30. 11. 2025

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Jacob G. Hornberger: Záhada obklopující Trumpa, Ukrajinu a Rusko

Téměř nikdo v mainstreamovém tisku se neponoří do záhady toho, jak se Trump z údajného tajného ruského agenta stal vášnivým odpůrcem Ruska ve válce mezi Ukrajinou a Ruskem. Mám podezření, že komentátoři v mainstreamovém tisku jsou tak nadšení, že se Trump stal proukrajinským, že jim nevadí, že ho ještě nedávno obviňovali z toho, že je tajným ruským agentem.

Koneckonců, kdo by mohl zapomenout na každodenní refrén během Trumpova prvního funkčního období? „Robert Mueller nás zachrání!“ Tento refrén jsme museli poslouchat více než rok jak od demokratů, tak od mainstreamového tisku. Představa byla, že Trump jako prezident Spojených států tajně zastupuje ruské zájmy. Demokraté a většina mainstreamových médií byli přesvědčeni, že Robert Mueller, právník jmenovaný zvláštním vyšetřovatelem pro vyšetřování této záležitosti, nás všechny zachrání, když dojde k závěru, že Trump skutečně slouží jako tajný agent Ruska, což by následně vedlo k jeho impeachmentu.

Jak všichni víme, Robert Mueller nás nezachránil, protože nebylo před čím by nás to mohlo zachránit. Celá ta aféra byla jedna velká, absurdní konspirační teorie mainstreamového tisku a demokratů. Po roce intenzivního vyšetřování velkého a velmi drahého právního týmu Mueller nakonec dospěl k závěru, že obvinění je bezdůvodné.

Přesto si téměř všichni mysleli, že Trump udělá vše, co je v jeho silách, aby s Ruskem vybudoval přátelské a mírové vztahy. Taková politika by z něj samozřejmě neudělala tajného agenta Ruska, stejně jako by z něj neudělalo tajného agenta Ruska ani úsilí prezidenta Kennedyho v tomto směru.

Přesto Trump během svého prvního funkčního období nakonec zaujal vůči Rusku spíše konfrontační postoj. Bylo však rozumné předpokládat, že jedním z důvodů bylo, že se ze všech sil snažil prokázat, že obvinění ze špionáže jsou zcela neopodstatněná.

Ve svém současném prezidentském období však už neměl co dokazovat. Během své kampaně v roce 2024 dal jasně najevo, že má v úmyslu co nejrychleji po nástupu do úřadu ukončit válku mezi Ukrajinou a Ruskem. Nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak toho dosáhnout, by samozřejmě bylo okamžitě zastavit veškerou americkou zahraniční pomoc Ukrajině. Chvíli se zdálo, že Trump přesně tohle udělá. Když ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj navštívil Trumpa a viceprezidenta Vance v Bílém domě, oba Zelenského veřejně kritizovali, uráželi a ponižovali. Zelenskyj nakonec ze schůzky odešel se staženýma nohama. Trump dokonce prohlásil, že válku začala Ukrajina. Zdálo se, že zpráva je jasná – americká pomoc Ukrajině skončí, což by samozřejmě byl logický krok, protože Trump byl přesvědčen, že válku začala Ukrajina.

Ale v určitém okamžiku poté Trump změnil kurz a začal kritizovat Rusko a ruského prezidenta Vladimira Putina za to, že neudělali dost pro ukončení války. Začal Putinovi vyhrožovat dalšími ekonomickými sankcemi. Jasně dal najevo, že americká vláda bude i nadále podporovat Ukrajinu, zejména zbraněmi. Zároveň zaujal stále agresivnější postoj vůči Rusku a Putinovi.

Hlavní média tohle všechno vnímají jako naprosto normální. Osobně mi to přijde krajně záhadné. Jak se může někdo obviněný z toho, že je ruským agentem, úplně proměnit v odpůrce Ruska? Pro mě je to obrovský posun.

Níže uvádím svůj názor na to, co vedlo k tomuto velmi radikálnímu obratu. Jak dlouholetí čtenáři mého blogu vědí, dlouho jsem zastával názor, že aparát národní bezpečnosti federální vlády – tedy Pentagon, CIA a NSA – ve skutečnosti kontroluje vládu, zejména v záležitostech zahraniční politiky, a že ostatní tři složky vlády pouze pracují na podporu bezpečnostního aparátu.

Byl to aparát národní bezpečnosti, kdo využil NATO k úspěšnému vyprovokování Ruska k útoku na Ukrajinu. Dokázal to tím, že umožnil NATO, starému pozůstatku z éry podvodů studené války, postupovat na východ k ruským hranicím, s vědomím, že Rusko bude protestovat a nakonec zaútočí na Ukrajinu – v takovém případě by mohlo být Rusko obviněno z „agrese“. Cílem bylo „oslabit“ Rusko válkou, dát Rusku jeho vlastní „Afghánistán“ a dosáhnout změny režimu v Rusku. USA by Ukrajině dodávaly zbraně a peníze, aby toho dosáhly. Umírali by pouze ukrajinští vojáci, ne američtí, takže by Američanům bylo jedno, co bezpečnostní aparát udělal pro vyvolání války.

Pentagon, CIA a NSA nepředpokládaly zřetelnou možnost, že by Rusko nakonec válku mohlo vyhrát, což by nevyhnutelně znamenalo porážku pro Spojené státy. Po dvacetileté smrtelné válce USA v Afghánistánu a nastolení proíránského režimu v americké válce proti Iráku je to poslední, co si národní bezpečnostní establishment přeje, ponížení z další vojenské porážky – zejména z rukou Ruska, svého protivníka ze starých podvodů studené války.

Proto podle mého názoru establishment národní bezpečnosti vyvinul na Trumpa tlak a přiměl ho uvědomit si, jak důležité pro „národní bezpečnost“, aby Rusko tuto válku nevyhrálo. Podle mého názoru Trump tomuto tlaku podlehl, stejně jako se Kongres a federální soudy dlouhodobě klaněly establishmentu národní bezpečnosti. To je pro mě logické vysvětlení Trumpova obratu v otázce Ruska a také toho, proč již nezdůrazňuje potřebu „vysušit bažinu“ a skoncovat s „hlubokým státem“.

Sdílet: