Digitální identifikace se v mnoha zemích zavádí současně. Nebyla to dříve konspirace?

V uplynulých třech měsících vlády od Švýcarska po Papuu-Novou Guineu zrychlily zavádění digitální identifikace. Detaily se v jednotlivých zemích mírně liší, ale poselství a posloupnost jsou nápadně podobné.

Zpočátku se zdálo, že každá země jedná nezávisle na sobě, ale samotná dynamika a načasování vyvolávají hlubší otázky o globální koordinaci.

Rámce pro digitální identifikaci existují v zákulisí již léta a dodavatelé se podle těchto plánů řídili. Výsledkem je rozsáhlé zavádění choreograficky organizované shora, i když politici v každé zemi tvrdí opak.

To, co bylo kdysi zavrhováno jako okrajová konspirační teorie, se nám odhaluje přímo před očima.

Náhoda nebo choreografie?

Švýcarsko schválilo státní elektronický průkaz totožnosti v referendu 28. září 2025, čímž zrušilo hlasování proti jeho zavedení z roku 2021.

Evropská unie bude od tohoto měsíce zaznamenávat biometrické údaje cestujících ze zemí mimo EU prostřednictvím svého nového systému vstup/výstup.

Vietnam bude používat svoji platformu VNeID, vybavenou ověřením obličeje, pro všechny domácí letecké cesty. Kostarika spustila v září mobilní národní průkaz totožnosti.

Vláda Papuy-Nové Guiney podpořila politiku, která spojuje přístup k sociálním médiím se ServisPass-em, což je její nový národní průkaz totožnosti.

Británie odůvodňuje zavedení digitálního průkazu totožnosti jménem kontroly pracovních povolení, což podnítilo petice a protesty. Laos právě nařídil svým úřadům, aby integrovali jeho nový národní průkaz totožnosti.

Mexiko dokončilo biometrickou revizi CURP (jedinečné národní identifikační číslo) připravenou na rok 2026. Etiopská verze s názvem Fayda se rozšiřuje na celostátní úrovni. A Zambie začíná jednání o zakázkách a spolupráci s cílem vybudovat si vlastní systém.

V každé z těchto zemí si lidé myslí, že jde o specifický požadavek jejich vlády.

Ale aby tolik zemí, které pokrývají všechny kouty světa, přijalo tuto technologii během několika měsíců? V tomto případě jde o společný cíl a zároveň o nepříjemné uvědomění si, že se to plánovalo již léta.

Poznámka redakce: I na Slovensku byl zaveden digitální občanský a řidičský průkaz již začátkem letošního roku, ale nainstalovalo si jich jen pár desítek tisíc lidí, což je méně než 1% populace. Takže velký úspěch u nás zatím nemají.

Příručka digitální identifikace byla napsána před lety

Zatímco spekulace o digitální identifikaci byly označovány za konspirace, Světové ekonomické fórum ( WEF ) publikovalo rámce a koncepty cestovních dokladů.

Publikace Identita v digitálním světě (2018), Plán pro digitální identitu (2016) a Digitální identita známého cestovatele (2020) načrtly modely řízení, technické specifikace a prosadily přeshraniční způsoby použití.

Průmyslová odvětví s tím byla seznámena a díky tomu se harmonizovala. Takže v době, kdy národní politiky států otevřely dveře, práce na designu už byla hotová.

Veřejnost se snaží bránit

Lidé mají tendenci přijímat nové technologie, i když neochotně, když řeší viditelný problém nebo potenciální hrozbu, jak to bylo vidět v případě pandemie Covid-19.

Rozdíl je však v tom, že rizika digitální identifikace jsou nejasná a její rozsah je nebezpečně široký. Tentokrát se zdá, že široká veřejnost si více uvědomuje, co se skutečně děje:

1. Rozšíření funkcí

Použití je prozatím omezeno na přechod hranic nebo zaměstnanost, ale nenápadně se rozšiřuje do bankovnictví, sociálního zabezpečení, zdravotnictví, vzdělávání, registrace SIM karet, dopravy a dalších oblastí.

Jakmile bude existovat jednotný autoritativní doklad totožnosti, každý úřad k němu bude chtít mít přístup.

2. Biometrie jako pojivo

Údaje o obličeji a otiskech prstů činí systémy odolnými a atraktivními pro jiné případy použití. Heslo můžete změnit; biometrii změnit nemůžete.

3. Riziko přístupu

Když služby závisí na jediném prvku, zvyšuje se počet omylů a vyloučení.

