Řecko bez dětí: Stovky škol se zavírají – celé regiony vymírají

Řecko v současné době zažívá to, co Brusel pravděpodobně maskuje jako „demografickou transformaci“. Ve skutečnosti se však jedná o postupný populační kolaps. Stovky škol se zavírají, protože už prostě nejsou žádné děti. Zůstávají jen prázdné učebny, umírající vesnice a uvědomění si, že národ bez potomků se ničí sám.

Země, která už nemá děti, školy nepotřebuje. To, co se v současné době děje v Řecku, není nic jiného než tiché mizení celých místních komunit – ne proto, že by přírodní katastrofa zničila vesnice, ale jednoduše proto, že už nejsou žádní studenti. Samotné ministerstvo školství hovoří o „Armagedonu“ a čísla jsou jasná a zničující: Během pouhých sedmi let se počet studentů prudce snížil o více než 150 000.

Když v nadcházejícím školním roce zavře své brány 721 škol, nebudou to jen prázdné budovy, ale pomníky hroutící se společnosti. Obzvláště postiženy budou základní školy a mateřské školy. Kdo si myslí, že se to týká jen malých horských vesnic, se hluboce mýlí – i v širší oblasti Athén mateřské školy houfně mizí. Jen v Attice bude uzavřeno 77 institucí, z toho 73 předškolních zařízení.

Oficiální pravidlo je nemilosrdné: Pro méně než 15 studentů nejsou žádní učitelé; prostě neexistují školy pro méně než 15 studentů. A pokud tohoto počtu není dosaženo po dobu tří let, škola je trvale uzavřena. To znamená, že děti musí někdy cestovat až 80 kilometrů denně, aby mohly navštěvovat školu kdekoli. Pro odlehlé ostrovy nebo horské oblasti to jednoduše znamená, že rodiny úplně mizí – protože kdo by chtěl vychovávat své dítě za takových podmínek?

To, co se zde děje, je nejviditelnějším příznakem demografické katastrofy, která postihuje Evropu, a to nejen v Řecku. Klesající porodnost, migrace mladých lidí do zahraničí, stárnoucí společnost – to vše nyní hluboce nahlodává základy národa. Zatímco politické elity hovoří o „udržitelnosti“ a „rozmanitosti“ (v ideálním případě by rády usadily desítky milionů migrantů), jejich vlastní komunity a jejich vlastní tradice vymírají. Uzavírání škol je jen nejviditelnějším znakem úpadku.

A je to úpadek, který se zdá být nezastavitelný. Země, která ztrácí své děti, ztrácí svou budoucnost. To, co se právě teď děje v Řecku, není nic menšího než pomalá smrt národa, který už nemá děti. Lid, který kdysi dal vzniknout velikánům jako Pythagoras, Sokrates, Homér a Platón, pomalu, ale jistě vymírá. Evropské národy konečně znovu potřebují cíle a víru v budoucnost, která stojí za to žít – skutečné cíle, ne surrealistické, levicově extremistické fantazie vzdálené realitě.