David Dvořák: K cíli z druhé strany
O sklenici naplněné do poloviny optimista řekne, že je zpola plná, pesimista pak, že je zpola prázdná. ve skutečnosti je faktem, že je naplněná do poloviny. Jeden popis vyvolává pozitivní emoce, druhý negativní. Tak to je a nic s tím nenaděláme, protože lidi jsou jací jsou a jiní k dispozici nejsou.
Každá nehoda má vícero příčin, v podstatě to nikdy není tak, že karambol má pouze jednu příčinu. Platí to o námořních nehodách, automobilových a také v případě volebních neúspěchů. Označit za příčinu volebního neúspěchu jen spiknutí mocných je na stejné úrovni, jako přiznání, že v době sucha nezajistil déšť kvalitní obchodník s deštěm, protože se nesprávně modlil.
Jen pro názornost – teoreticky připusťme, že se našel někdo, kdo si dal práci a ručně sečetl všechny volební protokoly a … a přišel s tvrzením, že skutečně došlo k volebnímu podvodu při sčítání hlasů, kdy protokoly volebních komisí jsou sice v pořádku, ale pár jich bylo chybně sečteno „po sloupcích“. Co by se asi tak dělo? … no, napřed by byl patřičně onálepkován jako dezolát placený Putinem, pak by následovala diskuze, že teda jako přepočítat jo a najít, kdo a kde udělal chybu a zda úmyslně nebo neúmyslně a … a mezitím by uplynul rok. Po roce bychom určitě uslyšeli, že škody napáchané zpětným zrušením voleb by byly větší než si dovedeme představit – bylo např. podepsáno mnoho smluv, které by tím byly neplatné atd., takže to necháme raději tak, jak to je. Zkrátka konec, finito, zapomeňte.
Doporučuji tuto kapitolu uzavřít, neplýtvat silami a časem a zaměřit se na pozitivní vizi do budoucna. Uvědomte si, že pokud by S! mělo podporu např. 30% občanů, tak ji majitelé mainstreamu všelijakými mediálními manipulacemi dokážou srazit řekněme na 25%, ale ne pod 5%. Tak to je, smiřte se s tím – S! prostě mělo malou reálnou celospolečenskou podporu.
Druhá věc je analýza, proč tak malá konečná podpora, navíc hodně odlišná od předvolebních průzkumů, které dlouhodobě ukazovaly nad 5%. Tady platí co jsem psal výše – důvod není jenom jeden, zcela jistě to je celá paleta příčin, kdy ve výsledku se sečetly a výsledek byl pod 5%. Ovšem vzhledem k tomu, že se již PODRUHÉ nedostali zástupci levice do Sněmovny a to minule žádné S! nekandidovalo, pak nezbývá než konstatovat, že tady bude zakopán největší pes, resp., že na tomto poli bude zakopáno největší množství malých psíků.
V množině příčin neúspěchů nepochybně hrálo strašení návratem komunistů za podpory krvežíznivých Rusů. Připadá mi, že tohle strašení velmi hladce a snadno voliči vstřebali, resp. akceptovali a reagovali podle toho. Všimněte si, že protistrana strašila globalizací a predátorským kapitalismem – ale tohle voliči většinově jako hrozbu neakceptovali. Pravděpodobně si myslí, že toto lze eliminovat zvolením vhodného vůdce.
Každých 14 dní se v neděli večer setkáváme on-line u R. Valenčíka a diskutujeme nad VIZÍ pro Česko. Opakovaně jsem tam připomínal, že pokud mezi přáteli v hospodě začnu o Marxovi nebo Leninovi, tak nemám s kým diskutovat … všichni diskuzi odmítnou. Pokud chci to odmítnutí urychlit, mohu přidat pár myšlenek o Stalinovi, který z feudální společnosti expresně udělal kosmickou velmoc, která cestou porazila dobře vyzbrojenou sjednocenou západní Evropu vedenou Hitlerem … A nepomůže nic, nezaberou fakta, že se rozdávaly byty zdarma, že bylo funkční zdravotnictví, kvalitní školství, zkrátka nic … konec. Tohle je prostě syndrom „sklenice plné jenom z poloviny“, vyvolává to negativní emoce. A lidi nepředěláte, jsou jací jsou, jiní k dispozici nejsou. U Valenčíka si pak vyslechnu, že bez teorie to nejde a Marx je teorie.
