Drahé opravy elektromobilů: Proč se elektromobily stávají pro občany nákladovou pastí

Elektromobily jsou vnímány jako budoucnost mobility, zejména mezi levicově smýšlejícími zelenými kruhy, ale realita je jiná: Jsou drahé, nepraktické a v případě poruchy představují skutečnou nákladovou past. Není divu, že je po nich mezi občany malá poptávka.

Zatímco se politici, zaměření na zelený globalismus, snaží prodat elektromobilitu jako všelék na údajnou klimatickou katastrofu, tato vozidla se u veřejnosti netěší zrovna velké oblibě. Elektromobily jsou nejen dražší na pořízení, ale také méně praktické v každodenním životě a v případě nehod představují vyloženě nákladovou past. Zatímco politici nadále pumpují miliardy do dotací, občané neochvějně odmítají vyměnit své funkční spalovací motory za drahé automobily na baterie.

Aktuální analýza Německé asociace pojišťoven (GDV) hovoří jasně: Opravy elektromobilů stojí v průměru o 15 až 20 procent více než u srovnatelných spalovacích motorů. Bylo zkoumáno 53 modelových řad. Hlavními důvody těchto horentních částek jsou citlivé baterie, složitá specializovaná technologie a drahé náhradní díly. Při nehodě často nestačí mnoho, aby se celé vozidlo katapultovalo do kategorie „totální ekonomické škody“, protože bateriové jednotky a elektronika jsou extrémně nákladné. V každodenním životě se celá situace ukazuje jako noční můra pro pojišťovny, servisy a především pro majitele vozidel.

Tato realita má přímý dopad na nákupní rozhodnutí. Studie DEKRA z roku 2024 ukazuje, že 56 procent řidičů uvádí jako svůj největší problém při koupi elektromobilu vysoké náklady na opravy. V kombinaci s notoricky nízkým dojezdem, roztříštěnou nabíjecí infrastrukturou a stále výrazně vyššími nákupními cenami to vytváří celkový obraz, který mnoho občanů odrazuje. Pro průměrného vydělávajícího člověka není prioritou prestiž ekologického projektu, ale jednoduchá otázka: Mohu si auto dovolit a zůstane praktické v každodenním životě? U elektromobilů je upřímná odpověď až příliš často: Ne.

Proklamovaná „klimatická výhoda“ (pokud chceme považovat CO2 za klimatického padoucha navzdory studiím, které svědčí o opaku) se při bližším zkoumání také hroutí. Podle výpočtů Svazu německých inženýrů (VDI) musí elektromobil ujet přibližně 90 000 kilometrů, aby dosáhl lepší uhlíkové stopy než automobil se spalovacím motorem. Realita trhu s ojetými vozy však ukazuje, že mnoho elektromobilů se tak dlouho nejezdí . Leasingové modely, technické závady a klesající kapacita baterií znamenají, že se vozy prodávají dlouho před tímto bodem. Údajná ekologická výhoda se tak vypařuje – zatímco zdroje na baterie a další vozidla nadále ovlivňují životní prostředí.

Navzdory všem vládním dotacím, daňovým úlevám a politickému obtěžování zůstává poptávka na trhu soukromých zákazníků slabá. Podle průzkumu společnosti McKinsey si více než polovina Němců vědomě přeje zůstat u spalovacích motorů – ne ze „zaostalosti“, jak rádi naznačují zelení ideologové, ale proto, že si lidé umí spočítat. Uvědomují si, že elektromobilita nedává ani ekonomický, ani praktický smysl.

Je zajímavé, že právě firmy a vládní agentury hromadně umisťují na silnice vozové parky elektromobilů. Důvod je zřejmý: Korporace se nezajímají o každodenní problémy průměrného člověka, ale spíše o daňové výhody, dotační programy a budování image. Elektromobily ve firemních vozových parkech lze elegantně prodávat jako „investici do udržitelnosti“, zatímco náklady jsou kompenzovány daňovými odpočty a dotacemi. Co je pro průměrného občana finančním rizikem, se pro korporace stává kalkulační hrou s pozitivními dopady na public relations. Stručně řečeno: Občané platí za dotace prostřednictvím daní a cel, zatímco firmy budují své ekologicky laděné vozové parky – a politici se vyhřívají v údajném „zeleném pokroku“.

Elektromobilita je tak ukázkovým příkladem rozporu mezi ideologicky nafouknutou politikou a drsnou realitou. Politicky motivované šílenství kolem elektromobilů ve skutečnosti zůstává uměle udržovanou bublinou, která existuje pouze díky masivním dotacím. Pro průměrného občana to však znamená vysoké náklady, nejistotu a oběti. A právě proto zůstává spalovací motor pro mnohé první volbou – navzdory všem vládním donucovacím opatřením a neustálé mediální propagandě.