V Izraeli mohou být zabíjena „zvířata v lidské podobě“
Studie opakovaně ukazují, že židovští Izraelci považují Palestince za méněcenné lidi. Tento hluboce zakořeněný rasismus má kořeny v sionistickém koloniálním projektu a pomáhá vysvětlit širokou podporu genocidy v Gaze.
Uprostřed bojů v pásmu Gazy provedli dva političtí psychologové z elitních amerických univerzit průzkum mezi 521 Izraelci. Respondentům byl předložen hypotetický scénář: zraněný izraelský voják leží v oblasti kontrolované palestinskými silami. Respondentům bylo řečeno, že k jeho záchraně by bylo nutné ostřelovat palestinskou civilní čtvrť. Kolik palestinských civilistů by bylo oprávněné za tímto účelem zabít? Naivní výzkumníci navrhli stupnici od 0 do 1 000 v naději, že pozorují širokou škálu odpovědí. V praxi asi polovina respondentů vybrala maximální počet – 1 000. Ačkoli vzorek nebyl navržen tak, aby byl reprezentativní, politické sklony respondentů se jen mírně vychýlily doprava než ty, které uváděl průzkum provedený o tři měsíce později Izraelským demokratickým institutem. Navíc i mezi těmi, kteří se identifikovali jako levicoví nebo levicově orientovaní, asi čtvrtina zvolila maximální počet.
Někdo by mohl uvěřit něčemu jako „po šoku z krutosti Hamásu 7. října ztratili Izraelci schopnost empatie k Palestincům“. Nebýt tohoto masakru, mohli by říct, že čísla by byla jiná. Emile Bruneau a Nour Kteily, dva političtí psychologové, však tento průzkum provedli začátkem srpna 2014. Shodou okolností byl proveden ve stejném týdnu, kdy Izrael zmasakroval stovky palestinských civilistů v Rafáhu (incident známý jako „Černý pátek“), což scénář průzkumu přivedlo k životu. Izraelská armáda je lidovou armádou a chovala se v souladu s veřejným míněním. Hlavní vojenský prokurátor se zdržel zahájení trestního vyšetřování. V každém případě sled událostí jasně ukazuje, že 7. říjen není důvodem pro znehodnocení palestinského života v očích Izraelců.
Jiní by mohli namítnout, že v situaci násilného, dlouhodobého konfliktu je přirozené, že se mezi válčícími stranami rozvine nenávist a že život nepřítele ztratí na hodnotě. Koneckonců, zásada, že „láska začíná doma“, je běžným lidským citem. Toto tvrzení je platné, ale nedostatečné k vysvětlení extrémních výsledků.
Jen několik týdnů po tomto průzkumu provedli výzkumníci další, tentokrát mezi 354 Palestinci ze Západního břehu Jordánu, kteří zastupovali řadu politických názorů. Palestinským účastníkům byl předložen scénář, ve kterém byli svědky toho, jak se dvě auta zřítila do rokle – jedno vezlo čtyři izraelské děti osadníků a druhé palestinského muže. Mají čas pouze zastavit jedno z aut. Výzkumníci se ptali: do jaké míry je morálně správné zachraňovat izraelské děti na úkor Palestinců? (na stupnici od 0 do 100). Asi polovina respondentů s více než 50% jistotou uvedla, že záchrana izraelských dětí by byla správná věc. Každý šestý respondent si byl 100% jistý, že se jedná o morálně správnou volbu. Je důležité poznamenat, že tento průzkum byl proveden krátce po tehdy nejsmrtelnějším útoku na Gazu, při kterém zahynulo více než 550 palestinských dětí – 15krát více než počet izraelských dětí zabitých 7. října. Jinými slovy, alespoň v roce 2014 krvavý konflikt a vysoký počet obětí nevedly celou palestinskou veřejnost k pomstychtivému a nemilosrdnému smýšlení.
