Brian Berletic: Nová americká administrativa, nové zázračné zbraně pro Ukrajin
Spojené státy oznámily plány na dodání 3 350 raket s prodlouženým doletem (ERAM) na Ukrajinu, což je další eskalace poté, co současná Trumpova administrativa během prezidentské kampaně v roce 2024 slíbila ukončit válku do „24 hodin“.
Dalším příkladem kontinuity v americké zahraniční politice je program ERAM, který byl spuštěn za předchozí Bidenovy administrativy a bez přerušení pokračuje i za současného amerického prezidenta Donalda Trumpa.
ERAM (nezaměňovat se standardní aktivní střelou s prodlouženým doletem RIM-174, známou také jako ERAM nebo SM-6) je v podstatě turbínový klouzavý bombardér. Pravděpodobným kandidátem pro tento zbrojní program je Boeing PJAM, což doslova znamená „Powered Joint Direct Attack Munition“ (Poháněná společná munice pro přímý útok).
ERAM je podobný klouzavým bombám, které Spojené státy již ve velkém množství dodaly na Ukrajinu, ale s delším doletem, který by podle The War Zone (TWZ) měl dosáhnout 240 až 450 kilometrů.
Tato motorizovaná kluzáková bomba by mohla být použita k úderu mnohem dále za ruské linie, než toho byly schopny předchozí západní zbraně, včetně systémů HIMARS, ATACMS, různých letecky odpalovaných řízených střel a standardních kluzákových bomb, na kterých je ERAM pravděpodobně založen, ale s určitými omezeními.
ERAM není „zázračná zbraň“, která změní průběh konfliktu; je to pozdní a pravděpodobně nedostatečná reakce na strategickou realitu, kterou Rusko a jeho spojenci již vytvořili.
Humbuk versus realita. Zprávy o dodávkách systému ERAM na Ukrajinu byly obzvláště nejednoznačné vzhledem ke špatnému výkonu ukrajinských ozbrojených sil podporovaných (a vedených ) USA na bojišti a chronickému nedostatku zbraní kvůli nedostatečné kolektivní vojensko-průmyslové základně Západu.
Titulky oznamující, že na Ukrajinu míří 3 350 raket, jsou v rozporu s pravděpodobnými detaily zbrojního programu, jehož výroba teprve začala a prvních 1 000 raket by mělo na Ukrajinu dorazit do dvou let, zbytek by měl dorazit do tří let nebo i déle.
I kdyby dnes bylo k dispozici 3 350 raket k odeslání na Ukrajinu, skutečnost, že se jedná o rakety odpalované ze vzduchu, znamená, že hlavní překážkou jejich použití na bojišti bude nedostatek stíhaček a pilotů, kteří by je mohli dopravit k cíli.
Omezení ukrajinské letecké síly zabránila dalším letecky odpalovaným a shazovaným střelám dosáhnout svého plného potenciálu na bojišti, včetně řízených střel Storm Shadow a SCALP (s maximálním doletem 250 km), stejně jako již zmíněných amerických plachetnic JDAM a dokonce i francouzských plachetnic AASM Hammer, které jsou poháněny raketovým motorem na tuhé palivo, ale jejichž dolet je pouhých 70 km, což je mnohem menší než u raket ERAM, jejichž dolet je 240 až 450 km.
Kromě otázek kvantity čelí ukrajinské letectvo také významným výzvám souvisejícím s aktivními opatřeními Ruska na obranu proti jeho použití, včetně rozsáhlých schopností protivzdušné obrany zaměřených jak na ukrajinská válečná letadla, tak na munici, kterou dodávají, ale také na pokračující úsilí o útoky na ukrajinské vojenské letectvo na zemi, kde operuje.
Delší dolet raket ERAM poskytne ukrajinským válečným letadlům větší bezpečnost během útoků na dálku, než jakou mohou poskytnout americké rakety JDAM a francouzská munice Hammer, ale malý počet raket ERAM a letadel, která je nesou, znamená, že alespoň po dobu prvních dvou nebo tří let by mohla být odpálena pouze jedna raketa denně, nebo spíše jednou týdně, každé dva týdny nebo i méně často rozsáhlejší koordinovaný útok.
Na jeden úder by bylo zapotřebí většího počtu raket ERAM, aby se nasytila ruská protivzdušná obrana v naději, že alespoň část munice dosáhne svých cílů.
Ve srovnání s tempem ruských leteckých úderů, raketových útoků (balistických i řízených) a útoků dronů dlouhého doletu nepřinese integrace systémů ERAM pro Ukrajinu žádný znatelný rozdíl, pokud jde o rozložení vojenských sil na bojišti i nad ním.
Vyhlazovací válka, kterou Rusko nadále vyhrává. Jen do konce roku 2023 agentura Reuters informovala , že Rusko odpálilo 7 400 raket a 3 700 dronů Geran-2. Od té doby Rusko výrazně zvýšilo výrobu a používání obou typů zbraní.
Podle ABC News by Rusko mělo do roku 2025 odpálit na Ukrajinu až 6 400 raket a dronů za jediný měsíc .
Podle zpráv ukrajinských médií , které se opírají o zprávy ukrajinských zpravodajských služeb, Rusko ročně vyrobí 720 až 840 balistických raket Iskander-M, 120 až 180 hypersonických raket Kinjal, 300 až 360 střel s plochou dráhou letu Kalibr, 720 až 840 střel s plochou dráhou letu Ch-101, 240 až 360 střel s plochou dráhou letu Iskander-K a řadu dalších střel s plochou dráhou letu a hypersonických střel.
To představuje 2 100 až více než 2 580 raket ročně a počet vyrobených kusů nadále roste. Počáteční fáze ruské speciální vojenské operace se spoléhala na velké zásoby raket. Ruská produkce raket nyní dosahuje úrovní, které umožňují raketové údery podobného rozsahu, ale trvalé.
Samotná podstata programu ERAM představuje uznání a pokus o překonání zjevných nedostatků americké vojensko-průmyslové základny a mnoha doktrín, které ji dosud formovaly, ve srovnání se značnou a neustále rostoucí velikostí ruské vojenské produkce.
Důsledky ERAM: Tváří v tvář realitě vyčerpávací války. Spojené státy se po celá desetiletí snažily převzít roli jediné světové supervelmoci po studené válce. Tento světonázor, výslovně vyjádřený v dokumentech Pentagonu, o nichž New York Times informoval již v roce 1992, si kladl za cíl udržet americkou nadvládu kombinací vojenské síly a ekonomického vlivu. Tato politika vydláždila cestu pro desetiletí agresivních válek, politického vměšování a sérii stále se stupňujících konfrontací, zaměřených konkrétně na ožívající Rusko a rostoucí Čínu.
Tato narativová představa o nesporné vojenské nadvládě USA byla pečlivě udržována prostřednictvím série konfliktů s výrazně slabšími zeměmi. Války v Iráku a svržení libyjské vlády byly prezentovány jako důkaz ohromující převahy americké přesnosti a technologií. Americká vojensko-průmyslová základna fungovala na dvou principech: „kvalita nad kvantitou“ a zisk nad účelem – na základě předpokladu, že drahá, přesně naváděná munice dokáže jediným výstřelem to, co by jinak vyžadovalo desítky méně nákladově efektivní konvenční munice.
Washingtonská zástupná válka proti Rusku však odhalila, že americké zbraně, ačkoli jsou technologicky vyspělé, se často nevyrábějí v dostatečném množství, aby mohly čelit rovnocennému protivníkovi schopnému vést vyčerpávací válku. Mýtus o kvalitě nad kvantitou se na bojišti na Ukrajině rozpadl.
Působivá ruská palebná síla, od dělostřeleckých granátů po rakety, neřízené střely, drony a plachetnice, vyčerpala ukrajinské ozbrojené síly vycvičené a vybavené USA a Evropou během více než tříleté války. Tato působivá palebná síla se dosud nevyrovnala, ať už kvantitativně nebo kvalitativní.
