Je zle? Máme plán!
Soudruzi vod novin tvrdí, že je zle. Dokladovali to na příběhu tří feministických soudružek, které jsou sice independent a empowered, ale jen do té doby, dokud o tom můžou na orální úrovni spekulovat. Jakmile nastane okamžik, kdy by to měly být schopny prokázat v praxi, obvykle následuje hysterické kvičení a prezentace nouze a chudáctví.
To, jak moc je zle, dokladovali novinářští soudruzi na příběhu 3 žen, kterým se pokazilo cosi v domácnosti, což podle jejich názoru vyžadovalo zásah řemeslníka. Zaujala mě především ta, které se ucpalo WC a při představě, že bude muset příštích několik dní trávit v doma čas spolu se svými exkrementy, začala volat o pomoc vodborníke až z Prahe.
„Měla jsem ucpaný záchod, jelikož máme doma v rodinném domě jen jeden, začala jsem instalatéra shánět hned.“, líčila na lidských právech postižená žena. „Mám jednoho známého, ale ten byl zrovna na dovolené. Na internetu jsem našla několik kontaktů, jelikož byl víkend, většina z nich nemohla. Další mi řekl, že by měl čas až za dva týdny. Nakonec jsem sehnala, museli přijet z Prahy a se všemi příplatky jsem platila přes 8 tisíc korun,“ popsala novinářské vonuci svoji zkušenost žena ze středních Čech. Příčinou byl WC blok, který se jí podařilo omylem spláchnout.
Myslím, že zubaři, co nejedou na pojišťovnu, jsou k české populaci ještě hodně milosrdní. Pokud emergentní oprava hajzlíku, kterou odhaduji s rezervou asi na 1 hodinu čistého času práce, stojí přes 8 klacků, pak je zcela nesmyslné, aby odvrtání pulpitidy a periapikálního abscesu, což enormně bolí, nestálo aspoň dvácu. Jakýkoli život zachraňující výkon, kvůli kterému jedu ve 3 hodiny ráno do špitálu a strávím tam zbytek noci, byl taky neměl být levnější, což by si měli uvědomit soudruzi z VZP, protože jinak budou mít velmi brzy zase revoluci.
No smál jsem se, až jsem se za břicho popadal. Tak independent, emancipated a empowered soudružka platila přes 8 klacků, až se z ní kouřilo, byla ráda, že si může spláchnout svoje hovna, a ještě si na tu opravu půjčila od Providenta.
I měl jsem doma obdobný problém. Najednou mi moje myčka na nádobí ukazovala Error 24, což je ucpání odtokové hadice. Tak jsem odtokovou hadici odpojil od odpadu a pustil jsem čerpadlo myčky znova. Myčka začala pracovat a vypustila svůj obsah do kýblu a žádný error neukazovala. Problém byl tudíž v pračkovém odpadu a nikoli v hadici samotné nebo v čerpadle. I konzultoval jsem opraváře. Ten mi začal vysvětlovat, že jediná možnost v tomto případě je rozjebat celou kuchyň a přilehlou koupelnu, odsekat dlaždice a ucpanou ve zdi trubku vyměnit. A pak zase vše dát do pořádku. Veškeré úkony přitom odhadoval cca na 100-150 tisíc káčé, přičemž čas by na to měl za měsíc. Notypyčo.
Tak jsem pána s úctou a pozdravy poslal do prdele a řekl jsem, že se mu teda ozvu. Koupil jsem si v Bauhausu náhradní pračkovou hadici o délce tří metrů a namontoval jsem ji na pračkový odpad. Druhý konec hadice jsem improvizovaně namontoval na sprchový rozvod v koupelně. Pustil jsem sprchou teplou vodu, kterážto bez problémů pod tlakem do pračkového odpadu tekla. Tak jsem zvýšil průtok na maximum. Pračkový odpad sice trochu pod zdí vibroval, ale hezky vodu odváděl., Následně jsem do pračkového odpadu vpravil koncentrovaný roztok NaOH a za hodinu jsem zopakoval akci. Pračkový odpad už ani nevibroval. Napojil jsem myčku zpátky a odpad slouží dodnes. Jen jsem v tomto kontextu instruoval dva nejstarší chlapce, kdyby se náhodou situace opakovala. Přišli jsme na to, že pokud dětičky dávají do myčky hrnce a talíře extrémně zašpiněné, usazuje se v pračkovém odpadu sraženina z tuku a pevných částic, který ty skvělé a předražené tablety do myčky nedokážou hydrolyzovat. Cena opravy? Pár stovek za hadici a čtvrt hodina čistého času. Následné opravy téhož problému zcela zdarma v režii dětiček.
Stejným způsobem si člověk provede drobné opravy zapojí schodišťové vypínače, vymění elektrické zásuvky, v době před rekonstrukcí elektřiny dotáhne hliníkové dráty ve svorkách k zamezení přechodových odporů. Opraváře jsem potřeboval jen jednou, a to když majiteli pronajatého bytu kdysi v dřevních dobách před 25 lety vyhořel z nějakého důvodu hlavní jistič. Přišla pohotovost z EONu, jistič vyměnili za poplatek asi 200 Kč a do 2 hodin bylo hotovo. Výměnu hlavního jističe nezvládnete hlavně legálně, neboť byste musel neoprávněně zasáhnout do plomby a komando ČEZu by vám to spočítalo, ale jinak by to byla pohoda jazz.
