Miroslav Kelnar: Bez skrupulích

Jako zdroj nenahraditelných zkušenosti dokumentujících bídu trestněprávního systému v ČR bych se opět vrátil ke kauze Adularya, ve které jsem byl neprávem odsouzen k peněžní pokutě a podmínečnému trestu. Poukáži na určité kádrové souvislosti a také na důkazy v můj prospěch, které však byly záměrně soudci opomenuty, a to k tomu účelu, aby soud se mnou mohl skončit tak, jak bylo evidentně dopředu dohodnuto mezi zainteresovanými, tedy mým odsouzením.

    Šest let jsem se snažil o to, abych přinutil orgány činné v trestním řízení, aby začaly vyšetřovat kauzu elektrárny Adularya, kvůli které tento stát přišel o 14 miliard korun, ale neuspěl jsem. Šest let se snažily trestněprávní orgány tohoto státu zarputile zametat případ Adularya pod koberec, a tato snaha pak plně vykrystalizovala u mého soudního procesu, kde se spojily zájmy všech zainteresovaných složek, to je policie, státního zastupitelství a soudu a výsledkem bylo moje odsouzení. Jak si tyto 3 složky českého právního systému vzájemně hrály do ruky, chci dokázat na tom, jak soud v té závěrečné fázi mého 6letého snažení o rozkrytí této korupční kauzy proti mně vykonstruoval soudní proces a neumožnil mi vést u soudu svoji efektivní obranu. K zdokumentování mého tvrzení o propojenosti policie, státního zastupitelství a soudu využiji případu mnou požadovaného, ale nejpravděpodobněji nikdy neuskutečněného, výslechu mého klíčového svědka.

    O výslech mého klíčového svědka jsem žádal již v roce 2018, ale k provedení onoho výslechu jsem nedonutil ani policii, ani dozorujícího státního zástupce z Vrchního státního zastupitelství Praha (VSZ), a ani Nejvyšší státní zastupitelství Brno (NSZ) za celých těch 6 let. Zdá se vám to podivné?

    Podivné se to jeví jen do chvíle, než přijmete fakt, že na tomto nevyšetřování případu Adularya byly zainteresovány obě složky orgánů činných v trestním řízení, a to jak policie, tak i státní zastupitelství. Jinak by se  bývalo nepodařilo vyšetřovateli po dobu 6 let odolávat mému tlaku, aby promluvil do vyšetřovacího protokolu můj klíčový svědek, kdyby nebylo do této zakrývací hry zapojeno státní zastupitelství. Takže v tomto nevyšetřování případu Adularya museli jet oba dva činitelé, to je, vyšetřující orgán i dozorující státní zastupitelství. Je jen otázkou, kdo byl primární, a kdo se „přizpůsobil“. A kdo byl tedy ten orgán, který nechtěl odhalit ty, kteří se podíleli na promrhání 14 miliard korun pro tento stát, aby mohli být popohnáni tito vinící k soudu? Toto tajemství vám odhalí další text, pokud budete mít trpělivost tento poměrně dlouhý článek dočíst až do konce. Budu tu dnes vystupovat sám v roli vyšetřovatele.

    Zajisté mnoho napoví to, jak se u mého případu Adularya objevil dozorující státní zástupce, který, jak ukáži dále, je původcem toho, že jsem nakonec skončil u soudu, a říkejme tomu státnímu zástupci třeba Tomáš, ale nemá to nic společného s tankem Tomášem. Co jsem v prokurátorských kuloárech zaslechl, tak Tomáše si přivedla na Vrchní státní zastupitelství do Prahy madam Bradáčová odněkud z Kladna, a tak není pochyb o tom, že je to její kůň, kůň na ty choulostivé politické případy, jako je Adularya. A snad máme ještě v paměti, že i madam Bradáčová byla někým „přivedena“ z Ústí na Labem na Vrchní státní zastupitelství do Prahy, kdy v Ústí na Labem byla tato dáma pověřena tím, aby dozorovala případ MUDr. Davida Ratha kvůli 8 milionům korun v krabici od vína.

