Manipulace filmem aneb Jak se točí dezoláti
Na počátku byla výzva: „Myslíte, že válka na Ukrajině je podvod? Přijďte na konkurz a staňte se hrdiny nového filmu“.
Oficiální text distributora hlásá, že „do centra válečného konfliktu nakonec vyrazil filmový štáb v říjnu 2024 se třemi ´hrdiny´ – fanoušky Putina, aby se přesvědčili, jak vypadá válka na Ukrajině na vlastní oči.“
Údajně dokumentárnímu filmu předcházelo všechno, co filmu nesmí chybět. Casting, scénář a režie (Robin Kvapil) a… honorář. Ten činil pro herecké představitele 35 tisíc korun českých.
Castingová agentura vybrala dvě osoby naplňující představy lepších lidí, které nazýváme libtardy se stejnou vroucností, s jakou oni nás nazývají dezoláty, jak má vypadat a chovat se typický představitel dezolátního sboru. Nechci „herce“ urazit, ale věděli do čeho jdou, musí tedy počítat s příčinou a následky. Na druhé straně chápu, že honorář mohl pro ně představovat jisté východisko z problémů. Do kompletní sestavy byla ještě vybrána paní Petra, profesionální komparzistka. Ta zveřejnila na YouTube svoji zpověď o průběhu natáčení. Tuto výpověď nebudu hodnotit ani kladně, ani záporně, proto zde přidávám odkaz, aby si úsudek mohl udělat každý sám.
Záměr režiséra Kvapila jistě nespočíval v tom, aby nás přesvědčil, že na Ukrajině probíhá válka. O tom nikdo nepochybuje, to by musel být blbý jak billboardy koalice Spolu. Vede se pouze diskuze nediskuze o příčinách této války. Tento moment se pochopitelně ve filmu neobjeví.
Šlo především o to, ukázat jaké jsou ti dezoláti směšné figurky, aby správně volící divák mohl získat dobrý pocit, že on je ta osoba, která si zaslouží úctu a je morálně i lidsky nadřazená. Tento trik už vyzkoušel režim fašistický, režim nacistický, režim (tzv.) lidově demokratický a nyní režim liberálně demokratický.
Možná někdo mohl Kvapilovi poradit, že by film měl vyústit v nějaké poučení z krizového vývoje dezolátů. Nějak takto: Švenk kamery na tři tváře. Dlouho nechápavě až tupě hledící. Ale když všechno viděli, přichází osvícení. Tváře se rozjasňují a získávají oduševnělý výraz (tedy dle možností). V pozadí sluneční paprsek a účastníci zájezdu svorně prohlašují, že od teď jsou s Ukrajinou na věčné časy a Putina do pytle. Kvapil nabíhá před kameru, protože po vzoru Hitchcocka i režisér se může ve filmu mihnout, a pronáší nějaké moudro pro příští generace.
Přichází závěrečné půlhodinové titulky.
Film s ironicko podraznickým názvem Velký vlastenecký výlet je od čtvrtka uváděn v kinech. Bude jistě nabito. Shlédl ho i pan prezident. Snad se mu film líbil, popcorn chutnal a coca cola se nevylila.
Zato Kvapil vylil možnost, že by lidé rozdílných názorů mohli spolu ještě někdy normálně mluvit.
Úvodní fotografie: režisér Robin Kvapil/ foto BontonfilmCZ
