Jak jsem se stal podezřelým z podpory terorismu

Začalo to asi před půl rokem nevinným telefonátem z … ční banky. „Mohl byste se zastavit k nám na pobočku podepsat nějaké papíry, aby jste mohl lépe využívat svůj účet?“

Jsem ve střehu z slov typu „lépe, chytřeji, udržitelně, zdravěji, pomůžeme..“, a také proto  poslední tři roky úspěšně odolávám snaze bankovních poradkyň vnutit mi krom standardních produktů i přihlašování do internetového bankovnictví místo zastaralého SMS klíče, sledovací mobilní aplikaci a bankovní identitou.

Jako zastánce práva být off-line a ponechání možnosti platiti v hotovosti, odmítám bankovní identitu, neboť ji považuji za uhelný kámen čínského modelu digitální totality sociálního kreditu, platformu pro digitální scooring jednotlivců. Pokud to jde, platím hotově. Měním spotřebitelské návyky, nechodím do obchoďáků, kde zavedli zákaznické karty pro nákupy za normální ceny.

Mimochodem tak začínal sociální kredit v Číně (Xinjiang). Pro „důvěryhodné“ komouše sleva, pro zlé vyšší cena. Zcela dobrovolný systém se Číňanům líbil, přinášel výhody, jakmile však nabobtnal, bylo už pozdě se z jeho drakonických omezení vymanit (i díky němu zmizeli dříve hojní asijští turisti z Evropy).

Podařilo se mi zbavit googlovského Androidu v mobilu (německý Volla phone). Omezil jsem Linuxem Windows a šmírující komerční antiviry v počítači. Nemám rád, když moje data kromě státu sleduje (čemuž nejde na úrovni providerů zabránit) i kdejaký zvědavý korporát, který je rád přeprodává komukoliv, kdo si za ně zaplatí. Nikdy jsem neplatil televizní poplatky neboť tvorbu TV nesleduji. Jsem hrdým vlastníkem tří datových schránek, které mi soudruzi bez mého souhlasu zřídili na sílu, tedy zákonem, jenž prosadili politici které jsem nevolil a do kterých jsem se s půl milionem dalších Čechů doposud záměrně nepřihlásil. I přes strašení, dle zákona, není do takto zřízených DS možné doručovat jiné zprávy než ty, za jejímž účelem byla subjektu DS zřízena (tedy u DS pro PO nemožno doručit typické zprávy od úřadů pro FO). Věřím, že mám právo svobodně rozvíjet soukromé vlastnictví, rozhodovat o svém zdraví, žít a komunikovat off-line i platit hotovostí s tradičním stykem s lidmi. Toť pro úvod dotčeným rejpalům, platícím prstenem, čipem či obličejem. Volající úřednice, zvoucí ke schůzce, je neodbytná. SMS klíče se to prý netýká, jde pouze o změnu všeobecných obchodních podmínek a musí se dostavit i manželka. Bude to výhodné. Dobrá. Vybíráme jedno z mála volnějších odpolední v našem prací přecpaném životě a navštěvujeme banku.

Jako správný zemědělec, unavený z fyzické práce na statku, usedám do proskleného boxu v bance. Zase nové tváře. Jsem zde klientem již přes 20 let a vidím tu obrovskou fluktuaci v bance, která přestože každý rok dosahuje obrovských obratů i zisků ze zahypotékovaných rodin, nedokáže v krátkodobém horizontu udržet své, jak je honosně nazývá, bankéře. Které zde pravděpodobně, stejně jako své klienty, solidně ojebává na penězích i volném čase. Dobře živené žoviální úřednice s nepříjemně vtíravými rodinnými dotazy odvádí pozornost od banky k mojí rodině a diví se manželce, že máme spolu sdílený účet. „Paní! Je dnes normální mít oddělené účty. Většina lidí to tak má.“

Když si žena odmítá založit druhý, byť z pohnutky co kdyby se s manželem něco stalo, přichází pochvala bonity a absence hypotéky. „To se dnes už tak nevidí, mladí a bez hypotéky.“ Pochlebuje úřednice. Následující možnost investovat výhodně s ..ční bankou, odmítáme. Hovor se stává méně a méně snesitelným i přes stále více familiární přístup v komunikaci školené úřednice, která je jako dávný přítel ztělesněním laskavosti. Konečně přichází dokumenty se slibovanou změnou smlouvy k běžnému účtu. Nemění se prý nic důležitého, přihlášení skrze SMS klíč mi zůstane, bankovní identitu mít nebudu (tolik let odolávám), žádné skryté poplatky atd. Fyzicky unaven z pracovního dne venku, držím se hloupé zásady ze starých dobrých let, že velké instituce si nemohou dovolit na svých klientech učinit podvod, dokument si pouze zběžně pročtu a smlouvu z důvodu drobných výhod na digitálním tabletu naivně podepisuji. Však u banky jsem dvacet let, je to solidní instituce.

Žena je však od přírody pečlivější a druhou smlouvu přichystanou pro ni dočte až do konce. 2min, 5min.. Ejhle! Hluboko v textu na sedmé straně zjišťujeme, že jsem podepsal zřízení bankovní identity, které jsem se řadu let úspěšně bránil. Bankovní identita = základní kámen pro čínský model sociálního kreditu propojující státní a soukromý sledovací systém různých registrů se svými výhodami i skrytými tresty. Žoviálnost i familiární chování bankéřky mizí když je upozorněna na lež, podstrčená smlouva je podepsána a podpis na tabletu prý zpět již vzít nelze. Tvrzení přivolaného vedoucího úřednice, že identita protože bude v systému vypnutá, tudíž neexistuje, je drzou výmluvou pro hlupáky. Odcházíme naštvaní a chceme zrušit účet. V týdnu nám prý zavolá někdo z centrály.

Po několika dnech přichází slíbený telefonát, po kterém mi dochází, že nikoho nezajímá můj nesouhlas s podstrčeným podpisem bankovní identity. Ani to, že jsem u banky přes dvacet let, ani že na společném účtu za měsíc proteče bance přes 100 tis korun. Atraktivním klientem pro banku bych byl tehdy, pokud bych u ní měl půjčeno 5, 10, 15, 20 milionů dluhu a třicet let jim platil lichvu za kterou by bankéře před pár sty lety značili na čele pro výstrahu ostatním horkým železem. Anebo kdybych se svými úsporami sám neinvestoval a nechal je hrát si. A vydělávat mými penězi v různých jejich kapitálových pákách na pro klienty mizerně úročených dlouhodobých vkladech či fondech. Jinak banku jako klient nezajímám.

Pátrám tedy po jiném účtu, bez bankovní identity, neboť vím, že mocní si vždy nechávají zadní vrátka, kudy je možno ze systému určeného pro jejich lidi utéct. Nejprve s hrůzou zjišťuji, že 95% bank vyžaduje zřízení bankovní identity a že jsem byl vlastně takovým old schoolovým Posledním Mohykánem. Některé banky požadují i používání 24/7 sledovací aplikace v mobilu k přihlašování do bankovnictví. Podle dat z této aplikace pak posuzují (princip totožný s Čínou) zájemce o hypotéku, kdy hodnotí jaký má člověk mobil, v jak drahé čtvrti se pravidelně pohybuje, kde a co nakupuje, jaké má ostatní příjmy, jestli porušuje dopravní předpisy – tedy především jaká je jeho důvěryhodnost. Pouze dvě banky na trhu nevyžadují zřízení identity. Podmínkou pro otevření účtu je však vklad 1 milion korun a transakce, přesně jak jsem čekal. Zadní vrátka pro nejbohatší jsou tiše otevřena, avšak pro Vohnouta ze střední třídy se hlasitě zabouchnula.

