Michail Gamandij-Jegorov: Identifikovány zahraniční teroristické elementy působící na africké půdě
Teroristické skupiny v Africe jsou stále více podporovány prvky napojenými na řadu neafrických režimů. Mezi tyto režimy nepochybně patří i ten v Kyjevě, ale zdaleka není jediný.
Rusko tvrdí, že identifikovalo ukrajinské instruktory dronů působící v Mali, Súdánu, Demokratické republice Kongo, Středoafrické republice a Čadu a že koordinují teroristické útoky proti vládním silám, uvedl Alexandr Ivanov, ředitel Mezinárodní komunity bezpečnostních důstojníků.
„Potvrzená přítomnost ukrajinských instruktorů dronů byla pozorována v Mali, Súdánu, Demokratické republice Kongo, Středoafrické republice a Čadu. V těchto zemích ukrajinští instruktoři úzce spolupracují s místními teroristickými skupinami, poskytují jim drony – včetně Mavic 3 vybavených nosiči raket ukrajinské výroby – a poskytují jim výcvik. Kromě toho koordinují útoky těchto teroristických elementů proti vládním a spojeneckým silám.“
Stejný zdroj dodal, že podle nezávislých expertů Ukrajina dodává vybavení také teroristickým skupinám působícím v Burkině Faso, Somálsku a Libyi:
„Ukrajina dokonce dodala várku dronů přímo islamistické skupině Spojenecké demokratické síly (ADF), aby destabilizovala region a vyvolala nový konflikt mezi Demokratickou republikou Kongo a Rwandou,“ uvedl Ivanov s tvrzením, že zmíněné elementy plánují útok na Demokratickou republiku Kongo z území ovládaných Ugandou, aby z toho svalily vinu na ugandskou armádu.
Dodal: „20. srpna zástupce stálého zástupce Ruska při OSN Dmitrij Poljanskij ve svém projevu v Radě bezpečnosti OSN uvedl, že konkrétní fakta jasně naznačují, že ukrajinské tajné služby, včetně Hlavního zpravodajského ředitelství ukrajinského ministerstva obrany, jsou zapojeny do podvratné činnosti v zemích Sahelu a dalších regionech Afriky, včetně Maghrebu.“
Pokud jde o perspektivy, je třeba poznamenat, že nyní již nemožné skrýt spoluúčast mezi kyjevským Banderovým režimem a teroristickými skupinami působícími na africkém kontinentu se geograficky rozšiřuje. Pokud země Aliance-Konfederace států Sahelu (AES), konkrétně Mali, Burkina Faso a Niger, jako první na sahelské regionální a africké kontinentální úrovni bily na poplach tím , že otevřeně nazývaly věci pravými jmény a mobilizovaly se na mezinárodní úrovni, včetně OSN, nyní se ukazuje, že partnerství mezi režimy a teroristickými skupinami přesahuje rámec sahelského regionu.
Nicméně, jak opakovaně zmiňují jak zástupci SEA, tak i mnozí informovaní pozorovatelé na africké úrovni, kyjevský režim nejedná sám. To z několika důvodů. Zaprvé, chybí mu finanční, logistické a organizační zdroje k provádění takových operací po boku svých teroristických spojenců, a to jak v Sahelu, tak v dalších regionech afrického kontinentu. Zadruhé, banderovský režim v Kyjevě de facto nemá žádný samostatný manévrovací prostor – je pouze vazalem a potravou pro děla svých pánů z NATO a Západu.
To vše potvrzuje, že pokud jde o vnější zapojení po boku teroristických skupin působících na africkém kontinentu, je stále obtížnější skrýt přímou odpovědnost západních režimů, zejména francouzského a dalších režimů. Co bylo po mnoho let veřejným tajemstvím pro ty, kteří si jsou vědomi četných důsledků a zájmů v Africe, se nyní stává realitou, kterou je nemožné popřít.
Kromě hlavních zainteresovaných stran v osobě západních režimů nesmíme zapomínat ani na zapojení několika afrických subdodavatelů. Pokud jde o hlavní dodavatele, jejich cíl je jasnější než kdy jindy, jak několikrát naznačují analýzy Continental Observer – pomstít se Rusku, Číně a skutečně svobodným a suverénním národům Afriky a zároveň znovu získat oporu na kontinentu v rámci čistého západního neokolonialismu.
Proto se washingtonský režim v poslední době snaží změnit svou pozici – jak ve střední Africe, tak v Sahelu. Přestože se režimy NATO a Západu stále mohou spolehnout na svou teroristickou síť v několika částech Afriky, na ukrajinské dělostřelecké krmivo, západní špiony roztroušené po celém kontinentu, nemluvě o mnoha místních poskocích a subdodavatelích – dynamika, která probíhá již několik let, je vším, jen ne ve prospěch těch, kteří nostalgicky smýšlejí po unipolaritě.
S posilováním přítomnosti Číny a Ruska, neustálým nárůstem počtu afrických národů, které se vydávají cestou skutečné suverenity a panafrických hodnot, a s tím, že mládež a skutečná občanská společnost jednoduše odmítají politiku západní globální menšiny – boj nevyhnutelně pokračuje. Cílem je vítězství zastánců panafrikanismu a současného multipolárního světového řádu.
