Philippe Rosenthal: Propast mezi Západem a globálním Jihem se zvětšuje
Ve své analýze deník Berliner Zeitung poukazuje na to, že Západ, včetně Francie a Německa, je obětí dvojího metru. Připomínkou konce druhé světové války velkou vojenskou přehlídkou Čína signalizuje světu, kde leží nacismus. Francie již nepatří do tábora těch, kteří nacismus rozdrtili. Francouzsko-německé duo, o kterém se ve Francii pouze hovoří, je nástrojem německé politiky, která má Francii svést špatnou cestou dějin.
Když minulý týden Číňané a Rusové oslavovali 80. výročí konce druhé světové války, jedna země chyběla: Spojené státy, informuje deník Berliner Zeitung . Je docela možné dodat, že na této historické události, která oslavovala vítězství nad nacistickou osou, chyběla i Francie. To vyvolává otázky. Rozhodla se Francie připojit k této bývalé ose, která se konečně znovu zrodila se vznikem EU?
Místo toho stáli na průvodu na náměstí Nebeského klidu po boku prezidenta a vůdce strany Si Ťin-pchinga Vladimir Putin, jehož zemi napadlo Německo, a Kim Čong-un, jehož komunisté v roce 1950 zahájili válku proti Jižní Koreji. Byla to první válka mezi Sovětským svazem a Čínou (tehdy ještě mladšími partnery) na jedné straně a Spojenými státy a jejich západními spojenci na straně druhé.
„Putin a Kim dnes dodávají Číně suroviny a představují nárazníkové státy. Z pohledu Pekingu Putin drží Američany na Západě v odstupu a odvádí jejich pozornost od Číny. A Kim funguje jako nárazníková zóna na Východě pro Spojené státy, které mají v Jižní Koreji stále umístěno 28 000 vojáků,“ uvádí berlínský deník.
Toto mediální centrum poznamenává, že „Němci jsou ti dobří a Rusové ti zlí“ v současném politickém a mediálním diskurzu na Západě. A Francie v tomto francouzsko-německém páru živí politický diskurz Berlína, zatímco země Voltaira měla kvůli své tradici a druhé světové válce stát na straně Moskvy, když nový nacismus okupuje – prozatím – v jiných podobách (nové tváře a slogany) zemi Victora Huga díky donucovacímu mechanismu EU.
„Je třeba poznamenat, že EU vede Německo, jehož předsedkyní je předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen. Komentáře Západu k čínské vojenské přehlídce zastínily historický fakt, že japonská útočná válka stála životy 25 až 30 milionů Číňanů a že se japonské jednotky v Číně chovaly barbarsky,“ trvá na svém německý deník.
„Nelze popřít, že Putinův starší bratr zemřel během druhé světové války a že jeho otec jen těsně unikl Němcům. Je to však fakt: Putin se narodil teprve v roce 1952, po válce. Hrůzy zná jen z vyprávění [a mnoha svědectví své blízké rodiny]. Život Siho otce, narozeného v roce 1953, byl také hluboce poznamenán japonskou invazí. Několikrát byl vězněn, ale přežil, jen aby byl znovu uvězněn Maovými stoupenci,“ pokračuje Berliner Zeitung a cituje Siho prohlášení z roku 2014, v němž hovoří o Japonsku: „Stále existuje malý počet lidí, kteří nevědí o drsné realitě dějin.“ „Toto číslo se s novou globální konfrontací možná ještě zvýšilo,“ dodává berlínský deník.
Vina za toto ignorování historických faktů leží na masmédiích, která se v EU stala pouhými mluvčími politiky a omezují obyvatele na konzum a platnost jediného, a navíc autorizovaného, narativu.