Podezření z terorismu

Jako Vohnout tedy akceptuji utažení šroubů a skrze práci odkládám zrušení účtu na podzim. Jako trest přichází další telefonát z …ční banky. Tentokrát po mě banka na jiném kontě, účtu neziskového spolku, chce doložit, odkud pochází největší část jeho marginálních příjmů, které nevidí v bankovnictví. Co jim je sakra do toho? Účet s odkazem na šikanu ruším. Čas plyne. Po několika týdnech jako zemědělec musím koupit kus pole. Po rodině dáváme dohromady narychlo milion cash a tento se snažím v hotovosti vložit na pokladně na svůj účet. Hotovost pokladní odmítá. Cože? „Bez účetního prokázání původu peněz, může za den učinit vklad pouze 350 tis…“

Co to kur** je? Banka nechce peníze? Tři dny tedy chodím na přepážku a vkládám peníze na svůj účet. Konečně, po třech dnech je částka nachystána pro převod. Po třech dnech však zjistím, že částku 1 mil korun nemohu z internetového bankovnictví převést na jiný účet, neboť si nemůžu zvýšit limit pro převod z internetového bankovnictví, neboť nemám, jak jinak, v mobilu nainstalovanou mobilní sledovací aplikací …ční banky. Do prdele! Běžím do banky, v proskleném boxu se diví proč nechci jejich aplikaci do telefonu (chápu to, když všichni běží na googlovském Androidu) a odmítají částku odeslat i po předložení OP. Jdu zpět na pokladnu vybrat pracně vložené peníze. Jsem opět odmítnut, že výběr větší částky hotovosti musím předem nahlásit. Přestože má banka v trezoru fyzicky desítky milionů, legislativa brojící proti hotovosti to neumožňuje. Manažer pobočky mi sděluje, že ve vyspělých západních zemích (např. Španělsko) je prý běžně, za neohlášený výběr větší částky hotovosti z vlastního účtu bankou udělit pokutu, popř. zahájit vyšetřování ze strany Finančního úřadu. Ohlašuji se tedy, že budu zítra z vlastního účtu, vybírat vlastní peníze. Zítra. Úřednice i novopečený „bankéř“ blahosklonně pokyvují hlavou. Druhý den je mi hotovost vyplacena. Na pokladně mě i moje patálie už pokladní zná a šeptem mi radí, abych s hotovostí šel do banky naproti na ulici, tam prý 1mil korun cash ještě bez obstrukcí vezmou a prý je i v klidu pošlu přímo na druhý účet jen pomocí vyplnění papírové žádosti o převod. A taky jo. Bez udání původu peněz v podobě výdajových pokladních dokladů, výpisů z účtů atd. je transakce vyřešena. Jak dlouho však ještě tato banka odolá spečenci moci Velkého Bratra v podobě legislativy EU a politiky majitelů bankovních koncernů?

Uplynul měsíc a opět zvoní telefon. „Dobrý den, ..ční banka, potřebujeme doložit, komu jste v květnu a červnu posílal dvě platby a co jste si kupoval! Jednu jste v poznámce označil jako karim.“ Dozvídám se, že podle zákona č. 253/2008 Sb. nejsem pod dohledem, ale pod zesíleným dohledem, z důvodu rizika legalizace výnosů z trestné činnosti nebo FINANCOVÁNÍ TERORISMU na základě výše uvedené poznámky k platbě. Z odvěkého principu bankovního tajemství odmítám cizímu člověku na telefonu sdělit, kdo nebo co je onen karim, kterému jsem poslal 1200 Kč. Neboť banka musí vidět účet příjemce. Bankovní úřednice přechází ze zastrašovacího módu na přátelský a snaží se hovor zlehčit, když popisuje, že tyto hovory se dějí více lidem ve městě na základě zákona plynoucího z nařízení EU a že prý musela volat i paní, která do poznámky k platbě uvedla „salam“. Odmítám tedy do telefonu bez písemného kontaktu sdělit požadovanou informaci, neboť ji považuji za absurdní.