Myslím, že pro řemeslníky u nás není vůbec zle. Je naopak velmi dobře, když si za banální a nekomplikovanou opravu mohou říct na hodinu víc, než kolik má na hodinu primář neurochirurgie. Říká se tomu využití tlaků trhu. Také to něco vypovídá o populaci a její schopnosti se o sebe postarat obecně. Zajímalo by mě, jak by feministická soudružka reagovala, kdyby jí primář neurochirurgie sdělil, že jejího syna, co se právě vyflákl na motorce, protože je blbej a jel vožralej, ošetří pro ten narůstající subdurální hematom a kraniokaudální deterioraci až za tejden, protože má taky nárok na odpočinek, ale že pokud chce rychlou akci, tak může povolat odborníke z Prahe, ale bude to stát tak půl melcku, přičemž kdyby náhodou synátor zaklepal bačkorama a nedal to, že jí na ten zákrok dají 80% slevu. Nebo radši ne, bez slevy, riziko úmrtí přece nese pacoš nebo jeho zástupce, když podepíše informovaný souhlas.
Ale soudruzi a soudružky, neklesejme na mysli, protože řešení existuje. Na řešení jsem přišel, když jsem si četl zprávu, že se včera v pravé poledne konala mše za zastřeleného amerického republikánského influencera Charlieho Kirka.
To, že si našli čas příznivci pravice a pan Turek na mši přijel specielně až z Brusele, to mě nepřekvapilo. Co mě ale překvapilo, bylo, kolik různých neomarxistických aktivistických zmrdů si udělalo v pravé poledne čas, aby tam prudili s transparentíkama. Ty vole, já taky nechodím na Prague Pride, tak co tahle sprostá parta zmrdů prudí na mši, kterou si u církve zaplatila pravice? Na rozdíl od mše v kostele, Prague Pride je neomarxistická mše pod širým nebem a tahle deviantní verbež (a tím nemyslím homosexuály, tojsou lidi jako každý jiný) by si měla své mše konat někde, kde tím nebude obtěžovat normální lidi.
Dám taky ruku do ohně za to, že to tihle aktivističtí příslušníci sprosté neomarxistické verbeže nedělali zadarmo. Vzhledem k tomu, že penězovod z fondu US Aid již vyschl, musely si ty kurvičky najít jiné zdroje za státní peníze ve Fialově a Hřibově deficitním rozpočtu. Třeba se s těma ksichtama podělily barmské ženy.
V levicových aktivistech zde máme volný zdroj levné pracovní síly. Je věčná škoda, že se touto pracovní silou plýtvá. Místo aby zevlovali kolem kostelů, kde jejich přítomnost nikdo nežádá, mohli by hájit lidská práva přímo tam, kde je jich zapotřebí. Je sice pravda, že opravdu independent a empowered bolševicko-feministická zdatná soudružka se pozná hlavně podle toho, že si umí sama spravit rozbitý hajzl, ale pro méně zdatné soudružky jsou zde i alternativní řešení v podobě pičulín sharing programu. Ekonomika sdílení by se zde uplatňovala v podobě bonitního pracovitého aktivisty, který se přešupačí na instalatéra, případně elektrikáře, zedníka, obkladače, podlaháře dle vkusu příslušné posílené feministické soudružky. Jako pobídkovou metodu není nutné uplatňovat pro tyto individua příležitostný sex ani peníze, protože jak víme, soudruzi to dělají hlavně z přesvědčení a kvůli ochraně tradičních evropských hodnot, a to by bylo kurwa dyskrymynáční gádžo. Takže místo peněz či příležitostného sexu s feminiastkami by šlo aktivistu motivovat k práci prostřednictvím speciálního programu rákoska. Aktivistický pičulín by se jistě nemusel mlátit příliš tvrdě, jen sem tam přetáhnout, aby si uvědomil svůj dluh vůči společnosti a obhajoval lidská práva nadřazených independent a empowered soudružek lépe a radostněji
Možná namítnete, že aktivističtí zmrdi na řemeslo nemají buňky, protože jsou to lemplové leví jako šavle. No dobrovolně určitě makat nepůjdou, to víme, a právě proto je tam ten motivační program zvaný rákoska. Násilí je totiž to jediné na čem staví všechny levicové volební programy, které mají plán, jak těžce vydělané dublony z kapes jiných přesunout do kapsy vlastní, proto je tento motivační program zvolen právě tak, jak tomu levicoví aktivisté budou nejlépe rozumět. Pokud by to měl vzít do ruky stát, mohla by se z toho stát změnou trestního práva třeba forma alternativního výkonu trestu podmíněného odnětí svobody za předchozí propagaci neomarxistického hnutí omezujících práva slušných lidí: buď se přešupačit na instalatéra a spravit feministickým posíleným soudružkám 1 000 hajzlíků přičemž bude využit alternativní motivační program rákoska. Alternativně by mohl třeba pirátský soudruh Hřib trest vykonat ve věznici Valdice s bonusem v podobě nabídnutí kaďáku místnímu kápovi za ochranu. Hřib od pirátů by si třeba dal říct a šel spravovat hajzlíky, zatímco Lipánek by podle mě bral radši ty Valdice.
Taky by se dalo snížit deficit veřejných financí o 50 miliard, což je asi 20% jeho výše. Ceníky řemeslníků by se tím dostaly zpět do smysluplných hladin. Svět by se sice neočistil od neomarxistických imbecilů ale aspoň by byli řádně zaměstnaní neparazitovali by a nebyli by tolik vidět. A jak by montérky třeba takovému ksindlovi Hřibovi od Pirátů nebo Lipánkovi od modrobolševiků slušely! Win-win-win-win!