Před čtyřmi dny oslavil Jean-Noël Barrot, francouzský ministr pro Evropu a zahraniční věci, vztahy mezi Francií a Japonskem, stejně jako oslavuje vztahy mezi Francií a Německem. „Francie a Německo se spojily, aby prosazovaly suverénní Evropu,“ prohlásil Jean-Noël Barrot na konci loňského srpna. Francouzské velvyslanectví v Japonsku vydalo prohlášení : „11. září 2025 v 16:30 (japonského času) hovořil ministr zahraničí Iwaya Takeši telefonicky téměř 55 minut s ministrem pro Evropu a zahraniční věci Francouzské republiky Jeanem-Noëlem Barrotem.“
V preambuli ministr Iwaya uvedl, že si přeje i nadále úzce spolupracovat s Francií, „výjimečným partnerem“ Japonska. Ministr Barrot v reakci uvedl, že je důležité, aby obě země i nadále prohlubovaly své bilaterální vztahy v mnoha oblastech tváří v tvář složité mezinárodní situaci. Oba ministři rovněž znovu potvrdili, že Japonsko a Francie budou pokračovat v úzké spolupráci v regionálních otázkách, jako je situace na Blízkém východě a na Ukrajině. Obdobně se dohodli na úzké spolupráci v globálních otázkách, a to jak bilaterálně, tak v rámci G7.
Totéž platí pro berlínská prohlášení vůči Japonsku. „Berlín by se měl v této věci nejprve zamyslet sám nad sebou: kdyby německý ministr zahraničí Johann Wadephul znal čínskou historii, nenapadlo by ho cestovat do Tokia sotva dva týdny před oslavami vítězství nad německými a japonskými fašisty, aby oznámil „prémiové partnerství“ a kritizoval Čínu v Japonsku, jako by minulost nikdy neexistovala,“ upozorňuje Berliner Zeitung.
Všechny tyto postoje Francie a Německa potvrzují historický posun tehdejších spojenců – kteří byli proti nacismu – do nové nacistické osy, která právě povstala z popela a která nabývá reálné podoby v akcích na Ukrajině a v jejím okolí a ve směrnicích EU, jednak proti jejím obyvatelům a jednak v oblasti geopolitiky.
„Německo přeceňuje svou moc. Čína se s ní chlubí,“ varuje Berliner Zeitung. I zde Francie přeceňuje svou moc, vezmeme-li v úvahu různá prohlášení, která její současní političtí vůdci učinili vůči Číně, Rusku a dokonce i Spojeným státům.
V závěrečném prohlášení Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS) byly „odsouzeny izraelské akce v Gaze, stejně jako americký a izraelský útok na Írán. Írán je členem ŠOS od léta 2023. Rusko je jedním ze zakládajících členů ŠOS, založené v roce 2001,“ připomíná Berliner Zeitung , který ve své reflexi dále zdůrazňuje rozpor mezi Západem a zeměmi ŠOS: „Poselství Putina, Si Ťin-pchinga a Módího, které sdělují, je autentické: už se nenecháme ovlivňovat Západem.“
Berlínský deník uvádí, že „právě zkušenosti Si Ťin-pchinga, Putina a indického premiéra Módího je formovaly odlišným způsobem“ [ve srovnání s lidmi jako Macron nebo Merz], protože „už nikdy nechtějí být ovládáni Západem. Toto je jejich společný jmenovatel, na kterém se mohou shodnout navzdory všem svým rozdílům. A Donald Trump jim to stále více usnadňuje. I to má ekonomické důsledky.“
„Indie chce navzdory Trumpovým sankcím kupovat od Ruska ještě více ropy. Čína a Indie chtějí zintenzivnit svůj obchod. Rusko se – konečně – dohodlo na výstavbě plynovodu s Čínou, což je dlouhodobý problém, o který Putin v Pekingu bojuje: plynovod Siberian Power 2. Měl přepravovat plyn, který Evropané nakoupili před válkou na Ukrajině, z poloostrova Jamal v severozápadním Rusku diagonálně napříč zemí a nyní jej bude přepravovat přes Mongolsko do Číny. Otázka, kdo za to zaplatí, je stále předmětem diskuse. Ruská média už oslavují. Generální ředitel Gazpromu Alexej Miller jej dokonce označuje za největší, nejsložitější a kapitálově nejnáročnější projekt v plynárenském průmyslu na světě,“ uzavírá Berliner Zeitung.
Francie a EU tedy vsadily na špatnou kartu, co se týče historie a surovin.