V dalších dnech obdržím dopis s písemnou žádostí a výhružkou předání, podezřelé platby Finančnímu analytickému úřadu, který nejenže informaci pod udělením opakované pokuty na mě vynutí, ale jako přídavek pravděpodobně dostanu i zakleknutí ze strany Finančního úřadu na živnost. Informaci odmítám skrze formální právní chyby dopisu podat, neboť dotyčný úředník v žádosti o informace uvedl paragraf zákona, avšak již ne písmeno odstavce, na jehož základě je oprávněn tuto informaci vyžadovat. Toto písmeno již vyhrožující úředník nebyl schopen doložit a zastrašování končí. Je paradoxem doby, že AI Velkého Bratra jenž v zostřeném dohledu sleduje můj účet vyhodnotil jako bezpečnostní riziko – poznámku „karim“ pro platbu za karimatku na cvičení na jógy.

Přišel výpis z fondu penzijního připojištění. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že téměř rok mi i přes mé pravidelné platby nechodí státní příspěvek. Důvodem bylo, že jsem neměl podepsaný jakýsi nový Dodatek, který ve Vyjebance, tedy na rozdíl od poznámek k platbám na mém účtu, nikdo z bankéřů nesledoval. Uplynuly tři týdny od okamžiku, kdy mě vyjebanka obvinila z podezření financování terorismu, než se ozvala. Ne však v otázce vlastního pochybení, ale s dalším útokem. Tentokrát na manželku, která odmítla podepsat bankovní identitu. V případě karty vedené na její jméno, došlo dle operátora na lince k útoku na bankovní konto, které se skrze její přihlašovací údaje na kartě v USA prý kdosi pokusil vykrást. Karta byla zrušena. Opětovné vydání karty je podmíněno zřízením – bankovní identity, jinak žádná karta k účtu.

Co bylo dávno dobré, dnes již neplatí. Je třeba si zvykat na nový normál a měnit své osvědčené zvyklosti. Účty a další produkty u banky jsem zrušil či převedl jinam. Jako potvrzení mého předpokladu o nezájmu o klienta nezaháčkovaného hypotékou, mi nikdo z banky nezavolal a nesnažil se byť jen zeptat na důvod odchodu po tom, co jiná banka zahájila převod trvalých příkazů k nim. Jak aktivní by v takovém okamžiku byl můj stávající operátor či poskytovatel energií. Banka nikoliv. Nezájmu se nedivím, vždyť za prvé většina bank v důsledku patří několika málo rodinám, za druhé banky nyní mají k dispozici nové stovky tisíc kusů ukrajinského řeziva, lačnícího po lichevních bankovních produktech na koupi bytů či spotřební úvěry. O stavu konkurence k níž jsem přešel si iluze nedělám. Jestli byl případ kupované karimatky předán speciálnímu policejnímu útvaru a jak dlouho mě ještě banka, stát a další instituce budu sledovat, v zostřeném režimu lustrovat každou moji odchozí i příchozí platbu, zboží které kupuji či prodávám, měřit emisní stopu mé útraty, nahlížet na účty rodiny i přátel a především vést mě jako rizikovou osobu – nevím. Vím však, že důvodem je moje přání zůstat off-line a platit v hotovosti.

Proto přátelé, nenechme se zastrašit. Utvářejme svým obchodním chováním trh. Vždyť nakonec ještě i ušetříme. Vy, kteří podnikáte, volte peněženkou a držte se hesla „Karty nebereme“. Ostatní kdo chcete volnost, vyberte si na začátku měsíce větší obnos a plaťte ze zásady v hotovosti. Vyhýbejte se na sílu zřízeným datovým schránkám. Pomozte starším nepodlehnout manipulaci spojenou s tlakem přesunout důchody z přepážky pošt na kreditní karty a snížit objem hotovosti v oběhu. Kdo můžete něco nabídnout, podporujte barter a také politiky bojující za ústavní právo platit cash, být off-line a nežít v zcela zdigitalizovaném prostředí plného digitálního ticha. Nebojme se hojnějšího využívání hotovosti a také se nebojme měnit své stereotypy, neboť co bylo dříve dobré, dnes již neplatí. Výše uvedená bankovní šikana je totiž pouze začátek přicházející dystopie. Čína, jejich vzor.

D-FENS