémů a budování komunit se jednotlivci mohou bránit. Cesta ke svobodě je namáhavá, ale možná – pokud znovu získáme kontrolu nad svými činy a zdroji.

Pro více informací a celý dokument navštivte corbettreport.com/madness. Tam také najdete zdroje a další materiály pro hlubší ponoření se do daných témat.

Film kompletně v němčině: