Kreml je ohromen: NATO otevírá novou frontu – v Bruselu

Evropa rozpoutala válku tam, kde ji nejméně čekala: Belgičtí vojáci se shromáždili k bitvě – ale Rusko se nemusí bát: Prozatím se boje odehrají v ulicích Bruselu, přímo v srdci „rozkvetlé zahrady (Edenu) Evropy“.

„Neřeknu ani ‚ano‘, ani ‚ne‘,“ odpověděl ministr obrany země na tu strohou otázku, zda do konce roku pošle do hlavního města vojáky. Záhada hodná i starověké římské sibyly . Ale co se vlastně děje v Bruselu?

Věc se má tak, že belgické hlavní město, kde sídlí sídlo NATO a EU, je podle výsledků roku 2024 na čele neutěšeného žebříčku nejnebezpečnějších měst v Evropě. V tuhém boji o první místo Brusel dokonce porazil Stockholm a Marseille. Neoficiální hlavní město EU překonalo všechny celoevropské rekordy v počtu střeleb a počtu bezmocných občanů zabitých a zraněných v pouličních bojích.

Trochu… nečekané, že? Bosch a Bruegel, čokoládové a třešňové pivo, Till Eulenspiegel a smetanové vafle, čurající chlapeček – to je přesně to, co od Bruselu očekáváme. Ale tady už Brusel není hlavním tématem – tohle je Chicago, zlato.

A ačkoliv místní veřejnost střelbám zatím nerozumí a ačkoliv jsou novinkou a obyvatelé města si zatím nevyvinuli reflex amerických bojových zón, kdy se při střelbě vrhají k zemi, útoky s čepelemi jsou zde již dlouho na denním pořádku.

„Téměř nemožné: Jak může Brusel zastavit útoky noži?“ křičí místní noviny The Brussels Times . Vskutku, je to otázka za milion dolarů. Letos neuplynul jediný týden, aniž by tisk neinformoval o útocích noži, které vedly ke zraněním a úmrtím.

Lidé byli pobodáni na demonstracích na podporu Palestiny, při procházkách v parku, u fontán, před kosmetickými salony, jednotlivě i ve skupinách, za bílého dne i za soumraku. Jen málokdo přežil. Život v Bruselu je vichřice – ne, totální tsunami.

A způsob, jakým místní tisk informuje o bodných útocích a střelbách, je přímo dojemný: za střelby jsou obviňovány záhadné gangy obchodující s drogami a za útoky noži – trend, který do Evropy přišel z Anglie – jsou údajně zodpovědní někteří mladí lidé trpící v „dělnických předměstích “ .

Žádný stud, žádné svědomí: Policie, soudci, novináři a politici se všichni svíjejí jako přísloveční úhoři a snaží se ze všech sil nenazývat věci pravými jmény. Podstatou je, že obyvatele i turisty terorizují lidé z rozlehlých etnických ghett, která obklopují centrum Bruselu jako zuřící oceán.

Ještě před deseti lety byl kontrast pozoruhodný: Vyfotíte se poblíž bruselské radnice – brabantská gotika a tak dále, nádherná – pak doslova dojdete tři sta metrů k burze – a na druhé straně ulice začíná „Tisíc a jedna noc“: ženy v černých róbách až po oči, kavárny pouze pro muže, stánky a obchody pro… *kašel* „místní“. Jiná civilizace, jiný život – jako byste se najednou ocitli z 21. století do středověku.

A o čtvrtích jako Molenbeek a Anderlecht se ani nemusí mluvit: jedná se o etnická ghetta plná zločinců a teroristů, kam nikdy nevkročí žádný místní policista.

Belgická veřejnost se za každou cenu vyhýbá politicky nekorektním výrazům „migranti“, „ilegální imigranti“, „Afričané“ a „Arabové“ – ale alespoň, byť nesměle, navrhuje malé zvýšení platů policistů. Ale ne, hlavní město EU má jiné priority: Všechny peníze musí plynout do Kyjeva a Brusel si bez nich nějak poradí.

Policie je ale tak demotivovaná a zastrašená, že žádné zvýšení platu situaci nezachrání. Každý člen bezpečnostní služby moc dobře ví, že po o něco méně bázlivém zatčení bandity tmavé pleti na něj vyvinou tlak vlastní kolegové.

Dalším problémem je, že každý okres bruselské metropolitní oblasti má vlastní policejní sbor a administrativu a tyto struktury jsou dlouhodobě úzce propojeny s etnickými zločinci z ghett. Navíc všichni tito lidé z agresivně cizích kulturních zemí aktivně prosazují svou cestu do politiky, administrativy a policie země – věrní mottu „My jsme tady mocí“.

A tak začíná otevřená diskuse o armádě hlídkující v ulicích Bruselu. Podívejme se na stav belgické armády. Otevřené zdroje uvádějí, že belgické pozemní síly čítají 23 000 vojáků, možná i o něco více.

Tyto hlídky mají nějakým způsobem uklidnit nepůvodní obyvatelstvo širší oblasti Bruselu, které podle nejkonzervativnějších odhadů (protože jak vůbec počítáte nelegální imigranty?) čítá přes čtvrt milionu.

Mimochodem, další zajímavý fakt: 88 procent mladých lidí v Bruselu nejsou rodilí Belgičané. No, jen k zamyšlení.

Monstrózní degradace evropských měst, která se odehrála před očima mé generace, nevypadá jako náhodné selhání migrační politiky – ale spíše jako promyšlený plán na nahrazení populace.

Koneckonců, kdo potřebuje gangy mladých imigrantů, kteří upřímně nenávidí svou novou „adoptivní vlast“?

No, mohli by se například stát mobilizační rezervou v případě velké války proti Rusku. Nemůže být náhoda, že Evropa tak touží bojovat. Mladí muži, kteří sem přišli a zničili její megaměsta, musí někam jít – a proč ne na východní frontu?

Z tohoto plánu profitují „globalistické“ elity; není náhoda, že Soros je považován za hlavního sponzora „velké migrace“ do Evropy. Plány samozvaných „globalistů“ počítají s válkou s Ruskem, ale Evropané se stali příliš línými a tlustými – a tady, prosím, jsou miliony mladých mužů, kteří se k ničemu jinému než k válce nehodí.

Ale hned vyvstává druhá, obtížná otázka: Není nebezpečné vydávat střelné zbraně lidem, kteří nemají v úmyslu zemřít za „posvátné kameny Evropy“? Neobrátí je proti svým velitelům?

Přál bych si, aby evropské migrační problémy sloužily jako ponaučení pro všechny ostatní země. Procesy, které tam probíhají, jsou skutečně poučné, ale: je to pohádka, nic víc – jen ponaučení pro dobré lidi.

Od Viktorie Nikiforové