   Paní Bradáčové ten případ v Ústí nad Labem nepatřil, a to ani na základě místního principu, to je místa, kde proběhly ty údajné případy korupce, a ani nespadal tento případ k dozorování státního zastupitelství v Ústí nad Labem podle místa bydliště MUDr. Ratha. A přesto ten případ dostala svěřen k dozoru madam Bradáčová, aby si na něm vysloužila maršálskou hůl. Tak stejnou šanci dnes dostal pan Tomáš, aby si vysloužil maršálskou hůl na mně, jemu ale již ten případ podle místního principu patřil, vždyť tento už byl v době podání mého trestního oznámení pevně usazen na Vrchním státním zastupitelství v Praze.

    Často se vyčítá, že byli za socialismu na vedoucí místa v zaměstnání dosazování lidé na základě své stranické příslušnosti, a nyní to funguje tak, že se lidé přijímají do zaměstnání a povyšují se na základě ohebnosti charakteru, „ukaž, že nemáš skrupule, a já ti pak nalajnuji tvoji zářnou kariéru“. Tak takto to podle mých zkušeností nejspíše funguje ve sféře  justice a  státního zastupitelství.

  Nu což, madam Bradáčová je pěkná holka, jak by řekl Milouš, a k tomu ještě schopná, zvládla jak MUDr. Ratha, tak v zastoupení i mě. A pro její výjimečné schopnosti ji ještě stihnul Don Pablo posunout na post Nejvyšší státní zástupkyně, než ho semlela bitcoinová aféra. A k tomu madam Bradáčové přidala do vínku tato pětidemoliční četa před svým ukončením parlamentního mandátu ještě opatření, činící velice složitým tuto osobu odvolat z jejího postu. Tato pojistka praktické neodvolatelnosti osoby jmenované touto vládní sestavou má zafungovat pro případ, že se k moci dostane po volbách vláda, která není tak hluboce vnořena do různých mafiánských struktur.

   Takže, aby nám tato nově povýšená Nejvyšší státní zástupkyně mohla v klidu přežít i volební období, kdy už nebude u vlády ta strana, která se postarala o její povýšení na post Vrchní státní zástupkyně a pak na post Nejvyšší státní zástupkyně, tak se to zakotvilo oficiálně do předpisů.

   K tomu musím dodat jako paradox, že politické strany této vládní koalice bojovaly za úpravu Zákoníku práce, aby tento umožnil vyhazovat lidi ze zaměstnání bez udání důvodu, a ty samé strany si pak v Parlamentu pojistily, aby své pappenheimské udržely na svých místech, i když ony stejné strany už nebudou mít v parlamentu svoji převahu. Chytré, ale nízké.

   Proč to tu popisuji? Protože právě onen přivedený kůň paní Bradáčovou na VSZ se postaral o to, abych byl souzen a odsouzen na případu Adularya. Toto je to zúročení těch „kvalifikačních“ předpokladů, které ten dotyčný státní zástupce  prokázal na mém případu. Tady za tohoto režimu se schopnost k vykonání „jakékoliv práce“ dostala na první místo kvalifikačních předpokladů. Myslím, že mi každý rozumí.

    Podstatný fakt, kterého si prosím všimněte, je, že mě nežaloval ten, co jako by byl mým „křivým nařčením“ poškozen, tedy vyšetřovatel, ale ten, co měl dohlížet na to, aby vyšetřovatel vyšetřoval tak, aby se něco vyšetřilo. A já jsem kritizoval to, že vyšetřovatel nevyšetřuje, a že nevolá mé svědky a mého klíčového svědka k výslechu a adresoval jsem svoji stížnost v prvním kole na tohoto dozorujícího státního zástupce, co na mě pak podal to trestní oznámení. Ve druhém kole jsem šel výše a stěžoval jsem si k madam Bradáčové, že vyšetřovatel nevolá mé svědky k výslechu a na toto konto jsem žádal o výměnu vyšetřovatele. K žádné výměně vyšetřovatele ale nedošlo.