Oběma skupinám byla dále ukázána tzv. škála „Vzestupu člověka“. Na pravé straně je zobrazen moderní člověk, zatímco na levé straně postava podobná neandrtálci kráčející po čtyřech. Respondenti byli požádáni, aby ohodnotili sebe i příslušníky konkurenční národnosti na škále od 0 (člověk podobný opici) do 100 (plně vyvinutý člověk). Rozdíl mezi sebehodnocením a hodnocením druhého je politickými psychology považován za míru dehumanizace. Výsledky ukázaly, že izraelská dehumanizace Palestinců byla o šest bodů vyšší než opačný ukazatel. Ve skutečnosti byla dehumanizace Palestinců Izraelci dosud nejvyšší naměřená pomocí tohoto nástroje (podobné studie byly dříve provedeny v Maďarsku, Spojených státech a Anglii).
Pohled na Palestince jako na opičí tvory se v posledních dvou letech mrazivě ozýval. „Zvířata v lidské podobě [ hebrejsky hayot adam ]!! Vymažte Gazu z povrchu zemského!!“ „Zvířata v lidské podobě, od miminek po starce – vyhladěte celou Gazu.“ Citáty jako tyto se v nesčetných variacích objevovaly na sociálních sítích v dnech po 7. říjnu a zveřejňovaly je normativní Izraelci. Mnozí zopakovali prohlášení tehdejšího ministra obrany, který vyjádřil podobnou myšlenku. Požadovat zničení milionů lidí vyžaduje distancování obětí od lidské rodiny, a tím potlačit společenské normy, které považují zabíjení civilistů a zejména dětí za nemorální.
Židé nejsou ze své podstaty více či méně krutí než členové jiných skupin. V Izraeli však Židé žijí v koloniálním politickém kontextu, který vyžaduje stále větší dehumanizaci a neustálé znehodnocování palestinského života. Potřeba ospravedlnit probíhající vyvlastňování od roku 1948, režim židovské nadvlády a následné smrtící potlačování odboje – to vše vyžaduje, aby Izraelci snižovali lidskost Palestinců. Za tímto účelem byla v současné hebrejštině vyvinuta jedinečná slovní zásoba: „mehabel“ (volně přeloženo jako „terorista“, ale používáno téměř výhradně pro Palestince) – osoba bez historie a bez osobnosti, jejíž „hisul“ (likvidace) je povolena a dokonce žádoucí, a každý, kdo vstoupí do „šitej hašmada“ („vyhlazovacích zón“), bude „ neutralizován“.
Proto je od založení státu vzácné, aby byl židovský Izraelec řádně potrestán za zabití Araba. Dehumanizace umožnila zabití tisíců Palestinců, kteří se v prvních letech státu pokusili vrátit do své země bez soudu a procesu. Všichni odsouzení za masakr v Kafr Kásim v roce 1956 se vrátili domů do necelých tří let a někteří z nich byli odměněni zaměstnáními ve veřejném sektoru. Ti, kdo byli zodpovědní za masakry v Chán Júnis a Rafáhu v následujících týdnech, nebyli nikdy souzeni, stejně jako ti, kteří provedli masakr v Kibiji o několik let dříve. Přímá linie vede od těchto masakrů k milosti členů židovského podzemí v 80. letech, k absurdně mírnému trestu pro vojáka Elora Azarii, který v roce 2016 před kamerami zavraždil a zranil palestinského muže, a k nedávné de facto licenci k zabíjení udělené osadníkům na Západním břehu Jordánu. Právní shovívavost vytvořila normativní svět, v němž palestinské životy propadají.
Současné hrůzné dny s obrazy hladovějících dětí v ghettu v Gaze a pozdní probuzení i zbytků sionistické levice, které pojmenovaly zločin – genocidu – mají kořeny v desetiletích dehumanizace a schvalování krve, které nás dovedly až sem.
Jak by se odpovědi rozložily, kdyby studie z roku 2014 nabídla vyšší limit než 1 000 palestinských obětí? Další nula? Další dvě? Nebo možná nějaké známé sedmimístné číslo? Všeobecná lhostejnost ke genocidě, kterou Izrael nyní páchá, nám nabízí vodítko.
Starší verzi tohoto článku v hebrejštině publikoval(a) Siha Mekomit
Úvodní fotografie: Žena drží ceduli s nápisem „Příliš mnoho teroristů ve vězení“ na jedné straně a „Zabijte je všechny“ na druhé straně během demonstrace v Tel Avivu 19. dubna 2016 na podporu Elora Azarie. (Foto: Jack Guez/AFP)