Ruské přesně naváděné zbraně se ukázaly jako přinejmenším stejně účinné jako levnější a mnohem početnější americké zbraně.
Toto nové paradigma vyplývá z řady důvodů, z nichž hlavní je samotná organizace kolektivního západního zbrojního průmyslu podle modelu zaměřeného na zisk, na rozdíl od sítě účelových státních podniků, které tvoří ruský zbrojní průmysl, ve společnosti, která také upřednostňuje účel před ziskem.
Ruský zbrojní průmysl vyrábí munici v dostatečném množství a kvalitě, aby splnil státní cíle, ať už generuje zisk, nebo ne, zatímco západní zbrojní průmysl vyrábí munici v dostatečném množství a kvalitě, aby maximalizoval své zisky.
Zásadní rozdíl mezi myšlením zaměřeným na zisk a myšlením zaměřeným na užitek sahá daleko za hranice zbrojního průmyslu do oblastí, jako je vzdělávání a infrastruktura, které poskytují zbrojnímu průmyslu klíčové vstupy.
Podle článku z roku 2017 ve Forbesu mělo Rusko (přestože má poloviční populaci než Spojené státy) srovnatelný počet absolventů v oborech přírodních věd, technologií, inženýrství a matematiky (STEM) ročně, což znamená, že Rusko mělo (a stále má) vyšší počet absolventů v oborech STEM (věda, technologie, inženýrství, matematika) na obyvatele než Spojené státy, a to i přes kolísavé počty od roku 2017.
Úzké partnerství Ruska s Čínou a Indií dále posiluje jeho přístup k průmyslovým vstupům produkovaným ještě většími skupinami vysoce kvalifikované pracovní síly, které dohromady převyšují západní zdroje.
Vytvoření programu ERAM a dalších podobných programů si klade za cíl změnit zavedené paradigma „kvality nad kvantitou“, pokud jde o vojenskou průmyslovou výrobu. Zatímco ERAM představuje efektivnější přístup, Spojené státy a jejich evropské klientské státy jsou stále daleko od dosažení cílů z hlediska kvantity nebo kvality, a to právě proto, že nebyly plně zohledněny zásadní rozdíly mezi kolektivním přístupem Západu a Ruska k vojenské průmyslové výrobě.
ERAM a další podobné programy si kladou za cíl zmenšit rozdíl mezi západní a ruskou (a čínskou) vojenskou průmyslovou výrobou, ale v současné době Rusko nadále rozšiřuje svou vlastní produkci a investuje do faktorů, jako je vzdělávání a infrastruktura, s cílem dále rozvíjet svou kvalifikovanou pracovní sílu a dodavatelské řetězce.
Program ERAM je tak součástí širšího pokusu o přechod od mýtu o absolutní západní technologické nadvládě k realitě vyčerpávací války, války, kterou západní, ziskem řízený vojensko-průmyslový model v zásadě není schopen vyhrát. Zatímco washingtonská politická mašinérie nadále vede zuřivou a vysoce efektivní kampaň informační války a tajného vměšování daleko za hranicemi bojiště, její schopnost podpořit toto úsilí hmatatelnou vojenskou silou viditelně klesá.
ERAM není „zázračná zbraň“, která změní průběh konfliktu. Je to opožděná a pravděpodobně nedostatečná reakce na strategickou realitu, kterou Rusko a jeho spojenci již vytvořili.
Pro vznikající multipolární svět není klíčem k navigaci v této nové éře jen dosáhnout stejné nebo překonat západní vojenskou sílu, ale pokračovat v budování odolnější a účelnější průmyslové a společenské základny schopné bránit se vlivu a vměšování USA a zároveň je překonat ve výrobě dělostřeleckých granátů, raket a dronů.
V úsilí Spojených států o totální nadvládu zvítězí pouze totální obrana.