     A pak se můj případ Adularya posunul výše na Nejvyšší státní zastupitelství, a tam jsem si opět stěžoval, že za ta dlouhá léta jsem nedosáhl toho, aby vyšetřovatel zavolal k výslechu mého klíčového svědka. A tam jsem se poprvé dočkal odpovědi na moji stížnost, a to, že prý vyšetřovatel vyslechl mého klíčového svědka po telefonu. Já jsem na Nejvyšší státní zastupitelství opáčil, že můj klíčový svědek pořád tvrdí, že ho nikdo od české policie nikdy nezavolal k výslechu a ani ho nikdy nikdo nevolal z české policie po telefonu, takže žádám, aby tuto věc na NSZ prověřili. A jak to měli na NSZ prověřit? No nechat si od vyšetřovatele předložit zápis z onoho telefonního výslechu. A na tuto moji žádost o prověření už jsem pak nikdy z NSZ odpověď nedostal.

    A pak se tento můj případ posunul k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 na základě žaloby dozorujícího státního zástupce pana Tomáše proti mně, že jsem údajně křivě obvinil vyšetřovatele. Proč právě na soud na Prahu 4? Protože ten, co mě žaloval, byl nikoli onen vyšetřovatel „postižený mým křivým obviněním“, ale ten, co seděl na Vrchním státním zastupitelství, a sídlo této instituce je na Praze 4. Je tedy zvláštní, že mě žaloval ten, co mým konáním žádnou újmu neutrpěl, a toto dokonce potvrdil i vyšetřovatel u soudu, kde prohlásil, že on mě nežaloval, že to učinil dozorující státní zástupce.

    Opomenuli tu stránku věci, že to moje tzv. křivé obvinění vůči vyšetřovateli (nebylo to žádné obvinění, byla to obyčejná stížnost na vyšetřovatele) nebylo vůbec křivé, ale pravdivé, pak je tu ještě otázka, proč se tedy o čest nevyšetřujícího vyšetřovatele rval jako bájný rytíř kulatého stolu Artuš dozorující státní zástupce? Můj dojem od soudu byl, že ani tomu vyšetřovateli nebyla účast u toho mého soudního procesu příjemná. Ale alespoň toto plus slouží vyšetřovateli ke cti, že si u soudu proti mně nechtěl přisadit. Toho, co celé toto soudní řízení proti mně zinscenoval, a to byl dozorující státní zástupce, který moji stížnost překvalifikoval na obvinění, tak toho jako svědka k soudu nepozvali, i když jsme to s mým právníkem navrhovali, tam přišel jen ten vyšetřovatel.

    Jen tak mimochodem, na můj dotaz u soud vůči vyšetřovateli, jakou újmu skutečně utrpěl z mého tzv. křivého nařčení, tak vyšetřovatel prohlásil, že kromě morální újmy žádnou další újmu neutrpěl. Přestože jsem žádnou prokazatelnou škodu vyšetřovateli nezpůsobil, tak jsem nakonec vyfasoval podmínku na rok.

      Takže mě přivedl k soudu na Prahu 4 dozorující státní zástupce ze svého vlastního popudu, tedy přivedl mě k soudu člověk, kterému jsem již před léty adresoval svoji stížnost, že vyšetřovatel nevolá mnou doporučené svědky k výslechu a on mě pak žaloval v zájmu tohoto nevyšetřujícího vyšetřovatele k soudu. Je to zajisté zajímavá ochrana poskytnutá pro nevyšetřujícího vyšetřovatele ze strany toho, co měl dozorovat, aby se něco na případu vyšetřilo.