Lidé, kterým chybí konkrétní dokumenty, ztratí přístup k práci, platbám, dávkám a státní podpoře – proto musí dodržovat pravidla.

4. Svoboda projevu a sdružování

Plán Papuy-Nové Guiney propojit sociální média s národními identifikačními doklady je jasným příkladem toho, jak mohou systémy identity překročit rámec svého původního určení a monitorovat soukromé interakce lidí.

Rychlý přehled zemí: Kdo už má digitální průkaz totožnosti?

Zde je neúplný seznam nejnovějších změn a způsobu použití digitální identifikace:

EU: Biometrické hraniční kontroly začínají tento měsíc a rozšíří se v roce 2026. Oddělené od peněženky EU, ale s rozsáhlou databází identity tváří a otisků prstů pro ty, kteří chtějí cestovat.

Velká Británie: Navrhuje se digitální identifikační doklad pro kontroly pracovního povolení, slibují se i možnosti bez chytrého telefonu.

Švýcarsko: Státní elektronický průkaz totožnosti schválený v referendu (50,4% za), čímž se změnilo první hlasování z roku 2021.

Papua Nová Guinea: Pravidla poskytují přístup různým platformám k národnímu průkazu totožnosti.

Vietnam: Od 1. prosince tohoto roku bude pro vnitrostátní lety vyžadováno ověření totožnosti VNeID a obličeje.

Kostarika: Mobilní ID již bylo spuštěno a získalo právní sílu ve všech službách.

Laos: Spuštění národního digitálního průkazu totožnosti s nařízeními o integraci napříč všemi státními úřady.

Mexiko: Biometrická reforma CURP probíhá, celostátní implementace se očekává počátkem roku 2026.

Etiopie: Systém Fayda se rozšiřuje směrem k masovému pokrytí a propojení s osobními financemi.

Zambie: Včasné zakázky a spolupráce s Etiopií na vytvoření vlastního systému.

Ostatní: indický Aadhaar, nigerijský NIN, keňský Maisha Namba již byly zavedeny.

Dá se digitální identifikace zavést zodpovědně?

Je zřejmé, co se zde ve skutečnosti děje. Tvůrci politik však musí být schopni odpovědět na jednoduché otázky občanů.

Kdo kontroluje rozšiřování rozsahu používání digitální identifikace, protože stále více úřadů a různých organizací chce přístup? Jak si to mohou občané ověřit?

„Dobrovolná“ použití totiž zvyknou časem vyblednout a změnit se na povinná.

Jsou k dispozici možnosti odhlášení a jsou praktické nebo jen teoretické? Kdo kontroluje údaje? Jak v bezpečí jsou uloženy a kdo si je ve skutečnosti prohlíží?

Teoreticky existuje zodpovědný způsob použití digitální identifikace, i když pro současné potřeby společnosti není potřebný. Máme pasy, občanské průkazy a rodná čísla.

Odpovědné využití digitální identifikace by vyžadovalo:

• Jasné zákony o účelu s přesně stanoveným využitím zakotveným v zákoně a pro jakékoli rozšíření musí být nutné hlasování v parlamentu.
• Nezávislý dohled s technickými a právními audity zveřejněnými v plném rozsahu s pravomocí zastavit nasazení technologie, pokud překročí stanovené hranice.
• Minimalizace získaných údajů bez shromažďování biometrických údajů, pokud nebyly vyčerpány alternativy s vysokou mírou spolehlivosti.
• Úplné oddělení databází.
• Funkční alternativy umožňující přístup k základním službám bez chytrého telefonu nebo jediného identifikačního tokenu.
• Smysluplná možnost rychlé nápravy chyb, kompenzace za způsobené škody nebo překročení pravomocí a přísné sankce za zneužití.

Závěrečná myšlenka

Říkají nám, že digitální identifikace může zjednodušit život nebo vyřešit „problémy“, o kterých nám vlády tvrdí, že se nedají vyřešit jiným způsobem. Nakonec však centralizují moc způsobem, který se po zavedení nedá zvrátit.

Nedávná vlna zemí, které schválily nebo zavádějí tuto technologii, nám ukazuje, jak rychle se může strategie promítnout do reálného života, když se předtím léta připravovala v zákulisí, zatímco každému, kdo na to upozorňoval, bylo mluveno, aby si složil alobalovou čepici.

Dokáží demokracie zdůvodnit rozsah, omezit rizika a udržet systém zodpovědný vůči veřejnosti – nebo je to všechno marné?

Autor: G. Caldera, Zdroj: expose-news.com