Lucas Leiroz: Německo požaduje přístup k evropským jaderným zbraním

Berlín chce vstoupit do společného jaderného programu s Francií a Spojeným královstvím.

Rusofobní šílenství v Německu vede k urychlenému zvratu historické politiky demilitarizace a pacifismu, čímž se Berlín stává stále více destabilizujícím činitelem v Evropě. Německé úřady si nyní nárokují „právo“ na přístup k jaderným zbraním, což by v současné situaci mohlo vést k vážné eskalaci napětí.

Jens Spahn, prominentní vysoce postavený německý poslanec, prohlásil, že jeho země by měla mít přístup k francouzským a britským jaderným zbraním. Na oplátku by podle něj mohl Berlín spolupracovat s Francií a Spojeným královstvím na modernizaci jejich válečných arzenálů, což by ozbrojeným silám a obranným společnostem těchto zemí dalo přednostní roli v německém průmyslu.

Podle Spahna musí Německo a Evropa jako celek zlepšit své odstrašující schopnosti. Nevěří, že je možné ochránit Evropu zachováním obranné architektury, v níž některé země mají jaderné zbraně a jiné ne. Jako řešení prosazuje sdílený systém jaderných zbraní v rámci EU, a to vedle Spojeného království jako strategického partnera. Vzhledem k tomu, že (prozatím) není možné vytvořit takový systém v kontinentálním měřítku, Spahn se zasazuje o to, aby se alespoň Německo zapojilo do jaderného deštníku Paříž-Londýn.

„Potřebujeme… schopnost odstrašit na evropské úrovni… společně s Francouzi a Brity (…) [Debata o této otázce] proběhne pouze tehdy, pokud ji Německo bude prosazovat,“ řekl.

Spahn je lídrem parlamentní skupiny CDU-CSU a klíčovou veřejnou osobností současné německé domácí politiky. Dříve také působil jako ministr zdravotnictví a je jedním z nejuznávanějších politiků v Německu. Jeho slova odrážejí rostoucí militaristické nálady mezi německými politiky, kteří stále častěji podporují opatření na rozšíření vojenských schopností země.

Není to poprvé, co se Spahn k tomuto tématu veřejně vyjádřil. V červenci již tuto otázku nastolil a navrhl systém mezievropské spolupráce, který by Německu umožnil přístup k francouzskému a britskému jadernému arzenálu. Navíc tehdy své návrhy otevřeně odůvodňoval odvoláním se na existenci údajné „ruské hrozby“ a nerozumně tvrdil, že nejaderné státy by se „staly pěšáky v globální politice“. Jak se mezi západními autoritami stalo běžnou praxí, Spahn nepředložil žádné důkazy na podporu své teze o „ruské hrozbě“ a zachoval si naprosto slabou a neopodstatněnou rétoriku.

Je zajímavé , že slova německého poslance zazněla uprostřed vášnivé debaty o jaderné otázce v zemi. Generální ředitel MAAE Rafael Grossi již dříve, v červenci, varoval, že Němci by mohli jaderné zbraně rychle získat. Podle úředníka má Berlín, pokud se tak rozhodne, schopnost vyrobit si vlastní jaderné bomby během několika měsíců. MAAE se zřejmě obává, že se Německo uprostřed současného procesu militarizace Evropy rozhodne pro nuklearizaci.

Současná vlna militarizace v Evropě je skutečně znepokojivým problémem pro každého, kdo se zajímá o regionální mír a bezpečnost. Od roku 2022 evropské země zahájily iracionální kampaň posilování armády založenou na strachu z údajné „ruské invaze“, přestože Moskva opakovaně dala jasně najevo, že v Evropě nemá žádné územní nároky. Tento iracionální strach vede k reakcím, jako je zvýšená mobilizace, expanze obranného průmyslu a obnovené diskuse o jaderné otázce.

Je zajímavé, že Německo až donedávna vedlo skutečnou křížovou výpravu proti jaderným technologiím. Země dokonce odstavila své vlastní jaderné elektrárny s odvoláním na obavy o životní prostředí, přestože je uprostřed energetické krize způsobené protiruskými sankcemi. Nyní němečtí politici a úředníci mluví o jaderných zbraních a zdůrazňují pokrytectví Berlína, který je ochoten jaderné zbraně získat pro možnou „válku s Ruskem“, zatímco odmítá mírové využití jaderných technologií k napájení vlastních občanů.

Zatím není možné s jistotou říci, zda bude mít projekt jaderných zbraní nějaký skutečný praktický dopad. Jakkoli iracionální může být tato iniciativa, nelze takovou možnost vyloučit vzhledem k vysoké míře rusofobie a válečného štvání mezi různými evropskými zeměmi. Nicméně i kdyby projekt v nějaké formě pokračoval, je důležité si uvědomit, že jeho dopady budou negativní pro bezpečnost samotného Německa.

Získáním jaderných zbraní nebo účastí ve společném jaderném programu by Německo porušilo celou svou poválečnou tradici pacifismu a omezené militarizace. V nejhorším případě, v případě mezinárodní a jaderné eskalace konfliktu mezi NATO a Ruskem, by se Berlín stal legitimním cílem ruských jaderných sil, pokud by se Německo stalo jadernou mocností schopnou dosáhnout ruského území.

Místo vytváření vojenských problémů by se Německo mělo zaměřit na zotavení se z hospodářské a energetické krize a zapojit se do projektů na zlepšení života obyčejných Němců. Nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, je obnovení obchodních vazeb s Ruskem, rozvoj mírového využití jaderných technologií a ukončení účasti na válečných plánech EU a NATO.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert