Plukovník Douglas Macgregor: Válka s Íránem je na spadnutí

Je válka s Íránem na spadnutí? Analýza prohlášení plukovníka Douglase Macgregora

V nedávném videu z YouTube kanálu Judging Freedom, které bylo zveřejněno 2. října 2025, diskutuje moderátor pořadu Judge Andrew Napolitano s plukovníkem Douglasem Macgregorem, známým vojenským analytikem a bývalým důstojníkem americké armády, o rostoucím napětí na Blízkém východě a možnosti války mezi Spojenými státy, Izraelem a Íránem. Macgregor nabízí kritické komentáře k současnému vojenskému a politickému vývoji, zejména k rétorice amerického ministra obrany a zahraniční politice USA. Následující článek zdůrazňuje klíčové body diskuse, analyzuje Macgregorovy argumenty a zasazuje je do širšího geopolitického kontextu.

Hrozící konflikt s Íránem

Plukovník Macgregor zdůrazňuje, že přípravy na možný útok na Írán zintenzivňují jak Izrael, tak Spojené státy. Hovoří o „rozhodném nahromadění“ letadel, munice, raket a námořních sil v regionu, včetně rozmístění zásobovacích a tankovacích jednotek. Podle Macgregora by k útoku mohlo dojít „kdykoli“, nejpozději však do několika týdnů, protože ozbrojené síly nemohou být trvale udržovány ve stavu vysoké pohotovosti. Toto hodnocení naznačuje akutní riziko eskalace bez dostatečných informací pro americkou veřejnost o plánech.

Macgregor kritizuje skutečnost, že rozhodování v této souvislosti se zdá být silně ovlivněno izraelským premiérem Benjaminem Netanjahuem, který se podle uniklých dokumentů snaží „odehnat“ íránské vedení, aby v zemi vytvořil chaos. Macgregor považuje tento cíl za nerealistický a nebezpečný, vzhledem k tomu, že Írán disponuje robustní obrannou kapacitou, kterou odhaduje na 60 až 70 % své požadované kapacity. Varuje, že takový útok by mohl vést k těžkým ztrátám pro útočníky, protože Írán by tento konflikt vnímal jako „existenční hrozbu“ a reagoval by všemi dostupnými prostředky.

Ústředním bodem Macgregorovy analýzy je otázka, zda Írán představuje hrozbu pro národní bezpečnost USA. Jeho odpověď je jednoznačná: „Ne, nikdy nepředstavoval.“ Situaci přirovnává k Venezuele, která také nepředstavuje pro USA bezprostřední hrozbu. Nicméně se zdá, že americká politika je vedena jinými zájmy, zejména zájmy Izraele, což Macgregor považuje za problematické.

Kritika americké vojenské politiky

Dalším středem diskuse je projev amerického ministra obrany (v rozhovoru označovaného jako „ministr války“), který Macgregor kritizuje jako zklamání a nestrategický. Projev, pronesený k 800 vysokým důstojníkům v Quanticu, se zaměřuje na zrušení „politicky korektních“ pravidel zapojení a zasazuje se o „maximální smrtící účinek“ v boji. Macgregor to vnímá jako implicitní odmítnutí Ženevských konvencí, které považuje za nebezpečné. Poukazuje na historické příklady, jako je bombardování Japonska za druhé světové války, které způsobilo obrovské civilní oběti, a přirovnává ho k současné situaci v Gaze, kde ignorování mezinárodního humanitárního práva vedlo k ničivým humanitárním důsledkům.

Macgregor také kritizoval nedostatek strategického směřování projevu. Místo toho, aby ministr představil jasnou národní vojenskou strategii, opakoval staré narativy o globálních hrozbách připomínající politiku z Bidenovy éry. Vysoké náklady na shromáždění důstojníků (odhadované na 100 milionů dolarů) a nedostatek obsahu projevu posilují dojem špatně promyšlené akce.

Vnitropolitické kontroverze: Nasazení armády v amerických městech

Obzvláště kontroverzním bodem je prohlášení ministra obrany, že americká města jako San Francisco, Chicago a Los Angeles by měla být využívána jako „cvičiště“ pro armádu v boji proti nelegální imigraci a zločinu. Macgregor se od této rétoriky distancuje, ale zdůrazňuje, že využití armády k podpoře policie má ve Spojených státech dlouhou tradici. Poukazuje na historické příklady, jako je použití armády k potlačení stávky ve Filadelfii v roce 1942 nebo potlačení nepokojů v Detroitu v roce 1968.