Jsem taky přesvědčen, že bez teorie to nejde, ale pokud lidé nechtějí slyšet nic o sklenici zpola prázdně, je třeba hovořit a sklenici zpola plné. Polovinu života jsem prožil při „budování socialismu“ a druhou prožívám v tom „lepším“ kapitalistickém prostředí, který je sice výkonnější, ale z nějakého důvodu je na tom náš stát ve vztahu k občanům hůř – viz dostupnost bydlení, zdravotnictví, úroveň školství atd. Faktem je, že ten socialismus měl kladné i záporné stránky, ovšem kapitalismus je má taky. Pokud začneme mluvit o korekci systému směrem k těm kladným věcem z dob socialismu, tak prokazatelně u většiny vyvoláváme negativní reakce. Jsem přesvědčen, že volby ukázaly, že většina nechce socialismus, resp. to lepší z něho a doplnit to tím lepším z kapitalismu, ale obráceně. Opravdu je to jak s tou sklenicí – lidé chtějí optimistickou vizi a mají za to, že kapitalistický model je v základu optimističtější. Jestli kapitalistický model je nebo není lepší základ nehraje roli, protože tohle si lidi očividně myslí a lidi jsou jací jsou a jiní k dispozici nejsou. Je nutno pracovat s těmi, kteří jsou k dispozici, přestože to nejsou většinově vzdělaní akademici. Těch obyčejných lidí je prostě více a ve volbách má jejich hlas stejnou váhu, jako volební hlas akademicky vzdělaného teoretika. Je třeba se s tímto smířit a neztrácet čas stesky nad úvahou, že … že voliči nepochopili situaci a šanci, že jsou to prostě „ovce“.
Hovořit o sklenici zpola plné pak znamená hovořit v podstatě o stejných faktech, jen z druhé strany. Můžeme diskutovat, že ten kapitalismus je skutečně lepší než socialismus, protože nesporným faktem je, že ho porazil. To je holý fakt. Druhá věc pak je, co následovalo po porážce východního bloku. Můžeme následně hovořit o tom, co je na něm špatně a zda by to nešlo náhodou korigovat. A v takto položené diskuzi se jistě najde místo i pro toho Marxe.
Zkrátka, pokud nic nezměníme, pak jsme v situaci, kdy od stejného postupu očekáváme jiné výsledky, což, jak pravil Einstein, je známka šílenství.
Voliči 2x levici odmítli, takže je čas si přiznat, že tato koncepce je mrtvý kůň. K cíli, tedy uspořádání státu, kde se dá žít lidsky musíme vyrazit po jiné cestě s jinou výzbrojí. Kdo trvá na konceptu „levice vs. pravice“ nejenže očividně opakovaně osedlává mrtvého koně, ale vlastním tělem brání existenci parních lokomotiv, když už se na kolejích prohánějí levitující rychlovlaky. Ve skanzenu to má smysl, ale nechceme přece budovat Česko jako skanzen.
Pro úspěch na naší straně nahrává mnoho skutečností – rozpadá se a přestavuje globální uspořádání světa, takže na ovlivnění dění u nás ztrácejí vládcové čas a sílu. Technika poskočila natolik dopředu, že už ani nejsou schopni mít hlavní zbraň – média, vyhrazené jenom pro sebe. Najde se určitě více důkazů, že doba pro změnu je příznivá, takže záleží jen a jen na nás, jak ji využijeme.
Můžeme ji využít jízdou na mrtvém koni a detailně analyzovat, proč nás předhánějí ve formulích. Můžeme zůstat u konceptu „levice vs. pravice“, ale protože nejsme tvůrci tohoto konceptu, pak zákonitě budeme prohrávat, protože skuteční autoři konceptu jsou v této teorii dále a vždycky nás přehrají.
Řešením je přijít s vlastním konceptem a dodržovat zásadu „sklenice z poloviny plné“. A začít se musí od shody na cílech, kterých chceme dosáhnout, resp. jaký stát vlastně chceme. Po druhých volbách se Sněmovnou bez levice je očividné, že cesta směrem k opravě socialismu doplněného o výhody kapitalismu je neprůchodná, proto po stanovení cílů je třeba argumentovat co z kapitalismu ho podpoří a co ze socialismu by ho mohlo zhatit. Obráceně to lidi neakceptují, přestože by to vedlo ke stejnému cíli.
