Londýn „západních hodnot“: Flaneur informuje o změně

Vášnivý flaneur Ronald F. Schwarzer se opět vydal na cestu: Po návštěvě Velkého národa ho tentokrát zaujalo úctyhodné město Londýn. I tato procházka se stává cestou světem, který se stal cizím – prohlídkou všudypřítomného multikulturalismu a úpadku hodnot. Jsou Anglosasové i v tomto vývoji napřed?

Docela mě překvapilo, že mě jeden hodně opilý Polák nebo Ukrajinec v metru z Heathrow na Piccadilly nazval prorusem. Neuvědomoval jsem si, že své preference mám prakticky vytetované na čele; ale možná jsou opilci prostě citlivější na emocionální podtóny – koneckonců, stejně jako děti, jsou známí tím, že říkají pravdu.

Každopádně jsem si oddechl, když jsem konečně mohl opustit auto a vrátit se do denního světla na ulici St. James. Když stoupám po schodech, zpočátku mě potěší pár štíhlých ženských nohou na vysokých podpatcích, při pohledu zespodu v pravém úhlu, dokud nezjistím, že ladné kotníky patří potetovanému hulvátovi, který zřejmě vykradl šatník své sestry. Vítejte v Londýně „západních hodnot“.

V tuto neděli odpoledne se Chelsea procházejí dobře oblečení lidé: Indové v trojdílných oblecích, Saúdové ve splývavých róbách a půvabní Maurové v krátkých značkových minisukních a kozačkách nad kolena – rozvojová pomoc funguje! Zbývající domorodí obyvatelé se pravděpodobně šourají na pláž v žabkách a kraťasech – kde přesně ta pláž v Londýně je, jsem za mnoho let cestování po Albionu ještě nezjistil.

Nikdy jsem také neprozkoumal východní stranu města na Temži. Pouze jednou, na pouti odtud do Říma po Via Frangigena, jsem tudy musel projít. Tehdy v Plumsteadu jsem byl rád, že jsem viděl každého Araba nebo Inda – protože jsou nám tak podobní. Dnes je Plumstead černošským africkým kraalem. Když jsem projížděl Woolwichským lesem, ocitl jsem se najednou na venkově: v Kentu, jak si ho dokážete představit: upravená krajina, malé vesnice s útulnými hospodami a do očí bijící nedostatek exotiky; rezervace domorodců, zdánlivě mimo dobu.

Čas v hlavním městě pulzuje – různou rychlostí: Jsou tu laciné slumy nižších vrstev všech ras a kontinentů a je tu šik Londýn stejně rozmanité vyšší třídy, drahý, luxusní, elegantní a zároveň zbohatlický vulgární. Personál dojíždí.

Anglosasové nás často předbíhali a předvídali vývoj, který sem dorazil jen s určitým zpožděním. V menší podobě jsme toto všechno měli už v Benátkách 18. století. Lidé tam chodili pařit a pro bohaté to nabízelo prvotřídní hřiště. Lady Montagueová nám ve svých hodnotných cestopisných pamětech zanechala pozoruhodný obraz. Jen žebráci, které popisuje, to v dnešním Londýně mají těžké: Zdá se, že hotovost byla zrušena a který tulák má platební zařízení kreditní kartou? Takže jim drobný obchod s drogami nějak pomáhá vyjít s penězi. V Londýně sněží i v létě – pokud to není klimatická krize!