    Navíc, já jsem za ta léta věnoval bezprecedentně mnoho úsilí tomu, abych pomohl policii a státnímu zastupitelství rozkrýt to, jakým způsobem došlo, a kdo se přičinil, o ztrátu 14 miliard korun pro tento stát. Napsal jsem možná tak 400 stránek analýz, které měly pomoci ten případ zmapovat, a místo vděčnosti od těchto složek orgánů činných v trestním řízení jsem se dočkal toho, že mě dozorující státní zástupce zažaloval za tzv. křivé nařčení vyšetřovatele, který se však u Obvodního soudu na Praze 4 od žaloby na mě slovně distancoval.

    Jen se tady zeptám, oni tam na státním zastupitelství a u policie nejsou nějak prémiováni za objasněné kauzy? Oni mají fixní plat bez ohledu na to, zdali něco vyšetří a nebo nevyšetří? Teď zase mají zvýšit plat státním zástupcům a soudcům o 13 %, a já se ptám, ke zvýšení platů dojde paušálně bez ohledu na dosažené výsledky práce? Zde jsou prosím sděleny výsledky vyšetřování případu Adularya za 14 miliard korun přímo z policejních zdrojů, případ, který jsem detailně popsal ve svých materiálech předaných na Vrchní státní zastupitelství v Praze, výsledek vyšetřování jedna velká záporná nula.

Přitom stačilo si jen přečíst těch 400 stránek textu a pozvat mnou doporučované svědky a pak začít zvát ty, kteří rozhodovali na tomto případu v rozporu s logikou.

Já jsem samozřejmě tuto otázku mého vyslechnutého / nevyslechnutého klíčového svědka přinesl i k soudu. A zde jsem právě na tomto rozporu mezi tím, co tvrdil dopis z NSZ, že vyšetřovatel vyslechl mého klíčového svědka po telefonu, a tím, co tvrdil můj svědek, že ho nikdo nikdy od české policie nekontaktoval, založil svůj požadavek pro doplnění dokazování u soudu na Praze 4 a žádal jsem o výslech mého klíčového svědka u soudu (i telekonferenčně). A k tomu jsem požádal i o doložení k soudu onoho zápisu z údajného telefonického výslechu vyšetřovatele s mým svědkem. Ale nic z toho k soudnímu konání na Obvodním soudu pro Prahu 4 soud nezajistil. A já jsem se v průběhu výslechu vyšetřovatele u soudu na Praze 4 vyšetřovatele přímo zeptal, zdali on toho mého klíčového svědka vyslechl, a nebo nevyslechl, a on mi na touto otázku odpověděl, že si to nepamatuje.

   Takže objevila se třetí verze odpovědi na moji otázku, zdali byl vyslechnut můj klíčový svědek a nebo nebyl. A tím spíše se mělo toto téma kolem výslechu mého klíčového svědka znovu otevřít u odvolacího Městského soudu v Praze, kam jsem opět požádal o předvolání mého klíčového svědka a doložení k soudu toho příslušného zápisu o výslechu mého klíčového svědka.

    Na odvolacím Městském soudu Praha však již byli dalecí toho, aby se zabývali nějakými mými požadavky na doplnění dokazování a nechali mě 35-40 minut vypovídat a bez jakéhokoliv dotazu ke mně a nebo žádosti o vysvětlení, mi zvýšili ten trest, co mi dali na tom Obvodním soudu pro Prahu 4, kde alespoň nějaké to dokazování proběhlo.

   Asi čtenář chápe, proč jsem se tak držel tohoto tématu – výslechu mého klíčového svědka. Byl jsem přesvědčen o tom, že prokáži u soudu, že ten vyšetřovatel mého klíčového svědka vlastně vůbec nevyslechnul, a tím prokáži před soudem, že vyšetřovatel neříkal pravdu na dotaz z NSZ k němu, a tím zpochybním důvěryhodnost svědka – vyšetřovatele.

