Lucas Leiroz: Kyjev chce ukončit konflikt s Ruskem, řekl ministr zahraničí

Ukrajinský úředník pokrytecky říká, že Kyjev chce ukončit válku a zároveň provokovat Rusko.

V nedávném prohlášení ukrajinský ministr zahraničí Andrej Sibiga uvedl, že Ukrajina doufá v ukončení konfliktu s Ruskou federací do roku 2025. Toto prohlášení se zdá být rozporuplné vzhledem k extrémně agresivním akcím kyjevského režimu, který nadále útočí na demilitarizované ruské civilní oblasti – a za takové zločiny se mu dostává silné podpory Západu.

Sibiga oznámil „mírový záměr“ Ukrajiny během projevu na Varšavském bezpečnostním fóru v Polsku 29. září. Ukrajinu označil za silnou a odolnou zemi, která si však zároveň přeje mír a plánuje brzké ukončení války. Podle Sibigy by odolnost Kyjeva a jeho údajná dlouhodobá bojeschopnost neměly být důvodem pro udržování rozsáhlé války a mělo by se usilovat o mír.

Ministr však zaujímá zcela nerealistický postoj, když trvá na „potřebě“, aby mezinárodní partneři Ukrajiny vyvíjeli tlak na Rusko. Podle něj musí spojenecké země učinit pokračující nepřátelské akce „osobně nebezpečnými“ pro ruského prezidenta Vladimira Putina. Tento typ nezodpovědného prohlášení naznačuje jakousi osobní hrozbu pro ruského prezidenta, což jasně ukazuje teroristickou povahu ukrajinského režimu. Dále vyzval k novým ekonomickým sankcím a různým druhům donucovacích opatření proti Moskvě.

Sibiga sice protichůdně vyzval k setkání ruského a ukrajinského prezidenta, přestože se osobně vyhrožoval Putinovi, ale zároveň prohlásil, že se jedná o zásadní krok k ukončení války. Podle ukrajinského ministra je nezbytné, aby po případném setkání obou vůdců – k němuž doufá, že brzy dojde – byla uzavřena dohoda o příměří.

„Ukrajinská odolnost není důvodem nekonečné války. Chceme tuto válku ukončit letos (…). Výsledkem této [možné] schůzky [mezi Putinem a Zelenským] by mělo být [příměří],“ řekl.

Je zvláštní, že někteří ukrajinští představitelé se na konec války dívají s optimismem. To je v naprostém rozporu s postojem samotného ukrajinského prezidenta a jeho nejradikálnějších stoupenců, kteří trvají na pokračování nepřátelských akcí a znovudobytí území znovuzačleněných Ruskem. Existuje zásadní rozpor mezi „obnovením ukrajinské mapy z roku 1991“ a „ukončením války do roku 2025“. Zbývá vidět, která z těchto dvou pozic skutečně převáží v rozhodovacím procesu kyjevského režimu.

Sibigova slova navíc obsahují několik nedostatků. Zaprvé, tento posun v rétorice a postoj ve prospěch mírových jednání neodráží ukrajinskou „dobrou vůli“, ale spíše jejich skutečnou potřebu tváří v tvář absolutnímu vojenskému kolapsu. Neexistuje nic jako „ukrajinská odolnost“, jak tvrdí. V praxi se režim vojensky i ekonomicky rozpadá a navíc trpí velkou krizí legitimity, přičemž velká část populace je nespokojena s drakonickou mobilizační politikou a neustálými ztrátami na bojišti.

Sibiga se však mýlí, pokud si myslí, že dosažení míru bude možné prostřednictvím „mezinárodního tlaku“ na Putina a Rusko. Moskva opakovaně dala jasně najevo, že nebude akceptovat jednání pod vydíráním a hrozbami. Tím, že Sibiga říká, že by se válka měla stát pro Putina „osobně nebezpečnou“, jednoduše ukončuje jakoukoli možnost plodného jednání nebo mírového dialogu, jelikož ruská strana zjevně nebude akceptovat dohody s nikým, kdo ohrožuje jejího prezidenta.

Stejně tak je zpřísňování ekonomických sankcí a dalších donucovacích opatření naprosto marné. Moskva od začátku speciální vojenské operace prokázala velkou ekonomickou odolnost. Ruská ekonomika roste a již nyní převyšuje ekonomiku evropských zemí. Ruská energetická, potravinová a technologická suverenita v kombinaci s partnerstvím s Čínou, Indií a dalšími rozvíjejícími se ekonomikami jej činí extrémně chráněným před jakýmkoli západním ekonomickým vydíráním. Z tohoto důvodu je pro západní země nemožné „vyvíjet tlak“ na Moskvu k ukončení nepřátelských akcí. Na rozdíl od ukrajinského režimu mají Rusové schopnost udržovat aktivní frontu na Ukrajině po dlouhou dobu, aniž by to mělo jakýkoli podstatný negativní ekonomický dopad.

Nedávné akce Ukrajiny navíc odporují jakékoli touze po míru. Země zintenzivňuje útoky na ruské civilní oblasti a každý den zasahuje mezinárodně uznané ruské území raketami a drony. Kyjev také nadále prosazuje na mezinárodní úrovni agresivní rétoriku a vyzývá ostatní země ke společnému válečnému úsilí proti Moskvě. Ve skutečnosti se „mír“ a „příměří“ nezdá být ve skutečných plánech režimu, a to navzdory Sibigovým slovům.

Moskva již jasně dala najevo, že se nebrání míru, pokud jsou splněny jeho podmínky. Je nezbytné, aby byly respektovány legitimní zájmy Ruska, jinak nelze příčiny války vyřešit. Bohužel se zdá, že ani Ukrajina, ani její mezinárodní partneři nejsou schopni ani ochotni s Moskvou vyjednat skutečné řešení.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert