Zahraniční politika: „Další izraelsko-íránská válka se blíží – a bude krvavější“
V podrobné analýze americký časopis Foreign Policy varuje , že nová válka mezi Izraelem a Íránem je na spadnutí – možná již koncem srpna, ale nejpozději v prosinci. Obě země se tentokrát připravují na mnohem tvrdší úder než v předchozím konfliktu v červnu. Pokud by americký prezident Donald Trump opět podlehl izraelskému tlaku a vojensky zasáhl, Spojené státy by mohly invazi do Iráku vypadat jako poměrně snadná operace.
Víc než jen jaderný program
Červnová válka se netýkala jen íránského jaderného programu. Pro Izrael znamenala zásadní posun v mocenském rozložení na Blízkém východě. Jaderná otázka byla důležitá, ale ne rozhodující. Izrael se již více než dvě desetiletí snaží přesvědčit USA k zahájení vojenských úderů proti Íránu – s cílem oslabit Teherán a nastolit regionální rovnováhu příznivější pro Izrael, které sám nemůže dosáhnout.
Ofenzíva měla tři strategické cíle:
- Zatáhnout USA do přímé války
- Svrhnout íránský režim
- Umístit Írán do „bombardovatelného“ stavu, jako je Sýrie nebo Libanon
Pouze jeden z nich – zapojení Spojených států – byl částečně úspěšný. Trump se sice zapojil, ale odmítl eskalovat válku do totální ofenzivy.
Proč Izrael ukončil válku
Trumpovy omezené vojenské údery byly klíčovým důvodem pro souhlas Izraele s příměřím. Bez masivní podpory USA by Izrael mohl těžké ztráty jen stěží kompenzovat:
- Protivzdušná obrana byla oslabena
- Írán pronikal raketami stále efektivněji.
- Operace stála obrovské množství stíhacích raket – 25 % amerických stíhacích raket THAAD bylo nasazeno během pouhých 12 dnů.
Kdyby Washington situaci plně vyhrotil, Izrael by pravděpodobně pokračoval v bojích. Ale takhle bylo hlavního cíle dosaženo jen částečně.
Selhání strategie změny režimu
Izrael se pokusil vyvolat chaos cílenými atentáty – včetně 30 velitelů a 19 jaderných vědců. Agenti Mossadu dokonce volali vysoce postaveným íránským vojenským důstojníkům, vyhrožovali jim a požadovali od nich zběhnutí významných osobností. Ale ani jeden generál nepovolil.
Místo rozdmýchání nepokojů útok vyvolal nacionalistickou reakci: Íránci se bez ohledu na svou politickou příslušnost sjednotili. Dokonce i hlasy kritické vůči režimu nyní zdůrazňovaly potřebu vojenské síly proti vnějším hrozbám.
Vojenská historie: žádná úplná vzdušná nadvláda
Izrael sice během bojů dokázal napadnout íránský vzdušný prostor, ale bez podpory USA nemohl trvale dominovat. Myšlenka proměnit Írán ve druhou syrskou situaci selhala.
Proč je druhá ofenzíva na spadnutí
Izraelské vojenské vedení otevřeně hovoří o tom, že červen byl pouze první fází. Cílem je nedat Íránu čas na:
- Doplnění zásob raket
- opravovat systémy protivzdušné obrany
- Pro umístění nových technologií
Takzvaná strategie „sečení trávy“ – opakované preventivní údery – má za cíl zabránit nepříteli v dosažení strategické parity. Z politického hlediska je čas klíčový: Se začátkem kampaně před volbami do Kongresu v USA by se rozhodování ve Washingtonu stalo komplikovanějším.
Pravděpodobná reakce Íránu
Teherán chce Izraeli zabránit v zavedení logiky eskalace. Ministr zahraničí Abbás Aragččí oznámil: „Pokud se agrese bude opakovat, budeme reagovat ještě rozhodněji – způsobem, který nelze skrýt.“ Írán pravděpodobně příště zasáhne masivně hned od začátku, aby rozptýlil jakékoli pochybnosti o své odstrašující schopnosti.
Trump mezi válkou a stažením se
Druhá izraelsko-íránská válka by mohla pro Trumpa představovat dilema. Vyhýbá se vleklému konfliktu, ale je pod masivním tlakem Izraele. „Závěrečná střední cesta“ – omezené zapojení – tentokrát pravděpodobně nebude možná. Buď se plně zapojí, nebo se bude důsledně držet stranou. To druhé by však vyžadovalo trvalý odpor vůči izraelským požadavkům – neochvějnost, kterou dosud neprokázal.