   Ještě silnější důkaz ke zpochybnění důvěryhodnosti jsem měl také v rukávě i proti druhému svědku, který svědčil proti mně, ale k tomu jsem potřeboval, aby odvolací Městský soud Praha zajistil nějaký dokument z původního vyšetřovacího spisu případu Adularya, a aby znovu předvolal onoho 2. svědka k soudu. Jak s mými požadavky na dokazování naložil odvolací Městský soud v Praze, to jsem již zmínil výše, ignoroval je v plné míře.

   Celý ten proces proti mně byl jen souboj tvrzení proti tvrzení, žádné další důkazy tam proti mně doloženy nebyly, jen toto tvrzení dvou lidí proti tvrzení mému, a ani neměli u soudu žádný důkaz o tom, že bych do svých materiálů napsal nějakou lež. To jen já jsem byl blízko získání důkazů proti oběma svědkům, že oba svědci říkali nepravdu do výslechových protokolů a do oficiálního dopisu na NSZ. Avšak ani Obvodní soud pro Prahu 4 a ani Městský soud Praha mi neumožnily prokázat, že oba svědci jsou nedůvěryhodní, a že každý z nich říkal minimálně jednou do oficiálních výslechových dokumentů nepravdu. A můj návrh na to, abychom byly všichni tři vystaveni testu na detektoru lži, a nebo alespoň já sám jsem byl poslán na detektor lži, tak to mi bylo taktéž oběma soudy zamítnuto.

   Vždy, když jsem dostal soudce na Obvodním soudu na Praze 4 na tenký led, tak jsem od něho slyšel, že zde nejsme u soudu kvůli tomu, aby se tu řešily problémy Adularye, ale že jsme tu proto, aby se tu posoudil můj kriminální čin, to je údajné mé křivé nařčení vyšetřovatele. Takže na základě tvrzení, že moje žádosti o předložení protokolu o výslechu mého klíčového svědka se týkaly Adularye, a nikoliv mého kriminálního činu, mi bylo znemožněno prokázat nedůvěryhodnost svědka.

   Takže světe div se, zpochybnění důvěryhodnosti svědků u případu tvrzení proti tvrzení jako důkazu bylo posouzeno soudem jako irelevantní, kdy stačilo k odhalení pravdy, jen nechat doložit údajný zápis vyšetřovatele z rozhovoru s mým klíčovým svědkem, abych dokázal, že nejspíše vyšetřovatel neříká pravdu. Něco jiného bylo odpovídat na dotaz z NSZ, kde se vědělo, že po linii státního zastupitelství je to kryto, ale říkat pak nepravdu u soudu, to už si ten dotyčný vyšetřovatel přece jen nedovolil a sdělil tam jen, „já si to nepamatuji“, a to soudu stačilo jako odpověď, aby mi bylo zabráněno prokázat nedůvěryhodnost svědků. A přitom chybělo tak málo se dozvědět, kdo tu mluví pravdu a kdo ne, a soudci mohli mít pocit, že soudí podle svého svědomí.

    A k tomu ještě dodám, že vyšetřovatel, který vyšetřoval na policii na Praze 4 to moje křivé nařčení, tak ten případ 2 x odložil, a vždy se mu tento případ vrátil formou stížnosti z Vrchního státního zastupitelství Praha zpět. Tomu říkám – silný tah na mé odsouzení za tvrzení proti tvrzení.

    A teď se vrátím k té mé otázce na začátku, kdo byl primárně zainteresován na tom, abych byl odsouzen a tím, aby mi byla zavřena ústa kolem projektu Adularya? Jinými slovy, kdo byl zainteresován na tom, aby se Adularya nikdy nerozmotala? Já si myslím, že řešení této rovnice je jasné.

