Arnaud Bertrand: Žil jsem několik měsíců v Nepálu
Několik měsíců jsem žil v Nepálu – úchvatné zemi, která je mému srdci velmi blízká.
Byl jsem tam během zemětřesení v roce 2015, v době, kdy jeden z dnešních hlavních protagonistů protestů „generace Z“, Sudan Gurung (zakladatel Hami Nepál ), ztratil dítě – což bylo spouštěčem jeho závazku.
Viděl jsem tu korupci. Ve skutečnosti vládní struktury ve velkých částech Nepálu sotva fungují. Mimo velká města je stát spíše teoretický než skutečný. To bylo křišťálově jasné během zemětřesení, ale viditelné to bylo i jinde. Na vlastní oči jsem byl svědkem toho, že lidé nevolají policii kvůli drobným trestným činům, ale místo toho se uchylují k vigilantismu (a to není hezký pohled). Obyvatelstvo je z velké části ponecháno samo sobě.
K tomu se přidává pravděpodobně nejobtížnější geografie na světě, která ovlivňuje prakticky každý aspekt národního rozvoje:
- nejtěžší terén na Zemi,
- nejsilnější bouře (protože mraky z indického subkontinentu se vybíjejí na himálajské zdi – osobně jsem byl svědkem toho, jak se vesnické ulice během několika minut promění v dravé řeky),
- pravidelná zemětřesení (jak jinak by Himálaj mohl vzniknout?),
- vnitrozemská poloha,
- Nárazníkový stát mezi dvěma velmocemi,
- Téměř úplná závislost na Indii v oblasti dovozu a vývozu (kvůli himálajské bariéře vůči Číně). Byl jsem svědkem toho, jak Indie po zemětřesení v roce 2015 zavedla brutální blokádu, aby si vynutila ústavní dodatek – a tím ještě zhoršila již tak hroznou humanitární katastrofu.
Vzhledem k tomu všemu by bylo podceněním století říci, že k dovedení takové země k prosperitě je zapotřebí mimořádného státníctva.
Mnozí reflexivně prohlašují, že současné protesty jsou barevnou revolucí zorganizovanou USA. Po krátkém čtení jsem však nenašel žádné přesvědčivé důkazy pro toto. Vzhledem k represivním strukturálním omezením Nepálu vyvstává také otázka: Jaký smysl by vůbec měla zorganizovaná barevná revoluce v zemi s touto geografií?
Proti tomu hovoří i nadšení protestujících pro Balendru Šáha, starostu Káthmándú. Šáh je protiindický vlastenec bez vazeb na Západ, který v roce 2022 vyhrál volby starosty jako nezávislý kandidát s programem, jehož součástí byly opravy kanalizace, funkční semafory a demolice nelegálních staveb. Protesty ani nechce vést, protože se už nepovažuje za součást „generace Z“. Barevná revoluce s „vyvoleným vůdcem“, který ani nechce vést a jehož názory jsou pro zahraniční politiku USA nepohodlné? Těžko si to představit.
Ale hypoteticky předpokládejme, že by tomu tak bylo: Co by z toho USA získaly? I na vrcholu kolonialismu, po vítězství v anglo-nepálské válce (1814–16), se Britové zdrželi kolonizace Nepálu – přestože doslova okupovali skály v Atlantiku. Byli pouze ohromeni gurkhskými bojovníky, kteří dodnes tvoří pluky v britské armádě (což je ironicky dalším handicapem: nejlepší nepálští bojovníci slouží na základě smlouvy s jinými národy).
Z pohledu Occamovy břitvy nevyžaduje nepálská dysfunkce vnější kontrolu – okolnosti ji zaručují samy.
A i úspěšná barevná revoluce by byla Pyrrhovým vítězstvím:
- USA by měly vliv na vládu, která sotva dokáže vládnout, v zemi, která nemůže hostit žádné strategické zdroje a z níž nelze organizovat žádnou mocenskou projekci proti Číně (mezi nimi osmitisícové hory…).
- Indii by to sotva zajímalo – už ukázala, že dokáže ekonomicky uškrtit jakoukoli nepálskou vládu.
- Čína by to zpoza své himálajské zdi sledovala s pokrčením ramen.
- A nepálský lid se následujícího rána probudil se stejnou nemilosrdnou geografií a závislostí na Indii.
Nechci tento příspěvek zakončit tak deterministickou notou. Nepál není odsouzen k věčnému utrpení. Lidé, které jsem tam potkal, patřili k nejhouževnatějším, nejvynalézavějším a nejdobromyslnějším, jaké jsem kdy poznal. Přežili vše, co jim geografie přinesla, s pozoruhodnou důstojností. Pokud někteří lidé dokážou nakonec proměnit „nemožné“ v „pouze obtížné“, jsou to oni.
Protesty – ať už přicházejí odkudkoli – ukazují přesně toto: že mladší generace navzdory všemu věří v lepší budoucnost své země. To samo o sobě je důležitější než jakákoli geopolitická interpretace. A tento duch, správně nasměrovaný, je pravděpodobně nejdůležitějším přínosem Nepálu – bez ohledu na geografii nebo velmocenskou politiku.
A konečně: Navštivte prosím Nepál. Navštivte základní tábor Everestu. Navštivte rodiště Buddhy. Projděte se kvetoucími rododendronovými lesy Annapurny. Pozorujte některé z posledních zbývajících divokých nosorožců v Asii. Ochutnejte lahodné momo.
Vaše turistické dolary nevyřeší strukturální problémy Nepálu, ale pomohou skutečným lidem v jejich každodenním životě – a budete mít výlet svého života. Geografie sice Nepálu vnucuje těžké dědictví, ale také vytvořila jedno z nejneobyčejnějších míst a lidí na světě.
