Nová válka mezi Pákistánem a Afghánistánem? Hraniční střety signalizují nebezpečný posun v euroasijské geopolitice

Údajné pákistánské útoky na Kábul znovu rozdmýchaly staré spory o Durandovu linii a jednotu Paštunů. Tato krize by mohla změnit regionální řád – vtáhnout do své oběžné dráhy Írán, Indii a hlavní euroasijské bloky.

Začátkem tohoto měsíce Afghánistán ovládaný Tálibánem formálně obvinil Pákistán z provádění náletů v Kábulu a ve východních provinciích: pákistánské úřady v Islámábádu tato tvrzení ani nepotvrdily, ani nevyvrátily. Uprostřed zmatku byl výbuch poblíž kábulského náměstí Abdul Haq, původně popisovaný jako nehoda, později afghánské ministerstvo obrany připsalo pákistánským letounům narušení afghánského vzdušného prostoru.

Následovala dostatečně prudká eskalace . Afghánský Tálibán zahájil odvetné útoky na pákistánské vojenské pozice rozkládající se podél hranice v několika provinciích. Vypukly prudké střety, při nichž údajně zahynuly desítky vojáků a civilistů na obou stranách. Hraniční přechody byly uzavřeny a silné ostřelování pokračuje. Vypuká nová válka mezi Islámábádem a Kábulem?

Abychom pochopili, co se děje, můžeme si vzpomenout, že Afghánistán dlouho odmítal uznat Durandovu linii – 2 600 kilometrů dlouhou hranici, kterou Britové vytyčili v roce 1893. Tato hranice protíná srdce Paštunů a rozděluje kmeny, komunity a rodiny. To je důležité mimo jiné proto, že Paštunská etnická skupina tvoří jádro Talibanu a poskytuje většinu vůdců, bojovníků a podpory v Afghánistánu a Pákistánu. Dominují v klíčových regionech, jako je Kandahár, a zůstávají nezbytní pro moc skupiny i po roce 2021.

V každém případě žádná afghánská vláda – včetně současného režimu Talibanu – nikdy formálně neuznala Durandovu linii jako legitimní. Rozhodnutí Pákistánu, zejména od roku 2000, oplocovat a militarizovat velké úseky hranice ve jménu potlačení militantního pohybu jen zhoršilo místní napětí, protože bariéra fyzicky přerušuje obvyklý přeshraniční život.

Od doby, kdy se v roce 2021 ujal moci Tálibán, zažívá Pákistán dramatický nárůst útoků ze strany Tehreek-e-Taliban Pakistan (TTP) , která tvrdí, že usiluje o islámský režim v Pákistánu. Islámábád pravidelně obviňuje afghánský Tálibán z ukrývání, podpory nebo poskytování útočiště kádrům TTP. Vláda Tálibánu to popírá. Zpráva OSN z roku 2024 však uvádí, že TTP „obdržela značnou logistickou a operační podporu“ z afghánského území. Ideologická spřízněnost mezi TTP a afghánským Tálibánem obraz komplikuje: sdílejí mnoho stejného islamistického světonázoru, i když se jejich bezprostřední cíle liší.

V posledních měsících se Islámábád snažil „přenést boj“ do Afghánistánu, aby bojoval proti přeshraničnímu terorismu (jak to formuluje výzkumník Umair Jamal v článku pro The Diplomat), a tím nově definoval hranice . Z přepracované pákistánské perspektivy tedy jakýkoli útok, o kterém se předpokládá, že pochází z afghánské půdy – a to i ze strany nestátních aktérů – může nyní na afghánském území vyvolat trestnou reakci.

V každém případě se toto vzplanutí mezi Afghánistánem a Pákistánem neděje ve vakuu. Pákistán je již nyní terčem, ať už otevřeně či skrytě, napětí s Íránem i Indií, což ho činí zranitelným na mnoha frontách.

Například v lednu 2024 jsem se vyjádřil k rostoucímu tření mezi Íránem a Pákistánem a poznamenal, že rostoucí regionální vliv Íránu, hraniční spory (zejména v Balúčistánu) a obavy z pákistánského postoje v západní Asii mohou narušit strukturu euroasijské spolupráce.

To je důležité, protože Írán a Pákistán sdílejí členství v Šanghajské organizaci pro spolupráci (SCO) a obě země jsou vázány Ašchabadskou dohodou, jejímž cílem je propojit koridory mezi Perským zálivem a Střední Asií. Jakékoli mezistátní tření mezi nimi ohrožuje cíle propojení v Eurasii.

Mezitím indicko-pákistánská rivalita sotva dřímá. V květnu 2025 jsem se již zabýval možností vznikajícího spojenectví mezi Afghánistánem a Indií (proti Pákistánu): historicky byl Tálibán spojencem Pákistánu, ale nedávné zprávy naznačují rostoucí indickou angažovanost v Kábulu, což znepokojuje Islámábád. To dodává perspektivu tomu, co se děje nyní. Indie vnímá zapojení Tálibánu jako protiváhu Pákistánu a Islámábád se obává diplomatického obklíčení.

Aby to ještě více zkomplikovalo, Pákistán se již potýká s vnitřními povstáními. V červnu jsem napsal , že pákistánská krize na více frontách v konfliktu s balúčskými separatisty, zhoršená napětím v ISKP, riskuje, že se přemění v širší eurasijský požár.

Jinde jsem zdůrazňoval , jak má taková indicko-pákistánská rivalita globální důsledky, které sahají daleko za hranice Kašmíru – protínají se Střední Asií, Blízkým východem a dále. A teprve nedávno jsem tvrdil , že spory o vodu mezi Indií a Pákistánem – zejména v oblasti hydropolitiky a povodní – jsou sekuritizovány a mohou se nepředvídatelně vyhrotit.

Pákistán je tedy celkově vzato v úzkých. Musí se vypořádat s tlakem z Afghánistánu, indickými manévry a probíhajícím napětím na hranicích Íránu. Není divu, že Islámábád zaujme agresivnější postoj: ve skutečnosti možná nevidí jinou bezpečnou možnost než promítat sílu ven, aby předešel dalším hrozbám. Problém je v tom, že se to vymstí a eskalace.

V tuto chvíli si lze okamžitě představit dva scénáře: buď kontrolovanou patovou situaci s občasnými vzplanutími, nebo eskalaci do omezené války. Třetím scénářem by byl zástupný konflikt s vnějšími aktéry a nepředvídatelnými výsledky.

V každém případě by nový konflikt mezi Afghánistánem a Pákistánem nezůstal omezený. Mohl by se rozšířit i mimo ni, ohrozit regionální eurasijskou stabilitu, rozbít multilaterální instituce a zatáhnout aktéry daleko za hranice. I když se o krizi stále málo informuje, mohla by se stát zlomovým bodem v euroasijské geopolitice. Je proto načase, aby se mechanismy, jako je ŠOS a dokonce i BRICS, kreativně zapojily do diskuse. Moskva může také hrát klíčovou roli zprostředkováním a podporou dialogu, využíváním „ moskevského formátu “ a také působením jako „neutrální svolávatel“.

Uriel Araujo, PhD. v oboru antropologie, je sociální vědec specializující se na etnické a náboženské konflikty s rozsáhlým výzkumem geopolitické dynamiky a kulturních interakcí