    Původně jsem si myslel, že za nevyšetřováním případu Adularye stojí zájem policie, ale od průběhu obou soudů, a to zejména toho na Městském soudu Praha, jsem přesvědčen o tom že tím, kdo neměl zájem věc vyšetřit, bylo státní zastupitelství. Kdo dokáže ovlivnit soud, aby vedl proces tak, aby byla vybraná osoba bez přímých důkazů odsouzena? Dokázala by to zajistit policie? Nedokázala, partnerem soudu je státní zastupitelství. Takže, ano, státní zastupitelství se dokáže dopředu v temném zákoutí soudní budovy dohodnout se soudem na chtěném rozsudku. Tímto se dodatečně omlouvám policii a tomu vyšetřovateli případu Adularya, že oni nebyli těmi, kdo měli zájem na nevyšetření této kauzy, jen se tzv. vezli.

   A řekněme si popravdě, dokázal by takovýto průběh soudu se mnou, jaký se odehrál na Městském soudu Praha, zajistit jen obyčejný státní zástupce z VSZ? Asi ne, na to musela být jiný autorita, a teď už jsme u té hlavy medúzy. Takže ta tajenka je podle mě rozřešena.

   Seč souzen a odsouzen, tak jsem stále ještě nehodil flintu do žita, a na začátku léta 2025 napsal můj právník dopis na Ústavní soud, kde jsme žádali Ústavní soud o prověření postupu vyšetřování případu Adularye. Ústavní soud moji žádost shledat za neoprávněnou.

  Dobře, ale víte, co na té odpovědi z Ústavního soudu bylo zajímavé? Že v dopise z Ústavního soudu bylo zmíněno, že na posouzení mé stížnosti se podílela i soudkyně JUDr. Dita Řepková. Toto jméno mi bylo známo, protože tato dáma jako soudkyně Krajského soudu v Brně zbavila jakéhokoliv viny onoho Ukrajince, který zabil v Brně nožem po nějaké hádce v tramvaji Roma Nikolase, což je záležitost stará tak dva roky. A právě této dámě od Krajského soudu v Brně jsem psal tenkrát rozhořčený dopis, kde jsem argumentoval rozhodnutím Obvodního soudu na Praze 4, že když jsem byl dva roky zpátky napaden jedním agresivním jedincem v Kauflandu na Praze 4, a kdy mi bylo při tomto napadení brutálně útočníkem vykopnuto rameno z kloubu a zlomena kost v rameně, že jsem byl tímto soudem na Praze 4 odsouzen jako výtržník k pokutě 30 tisíc Kč. Takže jsem se ptal této soudkyni JUDr. Řepkové, jak mám tyto dva rozsudky chápat? V jednom případě někdo na útok pěstmi vytáhne nůž a ten vrazí do útočníka, a je prohlášen za zcela nevinného, a ve druhém případě, když je někdo napaden pěstmi a brání se jen pěstmi, tak je odsouzen k zápisu do rejstříku trestů a k pokutě 30.000, – Kč. Pro zajímavost, ten, co mě napadl pěstmi a zranil mě kopem do mého ramene, tak ten dostal pokutu jen 18 tisíc Kč.

   Takže jsem se ptal paní soudkyně Řepkové, jak si tyto dva rozsudky mám v hlavě srovnat. Samozřejmě, že mi ta dáma Dita Řepková na tento můj dopis nikdy neodpověděla. Takže tato soudkyně, která mě již jednou svým rozsudkem vyvedla z rovnováhy, tak byla nyní jedna z těch, co posuzovala moji žádost k Ústavnímu soudu.

   Tím chci jen podepřít svoje tvrzení, jak se nasazují na „choulostivé případy“ ti vybraní jedinci, kteří dokáží vyhovět přáním nadřízených.

  A moje závěrečná věta. Dnes se tu někteří čeští občané diví, jak se tu na případu Dozimetr přesouvaly korupční peníze na stranická konta, ale já tu říkám 7 let, že peníze z korupce na případu Adularya že končily na stranických kontech, ale bylo to, jako bych hrách na stěnu házel.

Ing. Miroslav Kelnar, člen Národní demokracie