Macgregor nicméně varuje před riziky takového přístupu. Použití vojenské síly ve velkých městech vyžaduje pečlivé plánování a jasné rozlišení od policejní práce, aby se zabránilo nadměrnému použití síly a civilním obětem. Kritizuje nedostatečnou přípravu ozbrojených sil na takové scénáře a nejasnou komunikaci prezidenta o cílech takových opatření.

Venezuela: Další fronta eskalace?

Macgregor vyjadřuje znepokojení nad aktivitami americké armády u pobřeží Venezuely. Argumentuje, že prezident Trump naznačil svůj záměr zasáhnout ve Venezuele, ale bez vysvětlení přesných cílů nebo strategického zdůvodnění. Macgregor srovnává geografické výzvy Venezuely s výzvami velké země, jako je Francie a Německo dohromady, a varuje před riziky intervence. Neúspěšná operace by mohla vést k vleklé okupaci, podobně jako ve Vietnamu, a dále poškodit reputaci USA v Latinské Americe.

Kritizuje nedostatek veřejné debaty o těchto plánech a pasivitu Kongresu, který podle něj selhává ve své povinnosti dohlížet na prezidenta. Macgregor vyzývá k návratu k transparentnější komunikaci, jakou praktikoval například Franklin D. Roosevelt během svých „rozhovorů u krbu“, aby informoval veřejnost o důvodech a cílech takových vojenských projektů.

Vojenská etika a role ozbrojených sil

Opakujícím se tématem v Macgregorových poznámkách je otázka vojenské etiky a povinností vojáků. Kritizuje výroky bývalého náčelníka Sboru náčelníků štábů Marka Milleyho, který zdůrazňoval, že vojáci skládají přísahu Ústavě, nikoli jednotlivci. Macgregor poukazuje na to, že přísaha zahrnuje i povinnost poslušnosti prezidentovi a velitelům. Vojáci, kteří morálně nebo právně nesouhlasí s rozkazem, musí rezignovat, místo aby jej tiše poslechli nebo později veřejně kritizovali.

Macgregor vidí tendenci k nekonzistentnosti v současném vedení, kdy důstojníci ve výslužbě často vyjadřují jiné názory, než jaké měli během své aktivní služby. To podkopává důvěru ve vojenské vedení a oslabuje integritu ozbrojených sil.

Ekonomické a globální důsledky

Macgregor zdůrazňuje potenciální ekonomické důsledky války s Íránem. Konflikt by mohl zablokovat Hormuzský průliv, což by vedlo k rostoucím cenám ropy a globální hospodářské krizi. Zdůrazňuje, že země jako Čína a Rusko by byly méně postiženy alternativními zásobovacími trasami, zatímco USA a jejich spojenci by mohli utrpět masivní ekonomické škody. Tato perspektiva podtrhuje potřebu pečlivého posouzení rizik a veřejné debaty o důsledcích takové války.

Závěr

Ve svém rozhovoru se soudcem Napolitanem plukovník Douglas Macgregor vykresluje bezútěšný obraz současné zahraniční a vojenské politiky USA. Hrozící eskalace s Íránem, nejasná strategie ve Venezuele a kontroverzní rétorika o použití armády doma vyvolávají otázky ohledně odpovědnosti a transparentnosti politického a vojenského vedení. Macgregor vyzývá k návratu k národní obraně místo útočné války a k většímu dohledu Kongresu. Jeho varování před humanitárními, ekonomickými a strategickými důsledky války nabádají k opatrnosti a zdůrazňují potřebu informované veřejné debaty.

Diskuse ukazuje, že geopolitické napětí představuje nejen vojenské, ale i etické a ekonomické výzvy, které sahají daleko za současné konflikty. Macgregorova výzva k intelektuální poctivosti a strategické obezřetnosti je naléhavou žádostí adresovanou těm, kteří jsou u moci, aby zvážili dlouhodobé důsledky svých rozhodnutí.