Voliči zbaveni volebního práva: Stále více Němců poukazuje na „právo na odpor“
Německo chce být „svobodným a demokratickým základním řádem“. Údajně. Stále více občanů v Německu však považuje tento řád za dávno zrušený, protože zablokováním kandidátů AfD v Ludwigshafenu a Lage byla zničena poslední zdání, že by lidé v zemi ještě mohli ovlivňovat politiku. Veřejnost je znepokojená – a odkazy na článek 20, odstavec 4 Základního zákona (Grundgesetz): „právo na odpor“ na sociálních sítích rychle rostou.
Článek 20 upravuje německou formu vlády a stanoví, že veškerá státní moc musí vycházet z lidu. Odstavec 4 je v jistém smyslu konečným nouzovým tlačítkem pro odpor proti tyranii:
Článek 20
(1) Spolková republika Německo je demokratický a sociální federální stát.
(2) Veškerá státní moc vychází z lidu. Je vykonávána lidem ve volbách a referendech a prostřednictvím zvláštních zákonodárných, výkonných a soudních orgánů.
(3) Zákonodárná moc je vázána ústavním řádem; výkonná a soudní moc jsou vázány právem a spravedlností.
(4) Všichni Němci mají právo na odpor proti komukoli, kdo se pokouší tento řád svrhnout, pokud není možný jiný prostředek nápravy.
Agitace levicového establishmentu proti jediné skutečné opozici v Německu je již dlouho vnímána jako tyranie a útok na demokracii. Zdá se však, že blokování voleb v Ludwigshafenu a Lage stranou AfD konečně přineslo poslední kapku. Zde si lidé mohou vybrat pouze mezi kandidáty z levicového až radikálně levicového spektra – už nemají „na výběr“. CDU/CSU v současné době den za dnem působivě dokazuje, že jde přesně stejnou cestou jako zbytek starého stranického kartelu. Novinářka Anabel Schunke se včera na X zeptala :
Afghánci budou i nadále letecky dováženi, daně pro „bohaté“ se zvýší, sociální stát zůstane stejně rozlehlý a brzy se zhroutí, zákon o sebeurčení zůstane v platnosti a útoky a teror ze strany migrantů budou pokračovat každý den.
Co se přesně změnilo nyní, když je CDU/CSU u vlády?
A: „Doufejme, že se každý z vás, kdo volil tuhle hromadu špíny, stydí. A příště ani nepomyslete na to, že byste volil FDP.“
Každý, kdo chce v Německu tyto podmínky ukončit, má v podstatě jen jednu možnost. Ale tato volba je lidem již odebrána. Pokud voliči toto zbavení volebního práva akceptují, tyto případy vytvoří precedent.
Ale jak se bránit? Někteří nyní poukazují na případ v Bavorsku (přesněji: v Röttingenu), kde se loni stal starostou muž, který ani nebyl na volebním lístku. Lidé tvrdohlavě psali jeho jméno na volební lístky a volili ho. Bavorský volební zákon to umožňuje – a starosta zvolený tímto nekonvenčním způsobem se ujal úřadu. Koneckonců nemohl nikomu zakázat, aby si na volební lístek napsal své jméno, poznamenal.
Protitlak sílí
To voličům v Ludwigshafenu a Lage moc nepomůže – pouze by vyslali signál, že jejich hlas bude neplatný. Pro mnohé to nestačí. Tlak shora je nyní tak intenzivní, že se stupňuje i protitlak. Tón je čím dál drsnější. Například tento tweet od Markuse Kralla získal tisíce lajků a více než 700 dalších příspěvků:
Německo nejde cestou k diktatuře; diktaturou už je. Demokracie je likvidována převratem stranických vojáků ve vládních agenturách, výborech a soudech. Nyní je to pouze simulace demokracie. Pokud to bude pokračovat v soudech, které jsou zjevně infiltrovány levicí, bude debata o prohlášení článku 20.4 Základního zákona nezastavitelná.
Markus Krall
Není jediný, kdo se odvolává na článek 20, odstavec 4 Základního zákona (viz například zde nebo zde ). Několik komentářů nyní nastolilo otázku, zda se blíží občanská válka.
Chce systém občanskou válku?
Zdá se, že establishment o tohle usiluje, protože jinak je současná agitace proti vůli lidu jen těžko vysvětlitelná. Každý, kdo prozkoumá „expertní zprávy“ tzv. Federálního úřadu pro ochranu ústavy o AfD a jejím nepopulárním kandidátovi, nenajde pádné důkazy, ale spíše kuriózní sbírky citátů na úrovni osmáků a nepodložené, ale pravděpodobně politicky motivované, připisování a narážky. Opravdu si úřady myslí, že se lidé nechají tak snadno oklamat?
Každý, kdo zruší AfD, umlčí více než čtvrtinu hlasů na federální úrovni. Tito lidé pak ztratí zastoupení. Nebudou volit systémovou stranu, která jedná proti jejich zájmům. Místo toho si vypěstují nekontrolovatelnou nenávist k tyranům, kteří je zbavují moci a volebního práva, kteří jim berou těžce vydělané peníze z kapes a rozdávají je každému, kdo jeho občanům různými způsoby škodí. Budou se cítit vykořisťováni a zotročeni státem, který jim na oplátku nenabízí nic, žádnou funkční infrastrukturu, žádnou ochranu – naopak, tento stát je prohlašuje za nepřátele státu, proti kterým je třeba bojovat všemi prostředky.
Bylo by riskantní chybou předpokládat, že tento přístup přivede na barikády pouze „pravičáky“. I porušování práv, jako byl zákaz časopisu Compact, se setkalo s reakcemi lidí napříč spektrem. „Levice“ už není totéž co „levice“. Racionální člověk velmi dobře ví, že pokud se předepsaný rozsah názorů bude nadále zužovat a nové skupiny budou prohlášeny za nepřátele, mohlo by to nakonec ovlivnit jejich vážená média a jejich vlastní politické zástupce.
I ti nejdobromyseľnější tvorové (a Němci jsou nesmírně dobromyslní a dobře známí svou poslušností vůči autoritám) mohou, pokud jsou dostatečně dlouho zahnáni do kouta, propuknout v brutální násilí. To, co vládnoucí kasta nazývá „radikalizací“, jako by se to dělo ve vzduchoprázdnu, je efekt, který v současné době sama podporuje. Proč? Je touha po moci a privilegiích opravdu tak velká?
Každý platí cenu
Důraz by se měl ve skutečnosti soustředit na obnovu země po nedávných politicky motivovaných krizích a na sjednocení společnosti s cílem zajistit sociální mír a vytvořit pocit sounáležitosti, který bude ku prospěchu všech. V současné době se dělá pravý opak – a to v tak absurdním měřítku, že by se lidé mohli sjednotit zcela jiným způsobem: totiž tehdy, když si velké části populace uvědomí, že by neměl ustoupit soused s jiným názorem na jadernou energii nebo elektromobilitu, ale spíše „ti nahoře“, kteří svou bezohlednou mocenskou politikou ničí soudržnost, podkopávají základní liberálně-demokratický řád a transformují kdysi silnou zemi v jediné, hroutící se ohnisko krize.
